Skrz síto

by Alena 7. března 2015 23:18

V úterý jsme potřetí a letos naposledy vařili javorový sirup. Ze všech sezón zatím nejlepší kvalita výsledného produktu, především díky technologickým vychytávkám a zvýšené pozornosti při vaření, získané množství odpovídající počasí a odhadu začátku sezóny, ke konci míza už tolik netekla. Pro představu, z cca 370 litrů mízy přibližně 4 litry sirupu. Pokud jste se někdo s vařením dostal takhle daleko, jistě nějak řešíte filtrování toho, čemu v angličtině říkají sugarsand či niter/nitre. Jde o usazeniny různých minerálů a látek, bohaté na dusičnan draselný, které se z hotového javorového sirupu více či méně úspěšně filtrují přes velmi jemná síta. My jsme pro filtraci použili naše profi mlékařské síto (80 mikronů), ale tím sugarsand profrčel jako nic, hmm. Neb jsme nepřišli na nic hustšího, čím bychom sirup pustili, odstranili jsme většinu "písečku" sedimentací. Pátrala jsem jak na to, prodávají se různé filtry z materiálů přírodních (vlna) i umělých, ale ty jsme pro tuto sezónu opatřit už nestihli. Malí producenti javorového sirupu prý sugarsand nedokáží odfiltrovat dostatečně, proto je v sirupu přítomen, zdraví škodlivý není. Chuť nějak ovlivňuje, nejvíce ale kvůli textuře, na jazyku ho prostě nahmatáte, jako superdrobné, ale hrubé částečky. Pokud jste někdo přišel na nějaké originální domácí filtrování, sem s inspirací!

Javorovým sirupem jsme tak nějak spláchli zimu a lehce předčasně skočili rovnýma nohama do jara. Ovce nám s bahněním zrovna dopřávají krátkou pauzu (napínají mne, napínají), ale najednou se zas jakoby z ničeho nic roztrhl pytel s různými výsevy, prvním přesazováním etc.  Tak jsem zasévala zelí, přepichovala sazeničky paprik, do skleníčku nasypala špenát, saláty a spol.

    

Tři žluté, pozdněnoční fotky. Celery čekající na přesazení, jidášova ucha!, sklenice česnekové pasty z česneku, co se rozhodl klíčit. 


O jidášovu uchu trochu více. Před lety jsme zkoušeli pěstovat hlívu, navrtávali jsme polena, očkovali, zalévali, čekali, čekali, čekali ... až jsme zkrátka zjistili, že jsme to (a nebo houby) vzali za špatný konec. Byla jistá ambice (dosud trochu živá) pěstovat si vlastní žampiony. Ta zase uvízla na nutnosti během léta připravit kvalitní substrát. Trochu získané žampionové sadby jsme po odplození zkompostovali a následujících pár let (kéž by i letos) nám naprosto nečekaně, v nepředvídatelných intervalech vyrůstaly žampióny ve stodole, ve skleníku a na zahradě. O kontrolovaném pěstování se ale rozhodně mluvit nedalo. A tak jsme skončili u uší - tedy u uch. Ucha totiž rostou sama. Nejlépe na starém bezovém dřevě. Dřevo z pokácených bezů je vhodné umístit na volnou nízkou hromádku někam do vlhka (v našem případě pohodit do listí u potoka) a pak jen čekat a občas chodit sbírat. Houba je to dobrá, vhodná nejen do jídel čínské kuchyně. 

Komentáře (1) -

Kuba
Kuba
9. 3. 2015 12:09:44 #

Ad filtrování - škoda, že jste se nezmínili. Máme doma vinařské filtry od www.hobra.cz, tuším že S 100 N.
Popis spíš tady: eshop.vinarskepotreby.cz/.../?order=&limit=72

Přidat komentář

biuquote
  • Komentář
  • Náhled
Loading

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů