Kateřinské koupaliště čeká tolik potřebná rekonstrukce. Prvním krokem je  vypuštění nádrže a následná přestavba stavidla a hráze.

Před samotným vypouštěním bylo potřeba vyklidit větve, které do koryta potoka smetla sněhová vánice.

Poté se voda z nádrže postupně odpouštěla ...

... a nakonec přišel závěrečný úklid, pálení větví a divácky populární výlov ryb, které byly odvezeny do nového domova.

Vypouštění koupaliště bylo i příležitostí setkat se se sousedy a přiložit ruku k dílu.

Doufám, že brzy přineseme další obrázky ze zahájení stavebních prací.

Špaldoto podle vzoru rizoto, hezky česky ... aneb špalda v papiňáku, proč ne. Takže, špaldu hop do tlakového hrnce (na dvojku, máte-li možnost), vody raději o trochu více než 2x tolik, lepší muset slít než odškrabovat připálenou špaldu ode dna, vařit 25min, solila jsem až posléze. Vedle na pánvičce na oleji cibulku, nakrájet mrkvičky, chvilku orestovat, přidat nakrájené růžičky květáku, nakonec nějakou tu brokoličku ... a nebo třeba úplně jinou zeleninu. Sůl, pepř, trochu rajčatového protlaku a třeba kari, zkrátka fantazii se meze nekladou. Zeleninu smíchat s vařenou (osolenou) špaldou, dochutit. Lze posypat nastrouhaným sýrem ... nebo ovčím/kozím nakrájeným na kostičky ... 'brou chuť!

Jinak pro ty, kteří už se v tom přestávají orientovat, venku je podzim, alespoň tady u nás...

... sýkorky ozobávají náš dům, tak jsme jim konečně instalovali krmítko, také se u nás vyměňují okna, o tom více později.

A hrajeme si ... trochu zvláštní, když si Ema hraje s mými starými hračkami. Věci důvěrně známé a přitom dávno zapomenuté :) ...

Opatrujte se.

Výroba domácího sádla:

Vlastní prase zatím nemáme, proto se musíme spokojit s kupovaným syrovým sádlem jakožto výchozí surovinou.

Nakrájíme na kostičky, vložíme do širšího hrnce se silnějším dnem. Sádlo smažíme na mírném plameni, občas mícháme a hlídáme, aby se nepřepálilo. Čisté sádlo získáme přelitím přes filtr, případně můžeme nechat sádlo se škvarky.

A pro ty z vás, kteří nevěří, že i člověk duchovní může mít rád všechno z prasete, je tu recept na výbornou (vegetariánskou) dýňovou polévku.

Vezmeme malou dýni, (například celou Jack O'Little nebo třeba půlku Hokkaida) cca 500g, neloupeme, pokud není dýně příliš stará a přezrálá, k tomu pár mrkviček, cibuli, chcete-li jednu dvě brambory. Přidáme 1 bobkový list, 2 zrnka nového koření, 5 zrnek celého pepře, trochu zrníček celého koriandru (nebo trochu koriandru mletého), kdo chce přidá trochu zázvoru. Sůl, vodu a už se to vaří. Když je zelenina měkká, rozmixujeme vše v mixéru (můžete si nechat stranou pár kostiček brambor, mrkve a dýně), dle chuti můžeme přidat ještě nějaké to koření (třeba něco ostřejšího), a jsou-li na vašem jídelníčku mléčné výrobky, přidejte na závěr trochu smetany. Podáváme s čerstvým domácím chlebem, případně jiným pečivem.

        a nebo          

A z jiného soudku:

Konečně jsme se posunuli od poštovní schránky provizorní ke schránce stálé, jen číslo na ní zbývá přidělat.

Říjen se pomalu blíží ke konci, počasí se vrací k normálu a tak se konečně snad dostane i na podzimní práce na zahrádce.

Mezitím se u nás ručně klepal mák, který divoce vyrostl na jedné z hromad hlíny na zahradě. Překvapila mne slušná výnosnost z několika málo rostlin, příští rok zkusíme mák někam regulérně zasít. Sušily se pálivé papričky, navštívil nás šlechtitel přes ovečky, prohlídl a zbonitoval naše ovčí holky a poradil co a jak dál, s důvěrníkem od svazu včelařů se prováděla preventivní léčba včel.

A na závěr jen připomínám, ať už děláte cokoli, důležitý je zápal pro věc ;).

Jak jste asi správně usoudili podle nižší frekvence přibývání nových záznamů do blogu, zima trochu ustoupila a my trávíme zase více času venku.

 Pro jistotu přidávám měřítko:

Také jsme před pár dny přemístili slepice a králíky do téměř dostaveného přístavku pro zvířata.

A ještě o jednu radost jsme se s vámi zatím nepodělili ...

Nejprve smícháme sypké přísady: 6dcl polohrubé mouky, 3dcl cukru (jde i o něco méně), 1 prášek do pečiva

Poté přidáme 3dcl mléka, 1,5dcl oleje a 2 vejce a znovu důkladně zamícháme. Nalijeme do vymazaného pekáče, navrch dáme kousky jakéhokoli ovoce. Skvělé s borůvkami, malinami, meruňkami, ale velmi dobré i s jablky či hruškami. Lze kombinovat i s tvarohem (smícháme tvaroh s cukrem podle chuti, lžící rozdělíme nahoru na těsto, navrch ovoce) a posypat klasickou drobenkou. Ideální s domácími vajíčky a ovčím mlékem ;).

Výsledkem je koláč bábovkovo-bublaninového typu (tj. nadýchané, měkké těsto).

Dobrou chuť a hodně zábavy při vaření! ;)

Bez elektřiny jsme byli o něco déle než 48 hodin. Přineslo to několik ponaučení pro příště, ale žádné výraznější újmy. Také díky pomoci sousedů :).

Takže děkujeme!

Ne, nebojte se, nebude tady zase řeč o sněhu. Tentokrát o jiném bílém zázraku, o mléce.

Protože se tichými krůčky připlížila zima a také proto, že naše ovčí holky nosí pod srdíčky malilinká jehňátka, která budou potřebovat spoustu energie, přestáváme pomalu dojit.

Zkušenost to pro nás byla zcela nová, dojení je velmi klidná a dalo by se říct něčím až introspektivní práce (pokud do vás nešťouchají zvědavé nosy či nestrkají okolní chlupaté zadky ;)). Po prvních rozpačitých pokusech jsme se dojit naučili s přehledem, každý máme svou metodu ;). Podle přibližných výpočtů jsme nadojili asi 89 litrů ovčího mléka. Vyráběli jsme jogurt, tvaroh, měkké a polotvrdé sýry.

V zimě přesedláme na mléko od krav sedláka z Radčic a příští rok po odstavení jehňat se do toho pustíme znovu a lépe :).

... když nejde elektřina?

Třeba to, co se věčně odkládalo :).

Tak se to opravdu stalo, nejprve nám nešla jedna fáze a po chvíli snahy o nápravu přestal jít proud úplně. Závadu jsme nahlásili, obrnili se trpělivostí a od té doby čekáme na zásah odborníků z ČEZ ;). Nezavěšujeme, doufáme, že jsme v pořadí.

Topení nám šlo nejprve díky záložnímu zdroji, později díky rafinovaně zapojené autobaterii :). Poté došlo na řešení nejelegantnější, cca 120 metrů k našim sousedům s fungující elektřinou jsme překlenuli několikerou šňůrou prodlužovací.

Přízemně musíme přiznat, že před vysíláním zpráv do světa dostalo přednost teplo, voda a náš na zimu nacpaný mrazák (jdeme na to odspoda, podle Maslowa). Poté co jsme strávili příjemný večer v nedaleké pizzerii, jsme se tajícím sněhem probrodili domů a namísto lednice připojili počítače :).

A jaká je situace? Po několikadenní zimě se pomalu dostavují první známky jara ;). Sníh taje poměrně rychle, prší a je tepleji. Závěje ale ještě nějakou dobu nezmizí. Stopy spouště, kterou po sobě příval sněhu zanechal jsou patrné všude. Stromy jsou opravdu zbídačené - v lese, v alejích i v zahradách. Svoji daň si příroda vybrala zejména tam, kde byly pohledy z nejmalebnějších - ve starých sadech s křivolakými starými původními jabloněmi, hrušněmi a ořechy. Ale ani malé stromky nezůstaly ušetřeny. Zkrátka škoda veliká. Kdyby vydržely stromy, byla by tady u nás tahle sněhová epizoda vlastně příjemnou ochutnávkou zimy. Žádná jiná újma nám nevznikla, i večery při svíčkách a dům spojený s civilizací jen pomocí prodlužovačky mají něco do sebe :).

A takhle to vypadalo na příjezdové cestě k nám před Hynkovým zásahem s lopatou a pilou :)

Více fotek přidá Hynek do galerie později.

Za oknem to vypadá jako ve sněžném království. Romantika. Ale jako vždy má i odvrácenou stranu. Škody na stromech jsou obrovské. Nějak polámáno máme přes 80% ovocných stromů, zlámané jsou okolní javory, břízy, lípy a všemožné keře. Pohled do korun okolních velikánů začíná být o něco smutnější. Také dub u chalupy shodil obří větev, padla naštěstí vedle ovčího příbytku. Sněhu je cca 35-40 cm, přes noc ztěžknul a sesedl.

Příjezdovou cestu tvoří loubí k zemi ohnutých stromů, některé leží ulomené na zemi. Výjezd je zatarasen i stěnou sněhu vytvořenou projíždějícím pluhem. Ven se autem nedostaneme. Naštěstí jsme s naším způsobem nakupování zazásobeni a vyjíždět nikam nemusíme. Takže se občas jen pořádně oblékneme a vyrazíme nakrmit zvířata, oklepat sníh ze stromů v sadu, pobavit se se sousedy, shlédnout nové škody, ale i pokochat se vánočními pohledy.

Jsme zvědaví, zda a kdy sníh ještě sleze. Pokud má být příští týden 10°C, povalí se všude proudy vody. Ptáci venku nemají šanci nic najít, musíme postavit krmítko.

Slunce v duši a teplo v sednici vám všem! ;)

Další hodina bez proudu je za námi, tentokrát prý kvůli sloupu el.vedení, který spadl dole v údolí u Janova mostu. Přistupujeme k tomu již trochu pragmatičtěji - jde proud? Takže pustit myčku, nabít telefon, stáhnout zprávy z Internetu a fotky z foťáku.

Píšu další příspěvek, protože jsou zimní fotky v říjnu něčím okouzlující (i děsivé), a také fakt, že chvílemi nefunguje elektřina vyzývá k tomu posílat do světa další zprávy :).

Vydali jsme se na procházku Pod Dračím kamenem - V rokli - Radčice. Cestou nás provázelo praskání větví v okolních vzrostlých stromech, procházky starými alejemi či výlety do listnatých lesů opravdu nedoporučuji. Popadaných větví a zohýbaných stromů jsme cestou viděli (a slyšeli) spoustu, pro místňáky dodáváme, že ulice V rokli je směrem k ulici Pod Dračím kamenem neprůjezdná nejen kvůli sněhu, ale právě i kvůli větvím. Ty by ale měly jít odklidit relativně snadno. Každou chvílí se ozve rána a z koruny okolních lip a javorů se k zemi snáší větší či menší větev. Impozantní pohled, z dostatečné vzdálenosti, samozřejmě. O kousek dál V rokli potkáváme auto, cesta nahoru do Radčic se tedy zdá sjízdná.

Sedím v sednici a zvenku se občas ozve silné zadunění, jak se ze střechy sesune další lavina. Naštěstí jsme schovaní v teple. Také naše schránka je zcela zasypána, od sousedů spadla velká větev přímo přes naši příjezdovou cestu, k nám se tedy autem určitě nedostanete :). Ovšem půjdete-li pěšky kolem, nezapomeňte se stavit na trochu čaje a koláč!

