Na Štědrý den ve tři odpoledne jsme hráli divadlo, které jsme zkoušeli celý podzim. Hrála se Komedie o hvězdě, vánoční hra sestavená z tradičních koled.

Dopadlo to dobře, dá se říct, že jsme vyhráli. Diváků bylo hodně a dokonce i tleskali. Takže zase úspěch, jak se říká v Kateřinkách.

Dobrý byl nejen pocit z toho, jak představení dopadlo, ale především ze setkávání kateřinských, radčických a ruprechtických (abychom nikoho nevynechali ;) sousedů. Díky za tu vzájemnost a chuť něco dělat společně!

Poděkování patří za všechnu snahu a trpělivost zejména hlavní organizátorce a paní režisérce! Čertovsky dobré! :)

Těšíme se na další majstrštyk!

Ema Hynkovi:

Hynku, támhle je přibitej Ježíš.

My doma na zdi máme taky jednoho přibitýho.

A já mám ve skříni jednoho nepřibitýho, a ten mi tam překáží, tak ho někam přibijem.

Ema Ále:

Mami, kdybys nebyla na světě, tak bys mi moc chyběla.

Tak je konečně uklizeno! Tedy venku. Pěkně pod bílou sněhovou peřinou. Doma to však podobně řešit nelze. Takže mám předvánočně uklizenou (to jest dle dosti útrpné současné společenské normy včetně umytých oken, lustrů etc) pouze koupelnu (čtyři metry čtverečné a jedno okno). U toho asi zůstane. Tedy ta koupelna dlouho uklizená nezůstane. Nu což, jako by Vánoce byly o uklízení. Do noci se tu kutí, tvoří, vymýšlí. Příští rok začneme s tím vymýšlením a vyráběním darů dřív, jo? ;) Co se vymyslelo, to až po svátcích, (malí) skřítkové mají oči všude, tak ať mají pod stromečkem překvapení.

Pidibetlém z ořechů  se pomalu zaplnil. Nakonec nevadilo, že jsem nestihla udělat plný počet postaviček, stejně by se nevešly, teď už čekáme jen na Ježíška :). Podle jakési tradice jsme na sv.Barboru vyseli čočku. Vyrostla čočka veliká, převeliká. Tedy spíše převysoká. Světelné podmínky na parapetu nebyly zjevně optimální a čočka se vytáhla za posledními zbytky prosincového slunce. Do svátků nevydrží, tak bude zhodnocena na chleba a do polévky.

Sjezdy a výjezdy z našeho kopce budou tuto zimu asi o něco veselejší než loni. Silnice nejprve namrzla a poté zasněžila, pokud nepřijde obleva, už tomu tak zůstane. Pokud do toho jen tu a tam trochu zasvítí, tím hůře, z kopce bude skleněná hora. Naštěstí nikam moc nemusíme a tak budeme peciválové doma u kamen.

Přejeme vám klidné a radostné svátky, pěkné chvíle strávené s vašimi nejbližšími.

Marně pátrám po způsobu jak uplést níže vyfocený vzor. Zapojila jsem i všechny nepletoucí se pletoucí bližní, zatím však bezvýsledně. Vzor připomíná včelí plástve, po lícové straně jsou "okénka" vydutá, po rubové vypouklá. Jistě je to pleteno strojově, ale znamená to, že v ruce takto nelze? :) Co na to vy, pletoucí čtenáři? Víte někdo? Poradíte?

(Omluvte kvalitu fotografií, ale vzorek je drobný a opravdu špatně se fotí... )

A dotaz i na ty z vás, kteří nepletou. Ema, zjevně inspirována četbou příběhů od Astrid Lindgrenové, zatoužila po tom, abych jí uvařila "tu čokoládu, která se dá pít". A já nevím jak na to. Máte někdo z vás nějaký dobrý recept či osvědčenou značku? Ať to není nějaký blivajz umělohmotný a nepodporujeme Unilever a spol ...

Takže pletařům i pijákům (čokolády) předem vřelé díky!

Venku sněží. Vodorovný sníh i sníh svislý. V koutě vyčítavě stojí vypnutý šicí stroj. Když si za dva měsíce uděláme Vánoce, tak všechno stihnu. V kuchyni voní rozehřívaný vosk a lepí se na bříška prstů. Silný vítr shodil starý plot u zahrádky - musíme postavit nějaký nový, než přijdou srny okusovat kadeřávek a mladé stromky, divoké kozy něžně kruté. Idě narostly vlasy. 

Ale něco napečeno je (aleluja!), o zbytek se postaraly vánoční zpěvy, františky a teď ten mokrej sníh. Tak to asi opravdu přijde. :)

Musím přiznat, že mi ta věc byla vždycky dost nesympatická. Navrch to jméno glue gun, prostě pistole na lepidlo či lepící pistole, no fuj. Elektrický přístroj v krajích místních i vzdálených používaný mimo jiné při výrobě dekorací. Lepívají se s ním ozdůbky na věnce etc, od rozehřátých kapiček lepidla se táhnou téměř neviditelné pavučiny chemického fujtajblu a když se to přežene, jsou všude po věnci viditelné plastové krůpěje. Mno krása, brrr.

Ale dneska jsme ji vzaly s Emou na milost. Ema si během krátké chvíle z (dospěláckých?) novin vyrobila "dětské noviny" a já usmolila tyhle papírové růže. Hrály jsme si s pistolkou a byly uplně spokojený. S tím, jak to funguje i s výsledkem. Takže ok, k něčemu to dobré bude.

Ráno jsme se probudili do bílé. To nadchlo hlavně Emu, která hned vyběhla ven, postavila malinkého sněhuláka a přinesla zásobu sněhu do lednice.

Hlavní dnešní akcí bylo dostat ovce na zimní pastvinu k domu, která je otevřená do stodoly, a ovce mohou volně chodit dovnitř žrát seno a hřát se při nepříznivém počasí. Naše původní ovce Medvědička a Vicherovka nemají s voděním problém, kozy jsou zvyklé se držet u lidí a vedené části stáda, beran Churchill je kliďas a nikam nepoběží, ale jak budou reagovat 4 nové jehnice, které zatím byly celou dobu pouze na pastvině, a také zda se bude chtít Karle, to jsme netušili. Nebylo to tak děsné jako mohlo, ale ani tak v pohodě jak jsem si představoval. Karla odmítla s ovcemi odejít a spokojeně se popásala na louce, 4 nové ovce zmateně pobíhaly okolo stáda, ale nakonec šly. Ála vedla hlavní ovce vpředu, já s Emčou na zádech jsem nahrazoval ovčáckého psa a jistil zadní voj a běhal za všemi odpadlíky.

Pak už jen následovalo vedení Karly, na to jsem byl sám, a z toho žádné fotky nejsou. Bylo to totiž dost statické, cestu která normálně trvá tak 10 minut jsem s Karlou šel asi hodinu. První půlku se dařilo lákat Karlu na její oblíbená jablka. Druhou půlku nefungovalo nic. Zkoušel jsem tahat za ohlávku, lákat na jablka, přemlouvat, křičet, "rozkývat krávu do strany a pak to půjde" (to prý funguje na koně), i nějaká rána padla (mě bolela ruka dost a Karla se nezdála, že by to zaznamenala). Ale nakonec jsme to zvládli částečně přemlouváním a čekáním, částečně strkáním bokem.

Ale už jsou tedy všichni u domu, spokojeně se pasou na zimní pastvině a stodolou zatím lehce opovrhují.

Večer jsem strávil 4 hodiny sezením s kamarádem myslivcem na posedu v horách. Všude kolem sníh a ticho, jen vítr foukal a stromy se kývaly. Nepřišlo vůbec nic, tak jsme celí zmrzlí jeli zase dom.

Tak se zdá, že definitivně odešlo krásné listopadové počasí, a zima je tady.

Zítra zaženeme ovce na zimní pastvinu, kde mají v případě zimy či deště přístup do stodoly.

Nakonec na přípravě stodoly pro tento okamžik jsem pracoval převážnou část z posledních dvou týdnů.

Teď už může opravdu začít sněžit (tedy spíš zítra odpoledne).

... tak trochu poklusem, tak trochu ve vleku :)

By jsme se dozvěděli co nás čeká, lili jsme na svatého Ondřeje olovo. Hledáme teď zkušené vykladače olověných odlitků, aby nám osvětlil, co že se to vlastně v roce příštím uděje ;).

S Emou jsem pekla rohlíky. Nebyly špatné, ale představovala bych si je ještě trochu jinak ... máte někdo osvědčený recept? Sem s ním! Díky.

Ema oslavila čtvrté narozeniny. Čas se tak nějak divně ohnul či zakřivil. Sotva jsem si zvykla, že jsem matka a najednou mám doma docela velkou zvídavou svéhlavičku, která mě dokáže stejně rychle dojmout a rozesmát jako naštvat či dostat do (rodičovských) úzkých. Dostala lupu a zvonkohru. Zatím si k Vánocům nepřeji sadu špuntů do uší, takže dobrý :).

Na tolik věcí čas nezbývá ... Kdy už přijdou ty dlouhé zimní večery? :)

Klidný předvánoční čas!