Dnes jsme pálili hromadu klestí na právě rekonstruovaném koupališti. Zatím to chce značnou dávku představivosti, ale věříme, že se dílo vydaří a Kateřinky s Radčicemi znovuzískají jednu z přirozených dominant.

Část dne jsme strávili také trháním, krouháním a sušením kopřiv. Jak se budou v zimě hodit do krmiva slepicím. Díky za kopřivy...

       Konečně první letošní ovčí sýr! Zrovna se lisuje. A budou následovat další.                  

Fotíme kytky. Paseme. Dojíme pro vlastní potřebu! Přesazujeme, sázíme. Pracujeme na zahrádce. Pečujeme o včely. Organizujeme biobedýnky. Nestíháme psát blog.

Na seznam ptáků přibyla kukačka obecná, rorýs obecný a konipas bílý.

Nakvetlý vemeník je pro věčně hladové ovce lahůdkou. Takže šup do klece. Nikoli však s přitroublým sudokopytníkem, ale s drobnou orchidejí. Alespoň na některých exponovaných místech.

I přes chladné počasí musí některé sazeničky ven na záhony. Letos testujeme pěstování některé zeleniny pod textilní fólií, doufáme, že pomůže alespoň částečně proti běláskům, pochmurnatkám a dalším. Vlhké počasí svědčí slimákům. Jak jsme tu vždycky měli zástupy velkých černých (údajně invazivních) slimáků, kteří však jen dekorativně polehávali kde se dalo, jsou letos vidět i mnozí jiní, drobní a barevně rozmanití slimáci, kterým se náš mladý hrášek (o salátu nemluvě) dost zamlouvá. Velká spousta je také šneků. Možná by stálo za to zvážit jejich využití v kuchyni ;). Ale nevím, nevím. Jahody jsme zakryli černou fólií po vzoru Kataríny Š. (díky za inspiraci i sazeničky!), snad je tedy budeme moci opečovávat o poznání méně.

Pátek a sobotu jsme strávili propagací biobedýnek a biopotravin všeobecně. Nejprve v centru Liberce, poté v ekocentru v Oldřichově.

Také jsme již opakovaně vypustili naše zlaté kropenaté puberťáky na procházku do zahrady. Starší kolegyně jim občas dávají do nosu (nojo, slepičí šikana), ale jinak si to drobotina zjevně užívá. Dnes byla venku poprvé i husokachňata.

Práce na zahrádce občas baví i Emu. Nejvíce samozřejmě ujídání šnitlíku.

Ovce většinou venku. Odstavili jsme dva beránky, alespoň není Churchill sám.

Stále hodně prší. Budeme na to vzpomínat v létě, až bude vody nedostatek. Na poli pěkně roste oves. Půda je těžká a brambory stále nejsou v zemi ...

Mějte se zatím pěkně!

Jen ještě přidávám fotky z postřižin, které nafotil a k dispozici dal Jakub. Najdete je TADY.

Takže ...

Nejprve mnohé díky všem, kteří se na akci nějak podíleli. Ať už pomocí se stavbou zázemí, přípravou, samotnou realizací, následným úklidem, a nebo třeba sběrem materiálu pro dětskou dílničku.

Díky také těm, které neodradilo extrémně mrazivé sobotní počasí, a kteří přišli a dali tomu všemu smysl. Můžeme být samozřejmě rádi, že nepršelo (jako např. celý pátek), ale maximální sobotní teplota podle naší meteostanice dosáhla 5,5 °C, což nesvědčilo ani lidem, ani kalifornským žížalám v expozici o vermikompostování ;). Tento způsob jara, zdá se mi poněkud nešťastným ..., doufejme proto, že při další, letní, akci už ono slibované sedění na prosluněných mezích nebude jen zbožným přáním. Snad se Vám u nás líbilo!

P.S.: Pokud jste někdo něco fotil, dejte vědět, my moc nestíhali ... :)

J., B., díky za sazeničky! E. milé překvapení, díky, že jste vážili cestu!

Začínají se množit dotazy, co je s blogem a kde jsou nové příspěvky :). Proto je třeba přiznat, že jsme po náročném víkendu tzv. "odpadli". Zbytky sil jsme potom věnovali projektu biobedýnek, o kterém se zde také ještě zmíním. Takže si jdu uvařit žitné kafe a napíšu něco o minulé sobotě ...

Dalším krokem v přípravě Dnu Pod Dračím kamenem bylo postavení stařičkého vojenského stanu, který nám daroval soused.

... Než jsem se vrátila z výpravy do města, měli J. a H. v podstatě hotovo, takže fotky ze vztyčování chybí. Na fotce výsledek. Stan je svérázný, takže se sem hodí :).

Díky za pomoc!

Náhlý příval sněhu nám vloni v říjnu polámal velký dub u domu. Jedna z obrovských větví uvízla nahoře v koruně a i když držela velmi pevně, věděli jsme, že ji dříve nebo později budeme muset nějak odstranit.

Pořádání akce pro děti bylo dostatečným důvodem přinutit se k činu, takže se u nás včera ráno odehrálo vystoupení dvojice čínských artistů na vysuté hrazdě ;). Fotky vypadají docela strašidelně, ale je nutné dodat, že i když to na první pohled není dobře vidět, byl lezec spolehlivě jištěn. A větev je dole.

Na první fotce větev v koruně, poté je zachyceno, jak oba aktéři akci důkladně promýšlejí a vzápětí už jen dokumentace hladkého průběhu promyšlené akce. Ta zahrnovala i lezení po stromě se žebříkem a práci s bidlem ;). Větev byla pak částečně koordinovaně ;) spuštěna dolů na laně.

A zde ještě důkaz onoho jištění (to kdybyste si toho na ostatních fotkách nevšimli). Díky moc M.!

... nojo! :)

Koncentrované jaro. Tři husokachňata. Dvě husy.

Aneb zdravíme babičky!  :)

... a samozřejmě se tu stále něco děje.

Pole se stalo opět polem. (Nojo, když na něj vjel ten obrovský traktor, tak se zdálo tak malinké!)

Prohlédli jsme včely a přidali nástavky.

Košík je místo utěšené, opečovávané, bující. Romanovky jsou půvabné, perličky v sytě zelené trávě zdobné, sýry voňavé a lahodné, majitelka a průvodkyně paní H. vlídně moudrá. Vše roste, kvete, dává své dary laskavě a samozřejmě. Až se duše tak nějak rozteskní. Dobrý domov je to a spousta dobře vykonané práce. Díky za inspiraci.

Bez svetru zima, se svetrem příliš teplo. Natřeli jsme další úlové nástavky, natáhli jsme plot na větší pastvinu. S výpomocí naštípali bukové špalky. Hledali a označovali vemeníky v zahradě. Ema je zarputilý botanik amatér. Ovce si užívaly volnosti pohybu, my kvetoucí třešně.              

Jitrocelové listy v sýrovém těstíčku, opět Lánská (Zelené koření), opět dobré ... k tomu bulgur a tzatziki.

Jinak mám dnes za sebou pěknou a inspirativní návštěvu farmy Košík. Napíšu víc.

Vydali jsme se potěšit oko a načerpat sílu a klid mezi zeleně právě listím obrůstající buky do Oldřichovského sedla.

I když si, když nad tím tak přemýšlím, myslím, že by se čarodějnice pálit neměly ;), místní sousedské akce jsme se zúčastnili velmi rádi. Děkujeme za pozvání!

Tam, kam chodíváme s Emou k potoku pít. Tajemní.

Práce přibývá nejen nám, ale také včelám, bohudíky. I naše třešeň se pomalu chystá do svatebního šatu, možná čeká na neděli, snad tedy zítra :). Včelám jsme přidali rámek, brzy dojde na další nástavek. Učíme se.

V sadu i v zahradě jsme z kamenů (kterých je dostatek) zbudovali zídky pro ještěrky a jinou drobotinu. Je až fascinující, jak rychle si všechny ty potvůrky takových míst všimnou a hned se tváří, že v nich bydlí od nepaměti. Viděli jsme v okolí několik nádherně vybarvených samečků ještěrky obecné, samozřejmě zrovna bez foťáku :) Ještěrčích samiček je víc a před kamerou se asi tolik nestydí. Tak snad příště.