Kvete to, kvete, a já jako každý rok přemýšlím o tom, že tady na blogu udělám fotoherbář alespoň těch nejnápadnějších druhů místních rostlin. Třeba jednou vyzbyde čas ...

Zvířata se také radují z příjemného počasí, ovce už netráví většinu času doma a vyrážejí na obchůzky po pastvině, okusují stařinu a první trávu, slepice také nejde ve stodole udržet, březňata vylezla z pelíšku a prohánějí ramlici po kotci, kůzlata rostou, prasátka tloustnou, včely nosí pyl. Zní to jako idyla, ale věci jsou jen alespoň na chvíli jak mají být.

Začínají rozkvétat narcisy, zdivočelé krasavice typické pro místní staré zahrady, je z nich o to větší radost, že rostou kde chtějí a netísní se na nějakých záhonech ... Na zahrádce jsme už před časem zaseli první hrách (Alaska), dnes jsme do fóliovníku zasadili předpěstovaný salát, uvidíme kdo si na něm pochutná - zda mráz, slimáci nebo my :).

A protože je tento týden na kopci doba zabíjaček (v sobotu slavnost v místní hospůdce), taky my jsme se pustili do porcování poloviny prasete od radčického sedláka. Maso všude, huh, ale když už jsme všežravci, tak bychom se měli doby zabíjaček a zpracování masa chopit se stejnou radostí a vděčností z momentálního dostatku jako tomu bývalo kdysi.

Když do cukru přidáte vanilku, stane se jakési kouzlo. Teď nemyslím jen změnu chuti, ale i hodnoty vyjádřené cenou. Tam, kde nakupuji, by kilo (konvenčního) vanilkového cukru vyšlo na 687,5 Kč. (O něco levnější vanilinový cukr se syntetizovaným vanilinem mi příliš k srdci nepřirostl.)Vím, že se vanilkový cukr na kila nekupuje, ale přesto ...

Takže koupíme vanilkový lusk a cukr (obyč, moučkový nebo třeba (bio) třtinový). Půl kila cukru dáme do uzavíratelné nádoby, vrazíme do něj na pár dní až týden vanilkový lusk a cukr se ovoní a má příchuť vanilky (prodejce vanilkových lusků uvádí, že lusk lze takto použít opakovaně). Nebo lze lusk usušit, jemně podrtit a s cukrem smíchat (1kg/1lusk či podle chuti).

Koupit sáček vanilkového cukru je sice možná pohodlnější, a 1/2kg vanilkového cukru vám může vystačit na dlouho, ale stejně mi na tom přišlo něco pěkného, "vyrobit" si vanilkový cukr doma.

Asi je tu na blogu poslední dobou příliš sladkých receptů a tak se může zdát, že nic jiného než bábovky, buchty a koláče u nás nejíme. Počkejte do letošních biobedýnek, dostane se i na zeleninu ;) ... a ještě předtím přijde na talíř plevel! (Viz třeba zde, zde a zde, z knih receptů např. oblíbená Lánská a její Zelené koření ...) Ale to ještě pár dní potrvá. Tak dáme ještě bábovku, jo? ;)

Od receptů na klasické bábovky mě vždy spolehlivě odradilo ono "přidejte kopu vajec", tedy hned v závěsu za nutností ušlehat z bílků tuhý sníh. Od té doby, co jsem zjistila, že ušlehat sníh v ruce není zas taková věda a především od té doby, co máme vlastní vejce, ubylo oběma zmíněným argumentům proti vydatným bábovkám na síle.

Recept: 2 měkké tvarohy, 5 vajec, 200g hrubé mouky, 200g cukru moučka, 150g másla, 1 prášek do pečiva, vanilkový cukr. Žloutky utřít s cukrem a máslem. Přidat tvaroh a sníh, mouku s práškem do pečiva. Důkladně ale opatrně promíchat. Pomalu do vymazané a vysypané formy, pečeme 1hod na 160°C. Zkoušíme špejlí. Díky tvarohu vláčná a nedusivá, díky vajíčkům božsky žlutá bábovka.

Koblihy. Cukr, bílá mouka, vajíčka ... navrch pěkně osmažené ... jak z učebnice zdravé výživy, což? :)

Mě osobně odrazovalo právě ono smažení - představa pánve s vysokou hladinou oleje, hmm. Nakonec se ukázalo, že koblihy v oleji plavat nemusí a výsledkem není něco nacucaného tukem, co vám promastí talíř i ubrus.

Vlastně jsem o koblihách chtěla nejdřív psát jako o nezdaru, protože se mi příliš nedařilo slepit dvě části koblihy k sobě a udržet marmeládu uvnitř. Nakonec se ale příliš nerozpadaly a jen se po nich zaprášilo. Po čtyřech dnech jsem je dnes dělala znovu :).

Recept:

Kvásek - kostka droždí (tj. cca 40g), lžička cukru, vlažné mléko (odebrat z celkového množství mléka). Nechat vzejít v teple.

Těsto - 125ml mléka, 3 žloutky, 40g cukru, 70g másla, lžíce rumu, trocha citrónové kůry, sůl, 400g polohrubé mouky.

Cukr a žloutky ušleháme ve vlažném mléce, přidáme lžíci rumu. Mouku smícháme s citrónovou kůrou a špetkou soli, přidáme měkké máslo, kvásek, cukr se žloutky. Prohněteme, těsto necháme hodinu kynout na teplém místě. Rozválíme na placku cca 1-1,5 cm silnou, na polovinu placky naznačíme vykrajovátkem kolečka, do středu dáme oblíbenou marmeládu. Překryjeme druhou polovinou placky, kolem boulí s marmeládou vykrojíme kolečka. Poloviny placky by se vykrojením měly spojit (ideálně kolem marmelády, trefíte-li se ;). Vhodné je asi použít tlustostěnnou sklenici (?) - já používala ostré tenké vykrajovátko a spoje ne vždy držely. Při druhém pokusu jsem místo budoucího spoje potřela mlékem, drželo to o poznání lépe. Vykrájené koblihy necháte ještě 1/2hod kynout pod utěrkou, poté je smažíte ná tlusté pánvi ve vyšší vrstvě oleje (kolik dáte oleje otestujte sami, já dala o chlup víc než na řízky). Olej je třeba rozpálit, koblihy se dělají dost rychle, otáčejte vyndavejte. Moučkový cukr navrch.

Úspěch měly i tyhle "odrobenky", tedy zbytky koblihového těsta osmažené a posypané moučkovým cukrem ... zmizely krátce po usmažení, protože nemusely chladnout tak dlouho jako koblihy :).

:::::: Jaro už se nedá zadržet. Dva poslední teplé dny zatlačily zbytky ledu a sněhu do tmavých koutů, vítr práší pyl z lísek a tráva se začíná nenápadně lehce zelenat.

K datlům se přidali, holubi hřivnáči, ráno to všechno zpívá a přispívá k dobré náladě. Spatřili jsme jakéhosi běláska, žluťáska řešetlákového a několik baboček, které se mi nepodařilo identifikovat, na javorové míze hodovala zimovnice dravá (Eupsilia transversa, Hufnagel 1766).

Poznáte babočku? S rozevřenými křídly se mi ji nepodařilo vyfotit :).

Znovu jsme zahájili výsev podle Výsevních dní, kdybyste se zeptali, zda tomu věříme, tak řekneme, že to zatím nijak ověřené ani osvědčené nemáme, ale dává nám to nějaký rámec a jízdní řád, podle kterého sázet, takže proč ne ... a jestli to funguje, tak je to příjemný bonus :). ::::::

... tak tohle jsem sem chtěla napsat před dvěma dny. Potom najednou nasněžilo a kopec chvíli zase vypadal jako v lednu. Naštěstí jsou to snad jen poslední připomínky paní zimy, koneckonců kalendářní jaro začíná za pár dní.

... kozy jsou už pár dní ve stodole, vysadili jsme vrby, dovařili poslední dávku javorového sirupu, březnoví králíčci dnes poprvé otevřeli oči, v chodbě nám voní nové úly...

Doufám, že vám všem o víkendu přálo počasí stejně a pořádně jste si té ochutnávky jara užili.

.:Podívali jsme se do včel a úly s nedostatkem zásob přikrmili. Olší v okolí ubývá a lísky teprve začínají kvést.

.:Vyrobili jsme včelám venkovní pítko. (Fotila Ema.)

.:Dost času jsme strávili na zahrádce, zasadili jsme jarní odrůdu česneku, potěšilo nás, že česnek sázený před zimou už začíná vykukovat.

.:Změřili a rozplánovali jsme letošní rozšiřování zeleninové zahrady.

.:Začali jsme stavět kozám stání ve stodole ...

.:Upekli jsme sušenky :).

Zítra to, co z nich zbyde, polonamočíme do čokolády ... Recept na naše předešlé polomáčené sušenky jsem kamsi zašantročila, tudíž se našimi domácími polomáčenkami stávají tyto "máslovky". A ať recept na tuhle verzi nesyslím (a najdu) ... 120g cukru moučka (+ vanilkový cukr ... cukru lze dát o něco méně, sušenky jsou sladké ažaž), 1 celé vejce + 1 žloutek, 150g másla ... utřeme. Přidáme 350g hladké mouky, 1/2 prášku do pečiva. Necháme chvíli odstát v lednici, vyválíme na pomoučněném válu, krájíme rádélkem nebo formičkami, propícháme vidličkou. Pečeme při 180°C, hlídáme. Dle chuti potíráme rozpuštěnou hořkou čokoládou.

.:Tento týden jsme se také radovali z prvních březnových králíčků, pracovalo se na dřevu v lese, odčervili jsme Grétu a Churchilla.

.:Rozloučili jsme se s Plašankou.

Na pravé liště našeho blogu přibylo okénko Knihovna a také další s tím, co kdo právě čteme. Zatím jsme zařadili jen většinu našich anglických knih, protože bylo snadné na ně najít odkazy. Časem se snad dostaneme k ohodnocení a podrobnějšímu popisu jednotlivých knížek, většinu však můžeme jen doporučit ...

O víkendu proběhl seminář o semenaření a komunitním životě. Hlavním zaměřením byla semena, s důrazem na odolné či raritní odrůdy kukuřice, fazolí a dýní, ale došlo i na mnohé další druhy zeleniny.

V pátek se sjel rozšířený organizační tým a užili jsme si příjemný večer a dobrou večeři.

V sobotu dorazili všichni ostatní a pomalu jsme se dostali k věci - na pořadu dne byla především kukuřice (Mandanská), společná selekce semen a jejich distribuce zájemcům, hlavním tématem byly "tři sestry", tedy společné pěstování kukuřice, dýní a fazolí. Večer se diskutovalo o zemědělství a komunitách, Klosterzimmernští se podělili o své zkušenosti se zemědělstvím, pěstováním špaldy, dýní a skleníkové zeleniny na výměře cca 20ha. Povídalo se o životě v komunitě, o spolupracujícím sousedství a dalších formách pospolitosti.

Kdo vydržel do neděle, jako že nás byla většina, dočkal se záplavy semen, přes kukuřici Malované hory a Dvojitý standard, dýně (Buttercup var. Burges, Judy ...) odolné druhy melounů cukrových i vodních (Sugar Baby, Sweet Siberian, Bozeman...), odolné druhy hrachu dřeňového i cukrového (Alaska, Green Arrow, Oregon ...), fazolí (Yellow Wax Pod Beans, Diana ...) méně obvyklé luštěniny  - mrazuodolnou odrůdu bobu (Michoacan), jedlý hrachor (Blond Grass Pea), cizrnu, odolná rajčata venkovní i raritní skleníková, až po merlík vonný (Epazote), mexický fenykl hlíznatý vytrvalý, proso, okrasné květiny a u Heulerů nastřádaná semena běžnější zeleniny k volnému rozebrání  ... 

Také se výborně jedlo, děkujeme všem za dovezené dobroty ke společnému pohoštění! Za skvělou péči o hosty a pomoc v domácnosti  zaslouží velké díky Yerushah, Andrea, Lebana a Alenka, za pomoc okolo domu pak Matyáš, Amac a Shoresh.

Díky všem, kteří jste se zúčastnili, nezapomeňte se ozvat jak vám to roste, zůstaňte v kontaktu, sbírejte semena a pěstitelské zkušenosti, o které se můžeme podělit už příští rok tentokrát třeba na vašem hospodářství!

Ráda bych na konec uvedla ještě pár odkazů na zajímavé webové stránky či projekty některých ze zúčastněných:

*Na stránkách www.wwoof.cz najdete informace o ekologických farmách a dobrovolnících majících zájem o spolupráci a výměnu zkušeností.

*Na stránkách www.areaviva.cz se dozvíte víc o aktivitách sdružení pro ekologii a zemědělství.

*Na stránkách www.biostatek.cz najdete víc o Vojtovi a Lence z Valče, z Ekofarmy Sluníčko tu byl Zbyňek a Veronika, na www.skalka22.cz najdete něco o aktivitách centra, kurzech a seminářích.

*Upozornit bych chtěla také na stránky Jaroslava Svobody www.ekozahrady.com, www.rodovystatek.cz a www.prirodnidomy.cz, na kurzy, které Jaroslav organizuje, a na jeho knihu Ekozahrady Ekozahrady, kterou loni vydalo nakladatelství Smart Press.

*Podívejte se také na Anniny stránky ekofarmy Klokočí, kde pěstují zeleninu pro biobedýnky pro liberecký kraj a na www.klokoci.cz půjčují lodě pro plavbu na Jizeře; či na Lenčiny stránky centra pro rodinu M.E.D.

*Na www.jedlyprales.cz najdete Kamilovy stránky o navrhování ekozahrad, na www.arte-sania.cz najdete stránky Jana a Anety, kteří nově zakotvili v Jindřichovicích, na stránkách hospodářství Hodonice najdete více o nabídce zeleniny a aktivitách Martiny F.

Pokud jsem na někoho zapomněla a chcete, aby se kontakt na vás tady objevil, dejte vědět!

ZA VĚTŠINU FOTEK DĚKUJI MARTINĚ!!! Pokud jste někdo fotil a chcete se o fotky podělit, napište mailem, budeme rádi.

Tři z mnoha započatých a jednou (brzy??) snad dokončených projektů:

* koberec ze starých hadrů - dostala jsem se přes stříhání vyřazeného oblečení na tenké pruhy, bohužel jde o fázi zdlouhavou a otravnou, s pořadovým číslem 1 ... následuje sešívání jednotlivých pruhů a teprve poté samotné splétání koberce. Zeptejte se mě na podzim, jak to celé dopadlo. Letopočet k podzimu raději blíže nespecifikuji ;).

* plstěný koník ... původně plánován jako dárek k lednovým narozeninám - ehm, k adresátovi se ale ještě nedostal - snad mu dříve nebude pětačtyřicet :( ... chybí uši a pár dalších detailů ...

* letní svetr pro Hynka ... tady chybí už jen asi půl milionu ok ... ale léto ještě není a naděje umírá jako poslední :)

A co máte rozpracováno vy?

O kozenkách. Stále u nás v chodbě. Ale už se jim to krátí a pofrčí ven k ovečkám. Sněženka po týdnu začala sama pít jako divá. Pokud se nestane něco neočekávaného (jako že vždy může), už se o ni tolik nebojíme. Starší Meruňka je drzá jako koza a už si na nás pěkně zvykla. Můj odstup ke kozám se taky někde vytratil a jsou mi, mršky, čím dál tím víc sympatické. Snad si to v létě nepokazí expedicemi do naší zeleninové zahrady ...

Foto z venkovní procházky...

... a ještě Eminýma očima ...

Z kreslení na tabuli, se téměř nepozorovaně stalo čmárání na šaty - eh, tedy designování vlastního oblečení.

Ale co bychom vlastně čekali, od docela malé, divoké holčičky, která si ráda hraje se sušenými slepýši a ještěrkami? ;)

... nebo v březnu peče perníčky....

Právě tohle.

Zdravíme babičky.

(P.S. Pro všechny ochránce přírody - ti sušení vylisovaní živočichové pocházejí z balíků sena, nejde tedy o nějakou naší lehce divnou a z hlediska ochrany přírody nezákonnou kratochvíli :).)

Od posledního výsevního dne už nějaká ta chvíle uplynula, a my se radujeme z každého nového lístečku a vytahujeme sazeničky z hlíny usilovnými pohledy. Březnové výsevní dny se blíží a podle toho, kolik máme po víkendovém semináři semen a plánů se chystá učiněné výsevní šílenství. Docela jsme se pro semena nadchli, plánujeme jejich lepší katalogizaci, organizaci, sběr a skladování, uvidíme jak nám předsevzetí a zápal pro věc dlouho vydrží :). Ale k semenaření se ještě dostaneme.  Tak ať i vám klíčí a rostou!

Letošní javorové cukrovarnictví má své světlé i stinné stránky. Mezi ty světlé patří rozhodně to, že sirup je výborný. Chutná nám lépe než kdykoli dříve, výsledek předčí cokoli, co jsme dosud za tři sezóny vaření ochutnali, také na stupnici refraktometru jsme letos snadno dosáhli žádaných hodnot. Navíc máme dvě nové kuchařky, takže se nebojíme, že bychom nevěděli co se sirupem. Mezi stinné momenty patří spálená páteční dávka a následné čištění pekáče :). Vyrazili jsme s návštěvou shlédnout západ slunce a při návratu nás již vysoko nad chalupou přivítala božská vůně čerstvého karamelu. Krása, od domu to svahem nahoru vonělo jako od perníkové chaloupky, o 300 metrů blíže jsme už nešetřili peprnými slovy a děsili se toho, zda vůbec zachráníme pekáč. Další den následovalo netradiční mytí nádobí, u kterého se vystřídaly mnohé ruce i nástroje, včetně nástrojů elektrických. Všechno ale dobře dopadlo a tak vaříme dál a těšíme se na každou kapku.

Téměř na poslední chvíli se uspořádal radčicko-kateřinský hokejový match na loni zrekonstruovaném koupališti. Doufáme, že bylo zasazeno semínko nové tradici a těšíme se na příští hokejovou sezónu. (Za foto díky H.P.!)