První

by Alena 23. února 2014 00:25

Zcela jasně si vzpomínám, jak jsem na sebe byla loni hrdá, protože se mi do Velikonoc podařilo (nezapomenout a) nashromáždit plný džbán cibulových slupek na barvení vajec. Moje rozčarování nad tím, že jsem o loňských Velikonocích nebyla schopna najít jediný lísteček (ne, ani kopřivu, natož jetelíček), který bych na vajíčka barvená v cibulových slupkách obtiskla, bylo nezměrné, respektive tak velké, že si vlastně ani nevybavuji, jestli jsem slupky zhrzeně zkompostovala nebo zda jsem v nich obarvila alespoň trochu vlny. 

Teď únor teprve před koncem a na stole první bršlice a mladé kopřivy. Radost z téhle první letošní (byť divoké) zeleniny na talíři (přesněji v tvarohové pomazánce) trochu zkalil fakt, že jsme si svorně kopřivami popálili patro (a také kolena a prsty při sbírání a přípravě) ... Stále si ještě libujeme nad zeleninou loňskou, ale té již ubývá ... s potěšením (a s pokorou) se tedy pouštíme už i do svěžího čerstvého kadeřávku, který nám asi nejvíc chutná syrový. Sním o výsevu špenátu, ale držím se zpátky, ještě je příliš brzy, i když z přírody zatím dostáváme především signály, že březnové mrazy a sníh by čekal snad jen škarohlíd.  

  

 A tak byl ten dnešní nácvik jara v podstatě dokonalý. Slunce a teplý vzduch. Koukli jsme do včel. Navrtali jsme javory. Prošli jsme se ...

    

Ale ze všeho nejdřív TRAMTADADÁÁÁÁÁ se nám narodila první letošní jehňata! (Pozor, intimní momentka!)

Naše černá VF bahnice Lilja přivedla na svět beránka (5,6kg) a jehničku (5,5kg). Tihle dlouhonozí, roztomilí poslové jara se hned pěkně měli k světu a nám tak po 146 dnech od připojení berana do stáda začíná období bahnění se vším tím otáčením, radostmi i strastmi, které s ním souvisí.

  

Přidat komentář

biuquote
  • Komentář
  • Náhled
Loading

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů