Děti

by Alena 6. února 2012 21:46

Ida leze. Ida si sedá. Ida si kleká s oporou. Ida si kleká bez držení. S přehledem. To jen já trapně přiskakuji. Nemohlo by se to dítě tyhle věci učit postupně?

Ema zkoumá kde co. Začíná to být nějak složitější. Mami, Země, je kulatá jako tahle obruč? Ne jako obruč, jako balón. Ukazuju na balónu, že se Země točí. Tady, kde sedíme se to točí? A šťastně se usmívá, jako kdyby šlo o jízdu na kolotoči.

Mami, a kolik let vydržíme, tolikrát prožijeme Vánoce? Jo, přesně tak. Ale to budu mít víc a víc hraček! ... Ojojoj.

Mami, a dny nikdy neskončí? ... Eh. No, hmmm. Huhly, huhly .... až třeba dohoří Slunce ... huhly, huhly... následuje (mé) zděšení jakou reakci či další otázku to vyvolá, ale Ema si v klidu dál navléká druhé kalhoty a konec dnů ji v tu chvíli už nezajímá.

Tak ať ty dny jen tak neskončí.

Ema si vyrobila počítač (už druhý model, tentokrát i s myší ;).

Přidat komentář

biuquote
  • Komentář
  • Náhled
Loading

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů