Pohádka pošťácká

by Alena 14. února 2015 00:20

Poštovní úřad na malém městě, pátek třináctého, dvě hodiny odpoledne. Otevřeny dvě přepážky, čilý ruch, ve frontě asi pět lidí. Mladá cizinka se třemi dětmi vleče velký černý igelitový pytel, zalepený izolepou do tvaru balíku, převázaný provázkem. Starší děti prohlížejí stojany s přáníčky a všemožné jiné cetky v koutě s doplňkovým zbožím. Cizinka s miminem v náručí přijde s balíkem na řadu. Drobná poštovní úřednice v důchodovém věku přebírá bez mrknutí oka balík a přes varování, že má 20 kilo ho sama nese na váhu. Upozorňuje cizinku, že pokud nebude balík v krabici či kartonu, je nutné ho považovat za nestandardní, v krabici by zásilka byla třikrát levnější. Cizinka začne lámavě lamentovat, nechce platit víc, krabici nemá. Pošťačka nabízí, že si zákaznice balík může nechat na poště, a zajít si pro vhodný obal domů. Cizinka to má domů daleko. Pošťačka usilovně přemýšlí, navrhuje návštěvu okolních obchodů, kde by velikou krabici mít mohli, nakonec ale dostává nápad, v útrobách úřadu nachází krabici, ze které vyndavá pořádný stoh jakýchsi složek, krabici vítězoslavně donáší zákaznici. Pomáhá narvat pytel do krabice, zapůjčuje erární lepící pásku a odchází obsluhovat další čekající zákazníky. Cizinka (za pomoci manžela) obmotává krabici asi šedesáti metry izolepy, děti stále probírají pohlednice, fronta se postupně obměňuje. Žádné komentáře, žádná zdvižená obočí. Cizinka má balík hotový, vychází na ní druhá poštovní úřednice, přistupuje stejně vlídně, ale zjišťuje, že cizinka nemá vyplněný podací lístek. Cizinka vyplňuje podací lístek. Cizinka nemá dostatek hotovosti. Předloženou kreditní kartu nelze použít. Následuje milý odkaz na bankomat za rohem. Manžel zkouší bankomat, ten kartu také odmítá, muž odbíhá na náměstí do jiného bankomatu. Děti se stále probírají pohlednicemi. Žádné komentáře, žádná zdvižená obočí. Po chvilce je muž konečně zpátky s bankovkou, úřednice s úsměvem vrací drobné. Rodina odchází. Máte milé děti, říká jim při odchodu pošťačka. 

Dobrý, ne? Ochota, laskavost, úslužnost, kultivovaný mezilidský styk.

Co myslíte, šlo o bulharskou rodinu na poště v Chomutově?

Ne, o tu naši, českou, na poště v německé Žitavě.

A dopadlo by to na české poště stejně? Úplně jistá si nejsem. Chomutovské prima pošťačky, ať teď prominou.

Komentáře (5) -

Lucie
Lucie
15. 2. 2015 22:09:35 #

I ty Brute?!? Téměř každá návštěva chomutovské pošty působí blahodárně na můj extra nízký tlak. Odcházím vytočena na nejvyšší míru, i když jsem si tam původně šla jen pro podací lístky. Tož tak.

Alena
Alena
16. 2. 2015 23:00:35 #

Lucie, přiznám, na Chomutov jsem mířila čistě náhodně! Ale nedivím se. Snad máte o to milejší sousedy a služby ve vašem dobrovolném exilu! Omlouvám se, že jsem ještě neodpověděla na Tvůj dlouhý mail, myslím na vás (a na to, že bych měla odpovědět), v květnu s vámi samozřejmě počítáme a těšíme se! Takže mějte se fajně a Alles Gute! A.

Lucie
Lucie
21. 2. 2015 14:10:53 #

Takže aktuální postřeh z obou stran česko-německé hranice:

Ve čtvrtek málem infarktový stav na poště v Chomutově - kyselý obličej poštovní úřednice: "cenný balík nad 10 kilo nelze zaslat s příplatkem za křehké". Můj trapný dotaz: "A jako co jej tedy mám poslat, aby s ním Vaši spoluzaměstnanci zacházeli šetrně?" Kyselejší odpověď: "Jako nic, to prostě NEJDE". A protože "milá" úřednice blbě natipovala hmotnost, mělo to dohru: "Musíte si vyplnit nový podací lístek. A ještě jeden nový také k tomu doporučenému psaní, co chcete poslat, já to dala dohromady."

Zkušenost z dneška - podotýkám je SOBOTA dvě hodiny odpoledne, na německé straně hranic. Zvonek. Za dveřmi mile se usmívající zaměstnankyně německé pošty. "Dobrý den, máte balíček" (vsuvka - balík má 17 kilo). Já překvapeně: "Tak rychle jsem jej nečekala. To jste se s ním nemusela vláčet až sem dolů" (vsuvka - v zimě od místa k zaparkování je to ke dveřím cca 100m z kopce, jinak se k nám nedá). Stále usměvavá pošťačka: "To nevadí, dneska je ale krásně, že?"

Obě dvě paní zaměstnankyně "státního koncernu". Obě dvě placené průměrným až podprůměrným platem. Někde je něco špatně. Ale na které straně? A co?

PS: Ali s odpovědí na email si hlavu nelámej, odpovíme si pak v květnu osobně u Vás :c))

David
David
1. 3. 2015 19:32:41 #

No nevím já bych teda to obočí zdvihal až až. Nepřipravená lejdy protáhne 2 minutovou akci na čtvrt hodinku? Tohle bych čekal od nějaké cikánky a né od vás Frown.

Alena
Alena
1. 3. 2015 22:17:21 #

Právě to, že se mnou měli v takové situaci trpělivost, navíc projevili pochopení a dokonce byli nápomocní, bylo natolik odlišné od standardního přístupu tady u nás, že to stálo za to o tom napsat. Smile

Přidat komentář

biuquote
  • Komentář
  • Náhled
Loading

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů