Tenhle příspěvek píšu především pro chovatele ovcí, kteří zjistili níže popsané příznaky u svého stáda a marně na internetu hledají první informace. Zkušenost máme pouze s lehkou formou příměti u dosud neodstavených jehňat, onemocnění dospělých jedinců se u nás nevyskytlo. Nechci nijak suplovat odborná pojednání, všechny informace popsané níže jsou bez záruky, vyčtené z různých, většinou cizojazyčných, zdrojů či čerpané z vlastní zkušenosti. Omlouvám se za laickou terminologii, pokud popsané příznaky připomínají příznaky zjištěné u vašich ovcí, rozhodně kontaktujte veterináře.  Příměť pyskovou překonáte pravděpodobně i bez veterinárních zákroků, je však potřeba vyloučit, že se nejedná o jiné, závažnější onemocnění, u příměti pak sledovat průběh a vývoj nemoci.

Příznaky:

Hlavním příznakem příměti jsou bradavice v okolí pysků, nosu, očí, někdy na končetinách, kde mohou být i mezi prsty případně na méně osrstěných místech ovčího těla (tj. břicho, třísla, u dospělých samic vemínko ...). Bradavice se mohou rozšířit i na vnitřní sliznice, tj. jsou i v ústech, u malých jehňat někdy v okolí prořezávajících se předních zubů.
V momentě, kde se začínají tvořit výrůstky/bradavice nemoc už nějaký den probíhá, ale výrůstky jsou většinou prvním znakem, kterého si chovatel všimne. Tvarově jsou bradavice různé, od klasických až po květákovité útvary se stopkou či bez. Mohou být jak tvrdé a poměrně hrubé, tak z měkké tkáně a "vodnaté", při poranění jsou krvácivé. Časem osychají a tvoří suché opadavá strupy, které bývají zdrojem dalšího šíření infekce.

Nemoc nelze léčit, odeznívá sama, zpravidla v časovém rozmezí 2-4 týdnů. Léčba antibiotiky je, vzhledem k tomu, že se jedná o virové onemocnění, neúčinná. Antibiotika bývají někdy nasazována pro potlačení sekundární infekce (tedy následného onemocnění), která se vyskytuje relativně často. Existuje očkování proti příměti, preventivní očkování stáda se však příliš nedoporučuje (zmiňovány jsou případy zavlečení nemoci do stáda vakcínou). Zvířata, která onemocnění prodělala získávají imunitu, která trvá přibližně jeden rok.

Rizika:
Onemocnění může postihnout končetiny, jehňata mají obtíže s pohybem, méně sají, slábnou. Problémem je tedy zhoršený příjem potravy. Pokud se od mláďat nakazí dospělé ovce a nemoc postihne vemínko, může být sání mléka pro bahnici bolestivé, ovce jehňata odhání (tj. ta se opět nenapijí dostatečně), navíc vzniká riziko mastitidy. Úmrtnost je relativně nízká (hovoří se o cca 5%), většinou spjatá s obtížemi při příjmu potravy.

Je třeba upozornit, že příměť pysková je zoonóza, tedy nemoc přenosná ze zvířete na člověka. Ohrožné mají údajně být zejména malé děti, o žádných dramatických průbězích příměti u lidí jsem se zatím nedočetla. Průběh by měl být obdobný jako u ovcí, postiženy bývají zejména ruce a paže, někdy obličej. Výrůstky mizí bez jizev, po cca 2 týdnech. Samozřejmostí by tedy měla být dostatečná hygiena při a po ošetřování zvířat (rukavice, dezinfekce nástrojů).

Všeobecně se doporučuje izolovat napadené jedince, pokud však máte malé stádo, které sdílí společné prostory, je pravděpodobné, že je stádo tak jako tak promořené a jedinci buď imunní či již nakažení.

Tolik všeobecně. Přidávám fotky, jedno jehně má výrůstky v tlamě na spodní čelisti u předních zubů. Průběh nemoci je u našich dvou postižených jehňat zatím mírný, zbytek stáda je bez příznaků. *** Změna! Příměť se v mírné formě projevila i u zbytku stáda. Patrná je především na vemíncích bahnic, od kterých pila (ukrádala) nakažená mláďata. Z vemínek se poté příměť rozšířila i mezi ostatní mláďata. Po několika dnech se výrůstky v tlamě jednoho z mláďat v podstatě zhojily - viz nové fotky dole. Důležitá je nyní péče o vemínka a předcházení mastitidě, z přímětí deformovaných struků mláďata méně pijí či jsou odháněna. *** Doplněno! Po několika dalších dnech situace stále stabilizovaná. Jehňata mají příměť všechna (některá více, některá méně), stejně tak bahnice na vemenech. Kromě nutnosti hlídat vývoj nemoci na vemínkách a sledování přírůstků u jehňat však žádné zvraty ... **** Doplňeno: Jehňata se nakonec s přímětí vypořádala poměrně dobře. U jednoho z beránků došlo spontánně k odstavení, pravděpodobně kombinace bolestivých pysků a toho, že ho bahnice odháněla. Naštěstí měl již věk k odstavu vhodný. Zbylá jehňata mají dnes příměti již minimálně, vše se dobře hojí, sekundární infekce žádná. Hůře vypadala situace u jedné z bahnic, která měla velmi nepříjemně zasažené vemínko. I tam se vše postupně lepší a příměť samozřejmě odezní, ale pro jehňata bylo díky deformaci struku obtížné z vemínka pít, pro bahnici to navrch bylo velmi bolestivé, bylo nutné vemínko hlídat a jehňata k ovci přistavovat.

Shrnu-li zpětně celý průběh nemoci, musím říci, že by jasně bylo lepší příměti jako takové se vyvarovat, tj. mít kvalitně živené stádo se silnou imunitou, tedy i odolná jehňata etc etc, to je ale občas jen vysněný idealní stav, kterého lze ne vždy dosáhnout. Příměť, která se k nám dostala přes dvě neosvojená (a tedy oslabená) jehňata se nás na nic neptala, napáchala své a zas je téměř pryč. Příště budeme vědět lépe, především bych se snažila předcházet přenesení příměti na matku, ale to je také jen teorie. Zkrátka přežít to celé lze, ale je to práce navíc, hlídání, přistavování, dokrmování ... Jde však o běžnou "dětskou" nemoc jehňat a proto doufám (a přeji), ať ji v dobrém přestojíte.

Protože jsme s ovcemi v téměř nepřetržitém kontaktu a příměť je na člověka přenosná, chtěla bych se tu zmínit i o tom, jak se infekce příměti zatím projevila u nás :). Nikdo z naší rodiny nebyl zasažen nějak drasticky, zaznamenali jsme malou kožní reakci na předloktí (cca 2cm2), která zmizela během tří dnů a také větší (cca 5cm2) na boku (nojo, i tam se to nějak dostalo), která dosud neodezněla (tj. momentálně asi třetí den), foto pod textem. Žádné jiné projevy než kožní u nás nebyly patrné. Upozorňuji, že na tom celém je nejhorší, že to dost svědí a drbat se to (samozřejmě) nesmí. Potírala jsem občas zlehka dezinfekcí, mazala mastí na ekzém od Weledy (Dermatodoron, u nás bohužel není k sehnání, v německých lékárnách běžně bez předpisu). U dítěte jsme si také všimli malé svědivé skvrnky (cca 1cm2), ale nejsme si jisti, zda je to příměť. Takže zatím takhle. Dám vědět, pokud bude něco jinak. Zatím to vypadá, že pokud příměť nedostanete nějak masivně, že se to dá zvládnout spíš jako svědivá nepříjemnost než jako nějaká zásadní choroba. Důležité dbát na to, aby se nerozšířila (ať už na ostatní či na další místa na těle). ****Doplňuji: Příměť se rychle hojí, místo je zarudlé s "vyrážkou" ještě delší dobu, ale již nesvědí. Dcera nakonec příměť vůbec neměla, u nás dospělých bylo zasažení minimální.

Foto 1) příměť cca 1.den 2) příměť po několika dnech (zasychá)

Hodně štěstí a trpělivosti s průběhem nemoci!

Foto oveček:

Po několika dnech - výrůstek v ústech na ústupu a fotografie přímětí zasaženého struku.

Dnešní chvílemi deštivý den jsme z velké části strávili na společné úklidové akci v Kateřinkách. Jen ať takových akcí přibývá, společně můžeme mnohé změnit.

Už se to tu začíná pěkně hemžit. K včelám se přidali čmeláci, spatřena ještěrka, krásný skokan hnědý, v noci přes silnici ropucha. Na seznam ptáků přidán holub hřivnáč (Columba palumbus). Pěkné počasí bylo využito k dostavbě plotu a dalšímu čištění pozemků. Venku teď v noci padá déšť a my se vlastně trochu těšíme na pár sychravých dní, kdy zase budeme zalezlí u kamen třeba s časopisem :).

Některá jehňata stále dokrmujeme, ať už proto, že jejich ovčí máma nemá dost mléka, nebo proto, že svoje jehňata nechce. Ale protože se z jehňat mezitím stali pěkní rošťáci, umí se o sebe stále lépe postarat sama. Takže pokud je některá ovce zaneprázdněna přežvykováním, využijí nestřeženého okamžiku a ... aneb kde je vystrčeno ... :)

A ještě jeden pohled na ty naše puberťáky ...

  S teplým počasím se kromě naší venkovní aktivity zvýšila i aktivita včel. Viděli jsme je pracovat na bledulích, krokusech i vřesu.

Důležitým zdrojem pylu ale budou i lísky, kterých je v okolí dostatek, dále vrba jíva a olše.

Objevují se i motýli, kteří úspěšně přezimovali, spatřili jsme samečka žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni), babočku paví oko (Inachis io) a babočku kopřivovou (Aglais urticae).

Před úly je rušno, těšíme se, že se o včelách letos dozvíme zase o něco více než loni.

Zatímco ohrožená bledule jarní (Leucojum vernum) je zde původním druhem, jsou krokusy jarní (Crocus vernus) na fotografii dosazenými návštěvníky, navíc v různých barevných zahradních variacích.

Pustili jsme se do rozšiřování zeleninové zahrady, první fází je přistavění plotu, který je nezbytný zejména jako ochrana proti potulující se zvěři, ať už lesní či té domácí. Doufáme, že se letos dosud běžné epizody se srnami kompletně okousanými jahodami nebudou opakovat :). S plotem pomáhala i Jana, ještě jeden den práce a snad bude hotovo.

Pokračovaly i práce v budoucím sadu, řezaly se náletové javory a stahovalo klestí, i tady je kde pokračovat ...

Jak se z kuchyňského odpadu stane ideální kompost pro Vaše sazenice? Žížaly to zařídí! :) Dnes jsem žížalám přidala další přepravku, protože se množí jako divé a potravy u nás mají habaděj. Funguje to zatím úžasně a v podstatě bezúdržbově, o kompostéru v kuchyni nikdo ani neví a holky po miniaturních soustech rozkládají a přetvářejí ... Na fotce krmná dávka a zbytky osazené vajíčky a mladými žížalami. Možná naši "červíčci" něčí zjemnělé oči nepotěší, ale vše se odehrává v naprosté tmě pod víkem krabice, takže kdo nechce, koukat se nemusí :).

Vermikompostování (spolu s klasickým kompostováním a recyklováním) bude jedním z témat Dnu Pod Dračím kamenem, který se u nás na farmě bude konat 15.května. O této akci pro děti od 0 do 99 let se ještě dozvíte, budeme se na Vás těšit!

Sníh slézá a tak se u nás začalo uklízet kolem domu, hledali jsme další stopy jara, vařili sirup, slunili se venku či na vyhřátém parapetu. Máme tu dobrovolnici Janu z Brém, takže je nás na práci i na zábavu o jednoho víc.

Note: You have specified a category filter for the front page and this entry has no categories specified. It will therefore not be visible to visitors of your site.

Pokračujeme v přivolávání jara. V krabici nám poskakuje 31 kuřat. Po několika dnech ve stodole mohly ovce zase ven na sluníčko, javory ženou mízu, takže zase budeme brzy vařit.          

Jeden den je téměř jaro a o den později deset čísel sněhu a bílé království. V sednici ohrádka s jehňátky. Patchwork nějak pokračuje, volných chvil se najde čím dál tím méně. Celery úspěšně rostou, potřebovaly by přesadit. K večeři jahodové knedlíky a Earl Gray s pampeliškovým medem a čerstvým mlékem ;). Zima má dlouhé prsty, ale my máme trpělivost.

Tak jsem si posledně když jsem sem psala, myslela, že bude následující den klidnější a tedy i víc času něco napsat, ale ani náhodou, hned ráno porodila (naštěstí bez asistence) dvojčata i ovce Greta a bylo o práci postaráno. To, že se počet jehňat během necelého jednoho dne zvýšil o šest nás trochu zaskočilo a absolutně zaměstnalo.

Nejprve porodila obří dvojčata ovce Plašanka (kluk 5,8kg, holka 5,35kg). Porod probíhal za dne, většinu času venku a dlouho nepostupoval. Po dvou hodinách, kdy byla vidět přední kopýtka a čumák, ale nehnula se dál ven ani o píď, jsme zavolali veterináři. Ten nás optimisticky pobídl, abychom se do asistovaného porodu pustili my sami. Nojo, hmm proč ne. To, že je Plašanka naše nejméně ochočená ovce (už podle jména), byl podružný detail. Za chvíli už ji Hynek pevně držel u hlavy a na mě zbyla ta zajímavější práce ;). Naštěstí to šlo relativně lehce, Plašanka pochopila, že jde o pomoc a za chvíli byl ten obřík venku. Při dalším telefonátu veterináři jsme se dozvěděli to, co jsme tušili. Bude potřeba zjistit, zda má obr sourozence. A měl, nahmátla jsem čelist a nožky. Nechali jsme ovečce čas to zkusit samotné, s tím jak nadšeně lízala své první jehně hormony plnily svou funkci a porod dalšího jehněte postupoval docela dobře. Pak se situace opakovala, část jehněte koukala, ale tím to končilo, takže opět naše akce a obryně byla na světě. Ovčí maminka spokojená, miminka v pořádku a my pěkně vyplesknutí. Jako z Jamese Herriota ;).
Pak jsme se rozklepaně dali do běžných odpoledních prací, ovce jsme občas zkontrolovali a najednou večer překvapeně zjistili, že máme o dvě víc :). Během hodiny, kdy jsme u ovcí nebyli, porodila Patnáctka dva ovčí kluky (4,83kg a 4,6kg). Druhý den ráno pak během půlhodiny (opět nepozorovaně, mezi našimi návštěvami) porodila i naše poslední březí ovce, prvnička Greta dvojčata (holka 3,1kg, kluk 3,05kg). Takže během chvilky šest nových přírůstků!
Obavy a práce kolem porodů byly v ten moment za námi a začala nová práce kolem té drobotiny. Kdo saje, kdo ne, koho máma odmítá, kdo "krade" mléko u jiné ovečky,kdo nepřibírá a kdo se kam zatoulal ... Najednou trávíme u ovcí mnohem více času než kdy předtím. Gretka si bohužel svá malinká dvojčata neosvojila, takže se po dni různých pokusů přestěhovala jehňátka ze stodoly k nám do sednice a ovčí mléko dostávají přes láhev. Zatím nepřibírají a je s otazníkem, jak to s nimi dopadne. U ostatních jehňat se situace stabilizovala. Celkem tedy hlásíme deset kousků, snad bude případných ztrát co nejméně.

Dnes divoce. Podrobnější zprávy zítra. Bylo to dobrodružství. Každopádně nová dvě jehňata. Opravuji - nová čtyři jehňata. :) Od jedné do půlnoci kolem oveček.

A jinak? Patchwork. Obroušené původní okno v kuchyni. Litr a kousek javorového sirupu. Ovečky živé i na obrázcích. Petřina návštěva a Frantův vzkaz

Jo a rostou houby! ;)

Víte někdo co to je za houbu? Trochu tipujeme prudce jedovatou závojenku jarní (Entoloma vernum). Dejte vědět. Musíme si koupit dobrý atlas.

Většinu dne jsme strávili venku. Pracovali jsme na budoucí pastvině a sádku - pálili jsme klestí, prořezávali nálety, hrabali stařinu a ostružiní. Bylo krásně. Nad hlavou střídavě pár krkavců a trojici káňat. Slunce hřálo a tak jsme se chvílemi mohli i válet na dece. Ema tvrdila, že už je léto.

Při práci venku jsme nějak zapomněli koukat na hodiny a prošvihli dobu oběda. Nakonec jsme zaimprovizovali a dali si oběd pod širým nebem. Pořádný selský oběd :). Kus práce jsme udělali, snad nám bude počasí přát a posuneme se zase o kousek dál ve dnech následujících.

Ovečky zatím nic, napínají nás pořádně. Medvědi přibývají, zítra budou mít pravděpodobně oba přes deset kilo. Bábina jehňátka stále dokrmujeme kozím mlékem, asi u toho ještě nějakou dobu zůstane. Nevěřím, že Plašanka do dvou dní neporodí - břicho i vemínko má už až na zem. Patnáctka je na tom podobně. Gréta je jako nezkušená prvnička pěkně praštěná. Vypadá to, že nechává sát Medvědy, jista si nejsem, ale při pokusu o podojení trochu mléka pustila, chjo. Snad nepřijde o mlezivo, které je pro jehňata velmi důležité. To jsme zvědavi, co nás ještě čeká ...

Konečně jsem mohla na seznam s čistým svědomím přidat sýkoru parukářku (Parus cristatus). Nejdřív mi přišlo samozřejmé, že tady spolu s ostatními sýkorami bude, snad jsme ji i loni či předloni viděli. Letos ale nic, až před pár dny jich tady kolem domu lítalo hned několik. Úžasně zdobný ptáček s výraznou chocholkou, občas zalétl i na krmítko, ale raději sbíral semínka ze země pod ním. Od té doby se zase chvíli neukázal, asi jen občas zalétá.

Při pravidelné procházce po rozmezí Kateřinek a Radčic jsme s Emou zblízka viděly žlunu zelenou (Picus viridis), až neuvěřitelné, jak barevní ptáci u nás žijí, vždyť i takové sýkory, stehlíci i hýli by směle mohli konkurovat exotickým papouškům, které pro jejich zbarvení obdivujeme. Možná jen naše oči nedokážou občas ocenit to, co je běžné.

Na seznam přidávám také káňata lesní (Buteo buteo), kterých je tu mnoho, právě hnízdí, pravidelně krouží a ozývají se.

Ajajaj, všechny svoje (opakované) výkřiky o brzkém příchodu jara beru zpět. Zapadali jsme sněhem, ukládáme se znovu k zimnímu spánku a budeme až v květnu (dřív to nesleze, ne?). Ale teď vážně. Od včerejška přibylo nových 8cm sněhu, tu sněženku na obrázku už zase přikryla zimní peřina. Na teploměru je teď v noci -9°C, takže jaképak jaro. Stáhli jsme se z venkovních pozic a pokračujeme v činnosti vevnitř.

Aby to tu nebyl samý nekrolog, shrnu jen v kostce smutné události minulých dní. Nejprve jsme přišli o kohouta Modráka. Konec našel ve spárech nějakého dravce, snad chránil hejno, podle stop bojoval statečně. Každopádně jsme ho našli zakousnutého a okousnutého/či oklovnutého. Po různých spekulacích o tom, jaké zvíře ho ubezdušilo, jsme po konzultaci s panem Hlaváčkem přijali variantu "kuna". Bez kohouta je ve stáji sice větší klid, ale slepice přišly o ochranáře a my o libozvučné kokrhání. Další smutná událost na sebe nenechala dlouho čekat. Beránek od ovce Báby (nejmenší z trojčat) nepřibíral, příkrmy kozím mlékem pak přišly příliš pozdě. Umřel po usilovné snaze o záchranu ve čtvrtek nad ránem Hynkovi v náručí.

Ale teď rychle na radostnější notu. Stav ovce Báby se rychle zlepšuje. Zazásobili jsme se kozím a ovčím biomlékem pro přikrmování ovčích písklat, většinu jsme zamrazili. Obě Bábiny ovčí holky začaly utěšeně přibírat, zvýšený přísun mačkaného ovsa ovčím mámám je na přírůstcích jehňat zjevný. Naše starší ovčí dvojčata se nám zdají neuvěřitelně velká, už jim neřekneme jinak než Medvědi. Netrpělivě očekáváme další porody, podle všeho je na řadě Plašanka, ale možná bude překvapení ...

Kromě mrazení mléka a poskakování kolem ovcí také doděláváme spíž, zasněně listujeme katalogem farmářských potřeb ;), posloucháme Loussiera jak hraje Bacha (díky P., už si dokážu představit v souvislosti s Bachem i někoho jiného než Yo Yo Mu), kreslíme, přebalujeme panenky, šijeme. Zaseli jsme papriky, prošli jsme se zasněženou krajinou zalitou sluncem se spící Emou na zádech. Vlastně pěkná zimní sobota.

Postavili jsme z barelu "javorová" kamna a začali vařit, první den jsme začali zpracovávat cca 60l mízy, dnes budeme pokračovat. Jen škoda, že nemáme refraktometr, ten by naše cukrovarnictví posunul zas o kousek blíž k profesionální úrovni. Ve vaření budeme pokračovat jak počasí a příroda dovolí, jsme zvědaví, kolik bude na závěr hotového sirupu, bude-li to kolem 2-3% budeme rádi.

Na obzoru je konec bílých a modrých dnů.

V půl páté ráno tenký hlásek: "Chci do sednice!" A už nepřestal. Tak zatímco teď ten hlásek už nějakou dobu spokojeně chrupká na gauči, mám muffiny k snídani v troubě a chvíli času podívat se sem.

Z posledních záznamů to vypadá, že se celý svět točí jen kolem ovcí. Skoro :). Ale dějí se tu i jiné věci.

Ve volných chvílích se věnuju rozdělanému patchworku, ale jde to pomalu (kromě nedostatku těch volných chvil za to můžou asi i ruce/já ne ;). Celer roste jako divý, je čas zasít papriky!!! Taky ta šála, která se tu kdysi mihla už je hotová. Dotřídili jsme ořezané vrbové proutí, snad se brzy pustíme do pletení košíků. Probíhají pokusy o výrobu vlastního (ekologicky šetrného) prášku do myčky na nádobí ;) ... výsledky snad někdy později, ale pro představu - znáte ten díl Krteček chemikem? ;). Znovu zahájena byla snaha o výrobu domácích těstovin, tomu bych chtěla věnovat větší pozornost... Zkrátka děje se toho dost.

Muffiny jsou dávno hotové a už zase se začíná ozývat ten tenký hlásek. Tak já běžím. Pěkný den!

Ovčácké žně, tak se prý říká období rození jehňat. Chodíme kontrolovat holky ve dne v noci. Vážíme mladé, pozorujeme čumáky i zadky. Kdo žere, kdo nežere. Po zkušenosti se Třináctkou se bojíme ještě o něco víc. Bába má mastitidu v polovině vemínka. V té polovině, která byla problematická při dojení i loni. Takové ovce se z chovu vyřazují. My Bábu nedáme. Snažíme se oddojovat, ruce nám smrdí od kafrové masti, kterou se vemeno maže. Navrch má hnačku a je celkově oslabená, její trojčata nepřibírají. Čert sere na větší hromadu. Snad to holka dá, veterinář se tvářil optimisticky. Zítra jedeme pro kozí mléko, abysme pomohli těm malým. Rebečina dvojčata jsou oproti těm třem drobečkům jako velcí lední medvědi, jejich hravost a roztomilost nám zvedá náladu. Termíny porodů zbývajících tří bahnic známe jen přibližně. Může to být zítra stejně jako za čtrnáct dní. Čas se nějak vleče. Smrt Třináctky nás na pár dní rozhodila, vše se zdálo smutné, komplikované, nedařící se. Navrch Ema s horečkami a málo spánku.

Ovečky, ovečky. Tiše doufám, že ovčácké žně se říká kvůli té spoustě práce, ne proto, že kolem obchází ta s kosou. Zas nám všem držte palce.

Po několika dobrých ovčích zprávách přichází zpráva špatná. V pátek nám umřela ovce Třináctka, aniž by se dostala do aktivní fáze porodu. Byl to výrazný ovčí charakter, živá, zbrklá, ale přesto kamarádská. Bude nám ten její klabonosý čumák moc chybět.