Bio nebio, žil byl kdysi jeden muž a žena. Bydleli spolu v chaloupce u lesa a tam si hospodařili. I řekli si, že by bylo hezké, kdyby hospodařili ekologicky. Kontrolovaně ekologicky. Zavolala žena kontrolní organizaci KEZ, ale nepochodila. Naznačil jí hned nepokrytě kdosi od KEZu, že je jejich hospodářství malé, a pro ně tedy finančně nezajímavé (rozumějte, milé děti, kontrolní organizace si účtují podle výměry, kterou kdo obhospodařuje) a rovnou odkázal ženu na organizaci konkurenční. Zavolala tedy trochu překvapená a trochu rozhořčená žena kontrolní organizaci BIOKONT a u ní pochodila.
Před dvěma lety tedy začalo ono hospodářství hospodařit kontrolovaně ekologicky a vstoupilo do tzv. období přechodného. Nastalo velké papírování, aby hospodářství splnilo administrativní podmínky kontrolovaného ekologického zemědělství. Jednou za rok přijel kontrolor, zkontroloval, prohlédl, poradil, popovídal. Vše bylo jak má být. I nastal rok, kdy hospodářství mohlo začít oficiálně používat pro své produkty označení BIO. Ale ouha.
Sešel se hospodář s hospodyní a zamysleli se znovu, co že jim ta organizovanost přináší. I zjistili, že přináší ono papírování a nutnost platit kontrolní organizaci, navíc nově i povinnost být podnikatelem v zemědělství. A muž a žena chtěli hospodařit, nikoli podnikat. Příjmy z organizovanosti nebyly také žádné - vzhledem k tomu, že hospodářství nedostává žádné zemědělské dotace na půdu a nic čemu by certifikace BIO nějak pomohla neprodukuje. A rozhodli se muž se ženou, že kontrolovaně hospodařit přestanou.
I vkrádá se vám jistě, milé děti, otázka, zda to celé k něčemu bylo, a zda to hospodáři nemohli zvážit předem a práci i peníze ušetřit.
Cenná byla zkušenost, že to jde. Papírování je dost, ale je zvladatelné, všichni z kontrolní organizace BIOKONT, se kterými jsme měli tu čest, byli vstřícní a ochotní. Vzhledem k tomu, že jsme původně zvažovali, že bychom měli malou sýrárnu, mělo smysl s přechodným obdobím začít. Náklady na placení kontrolní organizaci by v případě, že by se využívaly dotace či prodávaly nějaké bioprodukty, byly taky snesitelné. Kontrolované ekologické zemědělství je zkrátka součástí zemědělského byznysu, celého kolotoče administrativních nařízení, více či méně smysluplných požadavků a kontrol na jedné straně, dotací na straně druhé. Chce-li někdo do téhle sféry vstoupit se svým plánem jak se zemědělstvím živit, musí se nutně nějak přizpůsobit. Pokud se přizpůsobovat nechce, může to zkusit po vlastní koleji. Nemá smysl pouštět se do debaty, jak je státní zemědělská politika zaměřená na velkozemědělce a nevstřícná vůči malým rodinným farmám. Je tomu tak a týká se to i ekozemědělství. Pro nás pozbylo smyslu se toho nějak účastnit, ale rozumím tomu, proč to někdo dělá. Vlastně by mě moc zajímalo, jestli někdo znáte nějaké hospodáře, kteří by se vyhradně zemědělstvím živili a i s rodinou uživili - tj. něco úspěšně produkovali, k tomu pěstovali či chovali opravdu ekologicky a vůči hospodářským zvířatům ohleduplně, a zároveň nebrali vůbec žádné dotace ani neměli oficiálně certifikaci bio či příslušnost k nějaké profesní organizaci či svazu ... Ne, že bych věřila, že nikdo takový není, ale chtěla bych o nich vědět ... :)
Tak jak je to teď s oním hospodářstvím z našeho příběhu? Ovce, kozy i kráva žerou místní trávu, certifikovaný BIOoves od Šimáčka přes kopec, certifikovaný BIOliz (Biosaxon, Mikrop, Iframix), slepice jsou přes léto z části samoživitelky jinak na doma připravované směsi zrní a sušených místních kopřiv, zahrada a pole se přihnojuje pouze tím, co vyprodukují místní zvířátka, pesticidy ani herbicidy se nepoužívají, BIObedýnky jsou certifikované přes svého pěstitele (Karel Tachecí), králíci žerou většinu roku čerstvě posekanou místní trávu a jinak to, co ovečky (seno, oves), prasátka trávu, seno, zbytky ze zahrady a z domácnosti. Včely lítají po místním kopci a do lesa, antibiotika neznají, zdravé jsou. Dostatečný prostor i péči mají zvířátka všechna ...
Bio nebio.