Příspěvek pro ty, kteří se tou záplavou jehněčích fotek ještě nezasytili :). Slibuji, že další fotky budou až zas přibydou další jehňátka... ;)

Protože tomu počasí přeje, začali jsme o něco dříve než loni čepovat javorovou mízu. Pokusně jsme navrtali klen i mléč, mízotok ale začal zatím pouze u mléčů. Máme novou téměř profi nádobu na vaření sirupu (design vlastní, výroba od odborníků), na pořadu dne je výroba "javorových" kamen z barelu. Vařit začneme snad o víkendu, největší problém zatím máme s tím, že nemáme mízu kde skladovat. Mléčná konev i naše potravinové kyblíky jsou již plné, uvítali bychom velkou bandasku či kanystr ... O průběhu vaření a jeho výsledku vás budeme informovat :).

Včera hned ráno nás ovce Bába počastovala třemi čerstvými jehňátky. Trojčata se narodila pravděpodobně před osmou hodinou, jsou to dvě ovčí holky 3,5 a 3,4kg a beránek 3,05kg, všechny se mají k světu, mlezivo pijí.

Odpoledne jsme ovce, kohouta a slepice poprvé pustili do výběhu, hned si všichni začali užívat sluníčka. Paráda. Špatně to nesl beran Churchill, který několikrát jako dostihový kůň přeskočil hrazení ve svém odděleném boxu ve stáji a chtěl se za každou cenu přidat k holkám. Dostat ven se snažil i přes to, že jsme ho uvázali, proto jsme v zápětí jeho box zrušili a protože je k holkám i jehňátkům hodný, znovu jsme ho sloučili se stádem.

Starost nám dělá jen ovce Třináctka, která má bolesti, ale rodit zatím nijak zjevně nezačíná. Včera přestala žrát, vstává a polehává, odmítla odejít z výběhu a strávila tam noc. Chodili jsme ji kontrolovat v cca hodinových intervalech. Podle našich záznamů by měla mít max 7 dní do termínu. Konzultovali jsme se šlechtitelem, pokud neporodí do zítra, zavoláme veterináře. Držte nám palce ...

A teď trochu radostněji ...

Tak už je to tady! Dneska odpoledne se nám narodila první ovčí dvojčata. Naše plemenná ovečka Rebeka bez komplikací porodila jednoho beránka a jednu jehničku. Holka měla 4,9kg, beránek 4,55kg. Nádhera! Obě ovečky se zdají v pořádku, mlezivo pijí, počkáme, co přinesou následující dny - ovce Bába i Třináctka téměř praskají ve švech, necháme se překvapit, která bude další ... 

Na jaro si sice ještě chviličku počkáme, ale je to zas o trochu radostnější.

Zbytek obrazem:

A co si o tom všem myslí další obyvatelé stáje? Hmmm, prý bez komentáře a vystrčily na nás zadky...

Už opravdu zaťukalo jaro, ne? 

Uvidíme, jestli ještě chvilku zůstane za dveřmi, každopádně nás už pěkně napíná. Oteplilo se, sníh taje a s rachotem padá z okolních střech. Včetně té naší. Téměř každý den někde spatříme další ptačí druh, což nás těší, atlas ptáků už je od horlivého listování všech členů rodiny (včetně těch nejmenších) dost opotřebovaný. Dnes se seznam rozrostl o křehoučkého mlynaříka, čížka a šoupálka.

Vydali jsme se na vrbové proutí. Zdá se, že loni byly pruty silnější, snad nebyl ten správný košíkářský rok a nebo je to tím, že je naše vrba stará, stará.

Zblízka jsme pozorovali srny a trubičkou poslouchali bzučení včel v úlech. Taky už ho cítí. Jaro.

I kolem zvířat se v posledních dnech poskakovalo. Od ovčích holek jsme oddělili berana, aby je v těch dnech co přijdou nechal v klidu. Po zimním stání ve stodole jsme všem zastřihli kopýtka. První tři králíci se vydali na cestu z králíkárny na náš stůl. Záležitost nepříliš radostná, ale tak nějak to k tomu patří.

A pak se zpracovávalo to proutí a maso. Šilo, četlo o mytí podlahy (k tomu, abychom to vyzkoušeli doma jsme se nedostali ;), a pak sedělo v teple a pak šlo na procházku, a dělal se tvaroh a barvila podlaha a vařila polévka a zaléval klíčící celer. A večer se šlo na jedno do hospody. Tak.

Doufám, že i vy jste měli pěkný den. Ten náš byl fajn a alespoň podle fotek docela červený.

Čtyři z patnácti.

 Hotovo.

Už delší dobu se chystám, že vám tady popíšu, co se stalo s těmi šesti vajíčky, která jste mohli spatřit na jedné z fotek ve starším záznamu na tomhle blogu. Jen jsem pořád přemítala, zda to má být obsáhlé vědecké pojednání o experimentu, nebo jen krátká zmínka.

Sestavili jsme totiž jednoduchou domácí líheň a začali experimentovat. O výrobě domácích líhní jsme toho načetli dost v knihách i na internetu, použité techniky i dosažené výsledky se různily. My jsme se rozhodli pro co nejlevnější a nejjednodušší konstrukci líhně. K dispozici jme neměli ani termostat, v podstatě šlo o izolovanou krabici (karton, polystyren) s tepelným zdrojem (úsporná žárovka), teploměrem (sonda z pokojového teploměru), místem na vajíčka (platíčko z obchodu) a vodou v misce pro zvýšení vlhkosti. Tomu, abychom experiment nechali běžet ony tři týdny, které jsou potřeba k vylíhnutí kuřat, přispěla především příznivá náhoda, že se nám relativně rychle podařilo najít takový zdroj tepla, který v daném prostoru vytvořil potřebnou teplotu (pohybující se kolem 38°C). Chtěli jsme zjistit, jestli bychom v domácích podmínkách, bez investice do profi líhně, byli vůbec schopni kuřata vylíhnout. Přirozená kvokavost slepic je spíš nízká a zřejmě by v našem případě nezajistila žádaného zvýšení počtu chovaných jedinců. A teď už k výsledkům. Začnu rovnou tím, že žádná krásná rozčepýřená kuřátka doma nemáme. Dvě vejce se již během průběžného prosvěcování ukázala jako neplodná. U dalších dvou vajec došlo k úmrtí plodu během jeho časného vývoje (pravděpodobně týden 1 a týden 2), zřejmě kvůli kolísání teploty v líhni (způsobené kolísáním teploty v místnosti). Dvě kuřátka se dožila 21 dne, jedno se nevyklubalo nejspíš kvůli nedostačující vlhkosti v líhni a druhé (které se líhlo o pár dní později/vejce bylo později přidáno/, a u kterého jsme dané komplikace už očekávali) nezvládlo klubání z vejce i přes/nebo právě kvůli naší intervenci. Ačkoli to zní docela drasticky a také to byl zážitek poměrně neradostný, účel experiment splnil. Díky získaným zkušenostem víme, že bychom za upravených podmínek byli schopni doma určité procento kuřat úspěšně vylíhnout. A o to šlo.

Hlavní body: důležitost stabilní teploty (zdroj, izolace, teplota v místnosti, ideálně jednoduchý termostat), role vlhkosti (patřičně velká odpařovací plocha), význam otáčení, průběžné prosvěcování, častá kontrola vajec po pipingu (den 20).

Tak takhle. Jasně, že už jsme se taky těšili, ale není vše tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Doufám, že se naše slepičí holky nakonec třeba ukážou jako skvělé mámy ... pro jistotu máme kuřátka už zase předobjednána :) ... to aby to mohlo vypadat znovu takhle:

Jak jsem psala tady, chodím na kurz patchworku/quiltování.

Takže. Koupíte velké kusy látek, rozstříháte je na malé kousky a ty poté znovu sešijete. Zní to dostatečně smysluplně?

Dřív se na patchwork používaly zbytky látek a různé staré hadry, dnes už ale oblečení a věci pro domácnost šije málokdo (tj. není dost zbytků), tudíž je většinou na patchwork potřeba zakoupit látky nové. Věřím ale, že pokud byste si dali práci, tak jistě nějaké staré cejchy a vyřazené oblečení různých barev najdete a ušijete z nich deku zcela určitě velmi osobitou.

Po druhé lekci je mi vše jasnější, dokonce si už dokážu představit, že se něco takových rozměrů (v mém případě  230x150) dá ušít v ruce, navíc z tolika malých dílků ... ale nevolejme předčasně hurá, hotový mám jeden blok/čtverec z celkových 15, navrch se to vše bude dávat dohromady a nakonec quiltovat, tedy prošívat ... nechejme se překvapit, jestli to dotáhnu do konce ... a kdy :).

Vzhledem k tomu, že jsme na začátečnickém kurzu, držíme se tradičních vzorů (různé hvězdy, obloučky, sruby, aplikace), soudobí profi quilteři se pak pouštějí do roztodivných tvarů a barevných či materiálových kombinací, jestli vás to zajímá, jukněte na net, je to paráda. Ušít deku pro každého člena rodiny je ale asi běh na delší trať, patchworkem se živit - mno nevím, nevím, spíš to možné není, protože by takovou deku (vzhledem k času na ní stráveném) asi nikdo nezaplatil :)).

Ještě přidám jeden obrázek pro ty, které jsem minulým příspěvkem příliš jarně naladila :).

Pohled od naší schránky:

Ačkoli zima příliš neubírá na síle, krajina už nemlčí. S předjarním zpěvem začaly sýkory, před pár dny nám tu zamilovaně tajemně pohoukával puštík. Včely bzučí ve vyhřátých úlech, snad si vyprávějí o tom, jak brzy začnou kvést jívy. Už už by se chtělo rozbásnit se o jaru, ale ještě raději vyčkáváme. Vše dosud pokrývá silná vrstva sněhu a pomalu se sunoucí led ze střechy nám otrhal okapy. Zatím jen tušíme dobu, kdy začneme sbírat mízu na javorový sirup a kdy se narodí naše první jehňata. I když jde už jen o několik týdnů ...

A tak zatím děláme klidné práce v domě a odpoledne si při procházce užíváme bíle vystrojené okolní krajiny. Nedaleko koupaliště nám přes cestu tiše přelétla volavka popelavá, v Radčicích jsme viděli několik pohledných hýlů, tokají i pestří strakapoudi. Nesmím doma zapomínat dalekohled :).

Nastala doba, kdy by se naše kompostování mělo dostat na další úroveň, tedy o stupínek dál. Pokud víte něco o vermikompostování, tak asi tušíte, odkud vítr vane.

Domácí "bioodpad" rozdělujeme do kategorií "pro slepice (musí být bio, slepice máme v systému EZ)" a "pro králíky", zbytek nechávám v uzavíratelném kyblíku, jehož nevábný a všelijak vonící obsah posléze končí na kompostovací hromadě venku, tedy takzvaně "na hnoji". Pro kompostování mám slabost již dlouho (i když k pěkně organizovanému venkovnímu kompostu nám tady na farmě pár kroků ještě chybí), když ale jsem slyšela o domácím vermikompostéru, vzbudilo to ve mně přímo (trochu nevysvětlitelné) nadšení. Realizace se pak nadlouho zasekla mimo jiné na ceně rafinované nádoby pro kompostování pomocí žížal (jojo, žížaly, slyšíte dobře ;). Někdy ale nejsou překážky skutečnými překážkami a tak - konec výmluv - jsem se pustila do stavby vlastního vermikompostéru, inspirována různými pokusy o totéž popisovanými na internetu.

