aneb něco s tím budeme muset dělat.

Hospodářské budovy nám prostě chybí. K našemu domu na kopci nikdy nepatřily žádné hospodářské budovy, muži pracovali dole v továrnách, a chlívek pro prase nebo kozu stačil v domě. Ale pro naše hospodaření je to málo.

Proto jsme se již na začátku roku rozhodli postavit stodolu (možná spíš kůlnu) u domu. Po změření rovného místa pod dubem jsme došli k rozměrům 6 x 5 metrů. Dole prostor pro stroje nebo zvířata a nahoře pro seno. Původní záměr byl stodola dřevěná, ale místo je vlhké a částečně zapuštěné do svahu, nakonec jsme tedy zvolili stodolu zděnou.

Základním materiálem pro stavbu jsou broušené cihly Porotherm CB 33cm, střecha šikmá zatravněná, proto nesená silnými trámy 18 x 13 cm.

Ke stavbě jsme se nakonec dostali až koncem léta, po izolaci domu a nové fasádě na štítě. Cihly nám přivezli 28.7., první zdi nad základy 10.9., 17.9. už stálo přízemí a strop patra, 7.10. byly umístěny střešní trámy, a před sněhem 15.10. byla střecha základně hotová. 

Celou stavbu jsme zvládli vlastními silami, s občasnou pomocí táty a sousedů.

Náklady na stavbu činily 66 594 Kč, největší podíl na ceně nesou cihly (cca 42 000 Kč), dále dřevo (cca 12 000 Kč).

Nejprve jsme dali nahoru zásoby sena, celkem se tam vešlo cca 1,5 tuny sena. Po prvním sněhu v půlce října jsme přesunuli králíky a slepice, v půlce prosince před velkými mrazy i ovce.

Můj dojem ze stavby byl velmi pozitivní, na stavbě jsem určitě nedělal ani na půl úvazku a přesto byla během měsíce a kus hotova. Při pohledu zpět na fotografie si člověk uvědomuje, jak drobnými kroky a postupnou prací je schopen udělat věci, které si předtím vůbec nedokázal představit.

Díky úklidu v potravinovém sklípku (souvisejícím s výrobou polic na zeleninu a zavařeniny) jsme na jedné z našich krásných uskladněných dýní (Muscade de Provence) našli první stopy zkázy. Jak se ukázalo později, poplach byl předčasný, pod odlomenou stopkou sice bylo miniaturní měkké místo, ale dýně byla po rozkrojení nádherná a rozhodně by ještě uskladněná vydržela. Voněla báječně jako exotické melouny, až nás to přinutilo ji ochutnat syrovou ... a světe div se, chutnala výborně ovocně, téměř jako nezralé oranžové melouny. Dokážu si představit, že bysme úrodu Muscady z části jedli za syrova, po dnešním večeru uvidíme, co to udělá se zažívacím traktem ;). Vzhledem k tomu, jak byla dýně veliká (9,5kg), zpracovali jsme pouze čtvrtinu. Volba padla na dýňové kari, kterého jsme vyrobili a zavařili 2 velké a jednu malou sklenici. Zbytek dýně budeme ujídat postupně, alespoň zjistíme, jak dlouho vydrží odolávat zubu času (a našim zubům) rozkrojená. Byla to také potěcha pro oči, uznejte sami.

Po příjemném Štědrém dni i příjemný první svátek vánoční. Na procházce v lese.

I na Štědrý den se musí (ve jménu štědrosti, samozřejmě) trochu rizikovat ;). Zde věšení lojové koule pro sýkorky na okap před okno.

Dále jen ve zkratce, převážně obrazem :)

Místní základní organizace ČSOP sehnala peníze na kompletní rekonstrukci významného prvku naší obce, křížku na rozcestí ulic K lesnímu divadlu, Ladova a Pod Dračím kamenem. Slavnostní odhalení proběhlo na Štědrý den za bohaté účasti místních obyvatel. Jen více takových akcí! A děkujeme.

