Z oken

by Alena 30. března 2014 11:05

Zatímco můj akční rádius je určován Alfredovou tolerancí doby vzdálenosti mezi jeho ústy a mým ňadrem (velmi nízká), a taky, proč to nepřiznat, množstvím mé zbývající energie (také zatím spíše nízká), venku se život, samozřejmě, nezastavil. A protože si všechno to jarní dění, i přes radostné klidné chvilky s úplně čerstvým miminkem, nechci nechat ujít, chodím okukovat a nakukovat. K oknům a občas o kousek dál. A jsem pak ráda, když mě načapají a zahánějí zpátky do postele - protože, uznejte, kdy jindy se tohle člověku poštěstí?  

     

Pohled z okna ložnice, zbytek rodiny na houpačce, hromady vypraného prádla, idyla. Z kuchyňského okna, myrobalán v květu, rozestavěné pařeniště. Z okna sednice, sazenice, zahrádka, jaro.

   

Nová školka, pro čtyřnožce, samozřejmě. Vonící a včelami bzučící přebujelá krása, tatam je šest dní starý sněhulák.

Přidat komentář

biuquote
  • Komentář
  • Náhled
Loading

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů