Nehty měla dlouhé jako jezevec. A podle toho i špinavé. Ostříhání vzdorovala. Někdy plačky, ale vždy úspěšně. Dneska si vzala nůžky na nehty a sama si je ostříhala. Ne poprvé, ale poprvé parádně. Proč o tom psát na blog? Možná proto, že je někdy snad máme nechat vzdorovat. Neumyté, v posteli v oblíbeném tričku, na každé noze s jinou ponožkou. A někdy že nemáme vzdorovat my - to když berou do ruky nůž, nůžky, sekerku. Že máme ukázat, poradit a důvěřovat. A že to nějak dopadne (a neupadne). Vždyť ono "POZOR!!!" a "OPATRNĚ!!!" vlastně nic konkrétního neznamená.

A navíc, s těmi "nebezpečnými" věcmi, se dá taky kolikrát pěkně vyhrát ...