Byli jsme přítomni nejen slavnostnímu odhalení, ale i instalaci (a slavnostnímu zahalení, někdo to přikrýt musel), která proběhla o den dříve. Viz obrázky.

Nemůžu si pomoci, ale mám určitou slabost pro ovce a vše s nimi spjaté. Nemusíte hned s povytaženým obočím pomýšlet na scény z Woodyho Allena, zas vše má své meze, ale například taková vlna má jistý magnetismus a kdo s ní kdy déle pracoval, ten ví, že se dá v souvislosti s vlnou mluvit o závislosti ;). My jsme se zatím nedostali o moc dále než k několikerému ostříhání našich ovčích holek a berana a následnému skladování ostříhané vlny v papírových pytlích všude po domě. Hynek se také pustil do velkolepého plánu sestrojení domácí česačky (ta profi je zkrátka příliš drahá), už se na ní moc těšíme.

Před pár dny pak došlo na další důležitý krok, pustili jsme se totiž do prvního hrubého čistění vlny. Pěkná a klidná ruční práce, pro kterou je důležité dobře zvolit vhodné místo (tak aby vám bylo teplo, aby pořád kolem někdo netrousil, aby tam nefoukalo, abyste se nemuseli hrbit ...) a příjemná společnost nebo alespoň dobrá hudba. Vlna se probírá a zbavuje se větších nečistot (sena, větviček, semínek), případně se třídí na tu, kterou je potřeba vyprat a na tu, která je čistá a bylo by ji škoda prát. Vlna voní, je příjemná na dotek, připomíná vlasy andělů ;) ... a vůbec ...

Až bude vlny takto nahrubo vyčištěno dost, musí se česat a pak se může spřádat a nebo například plstit, budeme vás informovat ;).

K vánočním cukrátkům přibyly kokosky, to je takový druh cukroví, o kterém se stále nemohu rozhodnout, zda mi nechutná nebo zda se po něm mohu utlouct.

Ještě o trochu nezdravější varianta kokosek lehce máčených v čokoládě se také osvědčila.

.... ve stánku koupím si housku a slané tyčky .... srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky ....

nene, nebojte se, nebudu vám zpívat, jen rychlý starý a funkční recept

Čekáte návštěvu, víno by bylo a chybí něco drobného na zub. Nikde nic, to slané pytlíkované se snažíte nekupovat ... a náhodou listové těsto byste v mrazáku neměli?  (O výrobě domácího listového těsta později. ;) Paráda. Velmi jednoduché. Vyválíme na pomoučněném válu, nemusí být suprtenké jako na vzorový štrůdl, dáme na plech s pečícím papírem, potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme podle chuti hrubou mořskou solí, mákem, kmínem, bylinkami či nějakou vlastní směsí koření, jistě by si šlo vyhrát i se sýrem atd. Doporučuji posolit i ty sušenky, které posypáváte něčím jiným než samotnou hrubou solí, jinak jsou dosti mdlé. Máte-li čas, můžete se samozřejmě vykrajovat s různými tvary etc, různé odkrojky a nedokrojky se v žaludku také srovnají. Šup do trouby na 180°C, hlídat, nespálit, hotovo. Zmizí to (ostatně jako téměř cokoli jedlého, co se dá při větší společnosti na stůl) a chutná to docela fajně.

... konečně jsem vytáhla to dávno udělané těsto na perníčky z lednice a spáchala také nějaké pečení ...

Zvládly jsme s Emou perníčky, pracičky a pár lineckých koleček, možná se později dostane i na nějaké další dobroty, zůstáváme u osvědčených klasických receptů, ale snad se třeba příští rok přimějeme k nějaké zdravé a zajímavější alternativě ...

Taky se začaly chystat nějaké dárečky ... ale to uvidíme, jak dopadne :)

Protože se pořád něco dělo, zůstala vánoční výzdoba domova raději umírněná. Kromě již zmiňovaného adventního věnce a adventního kalendáře, jsme do oken pověsili dřevěné hvězdičky a z transparentního barevného papíru poskládali hvězdy (inspirováni waldorfskou výzdobou).

Poctivě jsme sledovali předpověď počasí a ovečky přemístili z venkovního výběhu a přístřešku do stodoly ten večer, kdy mělo začít pořádně mrznout. Ve stodole to vypadá opravdu vánočně, králíci, slepice i ovce se docela dobře sžili (kohout spatřen jak sedí na beranovi) a vypadají spokojeně, teplo je tam v porovnání s venkem velmi příjemné, i když dnes, když je přes den -17°C i ve stodole začíná zamrzat voda. Zvířatům svítíme, možná i díky tomu zase začaly klást slepice, což příjemně doplňuje naše zásoby potravinami. Venku napadlo dost sněhu, takže se autem zase nikam nehrneme (možná by to ani moc nešlo), vlastní zdroje se tedy ještě budou hodit :).

Jsme nějak pozadu s psaním záznamů, není asi třeba zmiňovat, že to není kvůli lenosti, ale kvůli množství práce ;).

Ema slavila, dort jsem pekla na poslední chvíli v noci, těsto piškotové domácí (ňamy), náplň pudingovo-tvarohová, banány, navrch borůvky a trochu čokolády. Dále pouze obrazem ...

S darem jsme si moc hlavu nelámali, tabule, křídy a role papíru byla dobrá volba ...

Na podzim probíhá troje oštření včel proti varoáze, což je "choroba" způsobená malým roztočem, který žije na včelách a při přemnožení dojde k oslabení až úhynu celého včelstva.

První dvě ošetření jsou fumigací, což je takový papírek, který se zapaluje v úlu, poslední probíhá aerosolem, kde přijde chlapík s kompresorem a česny nafouká do úlu aerosol léčivé látky.

A to jsou poslední zásahy do včel před zimou.

Další fotografie z tohoto alba na serveru Picasa

Dlouho jsem místního revírníka přemlouval, aby mi prodal nějaké tvrdé dřevo v lese na stojáka. Až nakonec, po letošní vichřici z konce léta, mi oznámil, že by mi mohl dát jeden buk, co spadl, malý dub a smrkovou souši. Bez přemýšlení jsem na to kývnul, podepsali jsme smlouvu a já jsem se vyrazil na buk podívat. Od domu to teda bylo jen kousíček, ale od cesty asi 50 metrů, přes křoviska a příkopy.

Nejprve jsem vůbec nevěřil že mám šanci to nějak rozumně pořezat, ale dvě odpoledne s pilou a už se začínal rýsovat kmen. Průměr 65 cm. Pochopil jsem, že to vlastními silami nezvládnu a po chvíli přemýšlení jsem se vydal za místním sedlákem Michalem, zda by mi nepomohl to nějak vytáhnout. Práce s obřím Zetorem s řetězem v lese mezi stromy je náročná, ale přece jen odsýpá to jinak, než když to člověk tahá rukama. První fůra byly části kmenu, z lesa na cestu jsme je vytáhli za traktorem a pak je naložili vidlema traktoru na vůz. Po zvážení mých možností s pilou (OleoMac z Mountfieldu s délkou listu 35 cm) jsem pořezání svěřil sousedovi Frantovi, když to člověk umí vypadá to, že je to sranda

Pak mi sedlák hodil prázdný vůz do lesa, kde jsme s Álou naložili větve asi za 4 hodiny usilovné práce. Při odvážení valníku jsme ještě se sedlákem vytáhli pár zbylých kmenů a ty jsem si pak odvozil na vozíku.

Podle mého odhadu je to asi 12-15 prm dřeva, uvidíme jak to spočte revírník.

Další fotografie z tohoto alba na serveru Picasa

Je vážně možné, že to uteklo tak rychle? 

Dneska jsou jí dva! Je to radost být jí nablízku.

Velká holka, a taky mudrc a drak.