Jak už jste asi zaregistrovali, nejen tady u nás na severu řádí sněhové bouře. Pod tíhou sněhu se lámou větve a padají celé stromy. Leží přes silnice a ničí rozvody elektrického vedení.

I my už za sebou máme první dvě hodinky bez elektřiny. Díky záložnímu zdroji jsme měli vodu i teplo, ale dlouho by to nevydrželo. Znovu to vyvolává otázku nutnosti energetické soběstačnosti. Na tu zatím důkladně připraveni nejsme. Nejde mi teď o soběstačnost absolutní, ale minimálně o takovou, která by pomohla překonat kratší či delší přechodné období bez dodávek proudu. Vždyť nějaké ty vánice a stromy přes dráty tady u nás nejsou událostmi nijak mimořádnými. A může být i hůř :). V dnešním světě je obtížné nebýt paranoidní ;).

Zdá se vám to přehnané? A žijete ve městě a nebo máte někde dům? Když nejde proud, teče vám voda? Topí vám topení? Pokud nemáte nestandardně vybaveno (či naopak nevybaveno), tak jste v domě bez světla, vody, tepla. Internet nechodí, baterie v počítači vydrží jen chvíli. Telefon se taky jednou vybije. Žádný přístup k aktuálním informacím aniž byste někam vyrazili sněhem pěšky. Tranzistorák s baterkami doma máte? Tak to jste vyhráli, můžete alespoň poslouchat rádio. Rychlovarná konvice? Varná deska? Zásoby v lednici a v mrazáku (taky plánujete přendavání do závějí)? Stačí 48 hodin bez elektřiny a pokud na výše zmíněné technologie běžně spoléháte, můžete být už pořádně rozmrzelí.

Ale jistě se najdou i tací, kteří pokojně přiloží dalších pár polínek, dají nový chleba do pece, sednou k pianu či s pletením do křesla a možná si nějakého výpadku před příchodem tmy ani nevšimnou.

Všem, kteří jsou na cestách přeji bezpečný návrat domů, všem z vás bez elektřiny přeji trpělivost a dostatek tepla!

Zatím stále ke světu připojeni A+H+E

Dneska ráno jsme se probudili do ladovsky zasněžené krajiny. Z tepla postele to bylo nádherné, zapadané stromy, sníh poletuje ... V domě je po ránu ledových 16 stupňů a venku něco málo pod nulou. Vyrážíme obstarat zvířata, což je ve sněhu docela mazec. Sníh nás trochu překvapil, takže zatím neproběhlo plánované přestěhování do nové stodoly. Ema vůbec nechce do kombinézy, na nohy ji navlékame moje vlněné ponožky.

Králíci dostali oves a seno, malí králíčci byli zalezlí kde se dalo v kotcích. Slepicím jsme nasypali do jejich iglů, na možnost projít se ve výběhu nebyla žádná odezva. Ovce odvážně opustily ovčín a vzhledem k tomu, že elektrický plot byl zasypán sněhem a ohnutými javory, vydali jsme se je hledat. Našli jsme je až u plotu souseda, kde ožíraly ohnuté stromky. Do sena se pak pustily s radostí.

Další ranní akcí bylo oklepání sněhu z ovocných stromů, které se prohýbaly pod náporem vlhkého sněhu. Bohužel jedna z našich malých jabloní s nejlepšími jablky se skoro kompletně zlomila. Ale ostatnístromy snad vydžely bez větší újmy.

Sníh se valí dál, od ranního odhrabání před domem napadlo do 12 hodin už dalších 5 čísel.

S pozdravem "snad to ještě roztaje, máme letní gumy!" zdar :).

Dříve než se dostaneme ke aktuálním informacím o dnešní sněhové nadílce, dovolte mi, abych krátce poreferovala o včerejší akci "skliď co najdeš - dokud to nezapadá sněhem a nezmrzne". Vrhli jsme se tedy na urychlenou sklizeň našich paprik a dýní. Hynek možná doplní nějaká čísla a více obrázků, ode mě jen krátká ochutnávka.

Před pár dny tu seděli motýli ...

O něco později úroda již u nás v kuchyni.

Dýním zdar!

Jestliže jsme včera vykřikovali, že hurrrááá už sněží, bylo to nadšení z prvních vloček, z části živené skrytou nadějí, že sníh opět brzy sleze. Dnes, po celém dni neutuchajícího sněžení jsme již s radostnými výkřiky o něco opatrnější a volné chvíle věnujeme hledání rukavic a teplých moirových spodků.

Z okna učiněná romantika, ale také předzvěst časů, kdy se lidská ruka ráno zahřeje tak maximálně o ovčí vemínko ;), a kdy se ke zvířatům, ke schránce či k civilizaci budeme muset sněhem prohazovat.

A propos, už máte zimní pneumatiky? ;)

VÍCE FOTEK VEČER :))

První sněžení je tady, teplota na meteostanici kolísá celý den mezi 0,4 a 1 °C.

Už jste si ho určitě všichni všimli. Podzim.

Dnes navíc chladný a deštivý.

Ještě včera tu byli. Poslední motýli.

A dnes?

:)

Tak se sedí doma a kreslí.

A když neprší, tak se jde na procházku. Pár vřelých objetí v chladném dni ;).

A když prší stáčí se ostružinové víno a pečou buchty.

Obrázky z výroby ostružinového vína najdete v našem příspěvku tady.

Jak stojí v úvodu téhle stránky, chováme mimo jiné české zlaté kropenky. Slepice a kohouty jsme si vychovali od kuřat, před pár dny jsme se dočkali prvních vajíček, ale také první ztráty, kdy nám jednu slepici odnesl pravděpodobně zatoulaný pes.

Kuřata jsme si vyzvedli na nádraží, kam přijela vlakem z Moravy (rozuměj kurýrem, nikoli sama v kupé). V krabici jich naproti očekávání nebylo 20, ale hned 21. Drahnou dobu pobývala u nás v chalupě v obří papírové krabici od piana, zahřívána teplem žárovky, a měla se k světu. Chvíli jsme s Hynkem přemýšleli, zda veřejně vyhlásíme soutěž kdo přesněji odhadne poměr kohoutů a slepic, zůstávali jsme však optimističtí a věřili v nadbytek samiček. Předtím než jsme věděli "kdo je kdo" jsme pět kuřat dovezli Dudmanovým a po nějaké době se z našich 16 zbývajících kuřecích výrostků vyklubalo ... ejhle, 10 kohoutů a 6 slepic! Nojo, příroda je mocná čarodějka, zkrátka měli kluci u nás nějak navrch a my jsme museli začít hledat recept na kohouta na víně. K popisu redukce stavů kohoutů na našem dvorku se možná ještě dostaneme, tohle má být příspěvek s radostnými obrázky.

Důležitý závěr je, že se nám kuřata podařilo ve zdraví odchovat všechna, že jsou (byli) všichni moc krásní (a dobří ;), a že nesou! Krmivo si pro slepice mícháme sami, stejně jako ovečky jsou i slepice součástí registrace do systému ekologického zemědělství, vajíčka se tedy po přechodném období budou honosit přízviskem bio ;). Uvidíme, jak se přes zimu popasujeme s lasicemi a jinými dravci, snad nás nečekají další nemilé ztráty.

Protože už více než čtyři měsíce pravidelně dojíme (nejprve jednu ovečku, později dvě), je třeba ovčí mléko také nějak zpracovávat. Pijeme ho i čerstvé, je ale tučnější než mléko kravské a proto ideální k dalšímu zpracování. Expertem na výrobu domácího ovčího jogurtu je Hynek, bílý jogurt už tedy vůbec nekupujeme a děláme si doma vynikající vlastní. Ovčí jogurt je lahodný a hustý i bez různých želatin, škrobů či přidaného sušeného mléka. Veškeré ovčí mléčné výrobky jsou jemné chuti, postrádají výraznější říz, který najdeme například u produktů z kozího mléka.