Sehnat plastové krabice, které by nebyly štosovatelné (tj. nezapadaly do sebe), ale daly by se na sebe plné (bez víka) bezpečně postavit, nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Nakonec zvítězily tzv. europřepravky, které se pro vermikompostér hodily velikostí, barvou (nejsou průsvitné) a právě hlavně systémem stabilního stavění na sebe. Koupila jsem 2 patra pro žížaly, 1 patro pro žížalí čaj, jedno víko a jeden kohoutek. Dokážete-li sehnat použité či vyřazené přepravky, případně použijete-li jiné vhodné starší nádoby, jde cena materiálu na DIY vermikompostér opět radikálně dolů. Postup prací na domečku pro mé nové domácí mazlíčky uvedu jen pomocí obrázků, třeba se někdy dostanu k tomu, abych napsala podrobnější návod. Pokud byste o něj někdo měl zájem už nyní, určitě se ozvěte. Když byl příbytek hotov, bylo ještě nutné sehnat osazenstvo. Ačkoliv bych jednou ráda (vermi)kompostovala pomocí domácí žížaly hnojní (Eisenia fetida), začala jsem s žížalami kalifornskými. Za ně a za mnoho dalších užitečných rad o kompostování (a navrch velmi milé popovídání) vděčím průkopnici českého domácího vermikompostování, zpěvačce a skladatelce Vesně Vaško Cáceres. Vesna napsala o vermikompostování na stránkách Ekodomova a byla ochotna se sejít a o své žížaly se podělit. Posílena dobrým zeleným čajem a Vesninou pozitivní energií jsem vyrazila domů s krabicí žížal a příjemným CD 5 Elementos. Doma byly žížaly za zvýšeného zájmu všech členů rodiny přemístěny do vermikompostéru a vzápětí nakrmeny první dávkou našich kuchyňských zbytků.

A k čemu to všechno? Zázrak přeměny něčeho, co je považováno za odpad, v životodárnou půdu přímo před očima. Kvalitní kompost rychleji. Radostná, pokorná a smysluplná činnost, inspirativní pro děti. Nestačí to? Na jakékoli dotazy ráda odpovím.

Ač se to možná nezdá, tak chcete-li mít vlastní sazenice celeru, tak šup šup, raději už se semínky do země!

Tak tyhle bavlněné krásky čekají na můj vůbec první pokus o quilt, neboli prošívanou deku. Statečně jsem se přihlásila na kurz patchworku, jsem zvědavá, jestli výsledkem opravdu bude použitelná přikrývka, jak tvrdí lektorka Jana Jandejsková, nebo zda ty pěkné látky, které jsem si na první hodině vybrala přijdou vniveč. Šít se bude překvapivě v ruce, ale tím lépe. O průběhu (a výsledku) vás budu informovat :).

... a snad dočkají jara dostatečně silné.

(Včelaři, nelekejte se, fotka byla pořízena cestou k pravidelnému ometání česen.)

Konečně se našla chvíle, abychom vyzkoušeli zhotovit něco ze zpracované vlny. Naše vlna je zatím jen vyčištěná a vypraná, jako výchozí surovinu jsme tedy použili zakoupený česanec-mykanec, neboli smotek již česané-mykané ovčí vlny.

Vzhledem k tomu, že zatím nevlastníme ani kolovrátek (navíc předení vyžaduje jistou zručnost), rozhodli jsme se nejprve pro plstění aneb filcování, felting, Filzen.

 Chtěli jsme se nejprve seznámit s technologickým postupem plstění teplou mýdlovou vodou, takže jsme jako první jednoduché výrobky/vzorky vybrali tenký plstěný pruh (který je možné později využít jako výchozí surovinu pro další výtvor) a plstěný míček.

S výsledkem jsme byli spokojeni, příště by bylo fajn pracovat s různě barevnou vlnou a zhotovit už rovnou něco s konečným využitím. Plstění je relativně jednoduchá a klidná práce (samozřejmě záleží na složitosti projektu), míčky budou skvělým projektem pro děti.

Krátce k postupu. Nejprve se kolmo na sebe v několika vrstvách rozprostřou velmi tenké vrstvy česané vlny, poté se vše překryje slabou propustnou vrstvou (např. síťkou), opatrně namočí dostatečně teplou mýdlovou vodou a následně se voda ještě opatrněji zapracuje. Poté se vše zaroluje nejlépe kolem pěnového válce (saje, je pružný) a válí, koulí, roluje. Přestane se až jsou vlákna pěkně zdrcnuta a dokonale zacuchána, tedy zplstěna. Vzniknout by měla vlastně velmi pevná netkaná textilie. Při výrobě je nutné dbát na detaily, kritická je hustota a dostatečný překryv vláken, tak, aby bylo dosaženo stejně řidké/hutné a pevné plsti.

Míčky jsou mnohem jednodušší, pracuje se v ruce se smotkem vlny, neustále kouleným a opakovaně namáčeným v teplé mýdlové vodě. Podrobný návod napíšu někdy příště, až budeme doma vyrábět nějaké pěkné míčky zdobené barevnou vlnou pomocí jehly na suché plstění.

Tak to vypadalo, že prvním dokončeným pletením bude šála. Protože však stále čekám, až mi přijde poštou chybějící klubíčko, předstihly šálu návleky na dětské nožky. Vlna žíhaná, acrylic, na čistě přírodní materiály to nemá, ale klubíčko bylo zrovna po ruce.

Jak jsem si stěžovala tady, zdálo se, že je u nás co do ptačí rozmanitosti docela nuda. Rozhodli jsme se proto věnovat sledování ptáků větší pozornost a postupně zaznamenávat všechny spatřené druhy. Počet identifikovaných návštěvníků krmítka se rozrostl, doufáme, že na jaře odhalíme další opeřené spolubližní. Po přečtení seznamu se jistě někteří z vás ptáků znalí mohou čílit, že na něm nějaké v okolí běžné druhy chybí, ale rozhodla jsem se na seznam přidávat pouze druhy zpozorované, nikoli tušené - tj. až ho někde uvidíme, tak ho přidáme :).

Sýkora koňadra (Parus major), K

Sýkora modřinka (Parus caeruleus), K

Sýkora babka (Parus palustris), K

Sýkora uhelníček (Parus ater), K

Brhlík lesní (Sitta europaea), K

Kos černý (Turdus merula), K

Sojka obecná (Garrulus glandarius), K

Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla) - jen zimuje, K

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), K

Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), K

Šoupálek (Certhia familiaris/brachydactyla) - nevíme zda dlouho či krátkoprstý, K

Krkavec velký (Corvus corax), K

Puštík obecný (Strix aluco) (7.2.2010 večer tokající), K

Volavka popelavá (Ardea cinerea) (8.2.2010 niva kolem potoka pod koupalištěm), R/K

Strakapoud (Dendrocopos) blíže neurčen, K

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), R

Straka obecná (Pica pica), R

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), K

Čížek lesní (Carduelis spinus), K

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), K

Sýkora parukářka (Parus cristatus), K

Žluna zelená (Picus viridis), R

Káně lesní (Buteo buteo), K

Holub hřivnáč (Columba palumbus), K

Drozd brávník (Turdus viscivorus), K

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros), K

Červenka obecná (Erithacus rubecula), K

Datel černý (Dryocopus martius), K

Zvonek zelený (Carduelis chloris), K

Konipas bílý (Motacilla alba), K

Kukačka obecná (Cuculus canorus), K

Rorýs obecný (Apus apus), K

Ťuhýk obecný (Lanius collurio), K

Poštolka obecná (Falco tinnunculus), zahrada K