The Good Life: Helen and Scott Nearing's Sixty Years of Self-Sufficient Living, Helen and Scott Nearing, Schocken Books, New York, 1989
Úvod: Tuto "recenzi" na knihu mám již rozepsanou více než měsíc. Bohužel léto není na delší slohové útvary ta nejvhodnější doba. Je tedy dopsaná pouze částečně, představoval bych si jí mnohem lepší a podrobnější, ale přece jen chci ji dokončit než vlastně zapomenu, co jsem chtěl napsat.
Po asi dvou letech jsem si znovu přečetl knihu The Good Life and How to Live It od Scotta a Helen Nearingovych. Tato kniha je novým vydáním jejích dvou hlavních "soběstačných" knih, Living the Good Life (1954) and Continuing the Good Life (1979)
Kniha "Good Life" byla a stále je v USA jakousi biblí lidí snažících se o návrat k půdě/přírodě a soběstačný život. Autoři byli především v 70. letech, kdy v USA probíhala první vlna odchodu lidí z měst na venkov jako jedna z částí kultury hippies, hlavním zdrojem inspirace.
Nearingovi odešli do vesnické krajiny Vermontu (podobné klima jako u nás v horách) v roce 1932, tedy v době kdy byl podobný krok velmi neobvyklý. Jejich odchod byl odmítnutím spotřební společnosti USA, Scottovi bylo v té době už 40 let a byl známým radikálním sociálním myslitelem. Helen byla o 20 let mladší, spolu začali budovat svoji farmu ve Vermontu. V roce 1952 se přestěhovali do Maine, v reakci na to, že byl jejich původně odlehlý dům ve Vermontu obklopen rostoucí novou výstavbou horského letoviska. Na své nové farmě v Harborside v Maine žili až do smrti, Scott zemřel ve 100 letech dobrovolným způsobem, Helen zemřela v 91 letech při dopravní nehodě. Podrobnosti je možno najít v angličtině na Wikipedii zde
Cílem jejich soběstačného hospodaření byl plný a spokojený život, osvobozený od peněžních pracovních vztahů, útisku, vlivu masové kultury a nezdravých jídel.
V první fázi jejich odchodu na vesnici se snažili vybudovat komunitu podobně smýšlejících lidí, to se jim však nikdy nepodařilo.
Z etických důvodů byli vegetariáni (někdy až vegani), domnívali se, že kdo zabíjí a jí zvířata, není schopen rovnoprávných vztahů s lidmi. Jídlo tvořilo jeden z důležitých důvodů odmítnutí většinové společnosti, snažili se jíst co nejjednodušší jídla, minimálně vařená a upravovaná. Jedli třikrát denně - v 7 hodin ráno, v poledne a v 6 hodin večer.
Základem všeho pro ně byla dokonalá organizovanost, tedy pevný jasný řád. Celou knihou se prolíná důraz na plánování, jako prostředek dosažení toho co chceme. Rámcovým vodítkem pro ně byl 10 letý plán, který se poté každý rok konkretizoval na detailnější roční plán. Každý den byl přípraven plán na to co se bude dělat.
Podle jejich mínění každý samostatně hospodařící člověk potřebuje nějaký zdroj finančních prostředků, měl by tedy vymyslet něco, co bude schopen s minimem námahy a maximem finančního příjmu z prodeje dělat a prodávat na běžném trhu. Na místě jejich první farmy to byl javorový sirup, na druhém se snažili o pěstování borůvek.
Co mě z knihy oslovilo:
Budování hospodářství není věcí na chvíli, ale pokud má člověk nejakou představu a jde za ní, tak za 3-5 let se toho stihne hrozně moc. Plánování, ať v jakékoliv formě, je při hospodaření velmi důležité.
Je potřeba mít nějaký zdroj financí, v současné době nelze žít pouze z půdy (ani za Nearingových to tak nebylo).
Zdravé a čerstvé jídlo je pro mne něco jiného než pro ně, jejich způsob stravování je pro mne moc přísný. Důležitý krok je od průmyslově zpracovaných věcí k základním potravinám, ze kterých si člověk sám vaří, ten další krok k syrovému jezení zeleniny a zrní je asi přínosný, ale je otázkou za jakou cenu.
V knize není vůbec pracováno s rodinou, Scott mel z předchozáho manželství syna, ale s Helen žili sami, neměli děti. Jejich partnerský vztah v knize není reflektován. Ostatní páry, které se kolem nich v jejich době přistěhovaly, se většinou po nějaké době (pár let) rozvedly. Důraz na respekt k potřebám všech členů rodiny a obětování některých ideálů kvalitnímu soužití je podle mne základem. Jak jsem si přečetl před pár dny na jednom anglickém blogu, "Some time ago I decided to be rather happy then right." tedy volně - Lepší být šťastný než mít "pravdu".
Kniha je v některých částech příliš ideová, tedy podle jiných zdrojů autoři nežili doslovně tak, jak uvádějí, a jedná se pouze o vylíčení jejich ideálu.
Celkově je kniha určitě podnětem k zamyšlení a východiskem k dalším úvahám.