Zpočátku jsme se spokojili s výrobou jednoduchého čerstvého sýra, tzv. panýru, později jsme se pustili do výroby technologicky mírně náročnějších čerstvých sýrů a sýrů polotvrdých. Čerstvé sýry dopadly výborně, přírodní i ty ochucené pažitkou, o sýrech polotvrdých zatím nemůžeme podat žádnou zprávu, neb stále ještě zrají, první testování nás čeká začátkem listopadu, další v polovině listopadu, kdy bude náš nejstarší pokus o polotvrdý sýr zrát dva měsíce. Příští rok, až budeme dojit větší počet ovcí (a bude tedy větší nádoj), chystáme se lépe vybavit domácí minisýrárnu a vyzkoušet další lákavé recepty.

Note: You have specified a category filter for the front page and this entry has no categories specified. It will therefore not be visible to visitors of your site.

Dnes jsme sepsali vše, co máme v našem skříňovém mrazáku ve sklepě.

Z ovoce tam je:

• 11 pytlíků borůvek á 300 g
• 11 pytlíků švestek á 32 půlek
• 7 pytlíků rybíz červený á 300 g
• 7 pytlíků meruňek á 26 půlek
• 4 pytlíky špendlíků
• 2 pytlíky malin
• 2 pytlíky ostružin
• 2 pytlíky višní
• 2 pytlíky bezinek
• 1 pytlík rybíz bílý
• 5 neslazených meruňkových dření á 350 ml
• 7 slazených meruňkových dření á 100 ml

Ze zeleniny:

• krabice hrášku - docela velká
• 10 pytlíků rajčatových omáček
• 4 pytlíky fazole žluté celé
• 2 pytlíky zelené celé
• 2 pytlíky fazole krájené

Dnešním dnem vyhlašuji snahu o průběžnou aktualizaci a zpětné doplnění blogu za poslední čas

Držte nám pace ať to vyjde.

Určitě uvítáme i Vaši podporu na emailu rodina@hruska.cz

Projekt stodoly se už pomalu blíží k zastřešení.

Přední a zadní stěna jsou již v definitivní výšce, mám od Šimáčka objednány trámy 18x13, které budou sloužit jak jako pozednice, tak i trámy pro střechu. Nosnost střechy bude určitě dostatečná, vzdálenost trámů od sebe je 75 cm. Trámy jsou všechny dlouhé 6 metrů, pracuje se s nimi nádherně

Trámy jsme přivezli na třikrát na vozíku, myslím že z toho vozík moc radost neměl.

Beran je už ve stádu jako doma.

Zatím se zdá, že nemá sklon k trkání, spíš chce neustále drbat Stále z něj máme respekt, ale už menší. Hlava se mu hojí zdá se dobře, možná už ho i přestaneme stříkat dezinfekcí.

Pro vysvětlení - beran měl na hlavě nepěknou, ale naštěstí jen povrchovou ránu od toho, jak se s kolegy berany z dlouhé chvíle potrkali před nákupním trhem. Dezinfekce na rány má slušivou zelenou barvu, bez téhle parády bude Churchill vypadat o něco decentněji ;).

Dnes jsme po delší době byli na zahrádce, vyndavali jsme půl řádky petržele, kterou jsme měli pokusně mezi mrkvemi. Nevyšla úplně špatně, ale žádný zázrak to nebyl, mrkve bylo na stejné ploše více.

Máme stále na záhoně většinu paprik, trháme zatím jen to co přímo jíme.

Brukvovité vypadají po nájezdu housenek docela zuboženě, ale Alena je sběrem housenek zachránila od nejhoršího. Některá zelí mají pěkné hlávky, brokolice už nasazuje na druhé či třetí růžičky.

Většina dýní ještě dozrává, zatím jsme sklízeli pouze tu podobnou hokaidu, Jack O Little a bílé a velké černé ještě jsouna záhoně.

Dnes Alenka dodělala naše domácí pesto, do rozdrcené bazalky v oleji přidala parmazán a drcené vlašské ořechy.

Teď jen vymyslet jak to uchovávat, buď zavařit nebo nějak mrazit.