Sviňským krokem

by Alena 8. října 2014 22:54

Taky všechno stíháte jen tak tak? Bohudíky za poslední chvíli.

Ačkoli letos máme, oproti loňskému roku, délku březosti sviňky Kokosky v kalendáři zanesenu správně, stejně nás k činnostem spjatým s jejím přesunem přiměl až hrozící termín porodu. Dřív se prostě nestíhalo. Jenže. Nejprve bylo potřeba ve stodole vykydat, poté nahodit, pak přišla na řadu stavba ohrady, pak domečku ... a na závěr ještě přemluvit vysoce březí svini pár dní před slehnutím, aby opustila svůj výběh a po svých přešla 150m z jednoho bydliště do druhého. 

Kokoska sice cestou trochu šourala břichem o zem a v poslední zatáčce se jí příliš nechtělo projít kolem zaparkovaného traktoru, ale vcelku se chovala spořádaně, důvěřivě a inteligentně, motivována vlídným slovem a tvrdým rohlíkem. To tady zabírá na kde koho. Takže přesun proběhl bez větších dobrodružství, nová bouda byla majitelkou schválena, a teď čekáme jen a pouze na dávku rozkošných selátek. 

Všimněte si úctyhodného bříška ...  

Střídání motivačních týmů ... 

Včera ...   A dnes ... 

Obrazem

by Alena 8. října 2014 22:32

Mošt. Leč není ho došt.

     

Víkend, děti, koně, příjemný čas strávený s přáteli. Zase dobrý.  

     

Září za námi

by Alena 1. října 2014 22:28

Dřevo a hnůj. Podzimní stálice. Kus od domu stojí stodola, v ní stojí kobyla. Letošní kóty dobyty, až překonány. 

S ovčím stádem se pase (a pasuje) pejškovský černý VF beran Sachs, přejmenován na Saxofóna. Doufám, že i kateřinský černý VF Ruprecht si v Pejškově před návratem domů udělá dobré jméno! Tímto zdravíme Pejškovany, dobře se nám s vámi povídalo, těšíme se na setkání příští.

Němci u nás na zahradě - Sachs s Liljou a Lottkou 

Podzimní práce, podzimní dodělávání, podzimní úklid. Pomalu a se zatnutými zuby. Hynek se snaží prodat nějaké zemědělské stroje, ale při zadávání inzerátu se zasekne v rubrice nabídek a u těch nejobskurnějších nálezů vykřikuje, že je musí mít, často s komentářem, že to k ničemu není, ale je to vtipné ... hmm, dobrý, takhle se ale starého železa nezbavíme ;-).

Na zahradě v polykultuře s divokými rostlinami (ehm) nesklizená zelenina. Naložit zelí a alespoň nějak uskladnit ten zbytek, než to sežere hryzec se slimákem.

Některé projekty stále rozpracovány - namátkou - činění telecí kůže. Za inspiraci k měkčení dětmi děkujeme J. Novákovi (via kozeluzstvi.cz). Postupujeme pomalu, dva kroky vpřed, jeden vzad. Nicméně postupujeme. 

   

A tahle paní velkomožná by měla v polovině října přivést na svět svůj už třetí vrh selat. Pokud vše půjde jako obvykle, bude nám tu přebývat několik kvičících selátek bez vlastního cecíku. Takže o zábavu bude postaráno.  

Brambory. Brambory byly. Část ještě stále v zemi. Není času a sil, snad během dnů následujících. 

Alfredovi bylo půl roku, letí to, letí. Už už leze a váhově za chvíli dohoní maličkou Idu. Síla, tatam je miminko. Sentimentálně, jednu miminkovskou fotku pro babičky.

Každý den stále ještě uzavírán celorodinným výjezdem na dojení, snad už ne dlouho. Od některých rytmů a rituálů si už potřebujeme odpočinout. Alespoň bude víc prostoru pro výcvik s Odvahou a různé vylomeniny s dětmi, jo a pro trochu víc spánku (šel bych světa kraj ...). Takže do hajan.  

Do toho s Odvahou

by Alena 8. září 2014 01:10

    

Zatím bez komentáře. Času není nazbyt. Ale je to paráda. 

 

Výlet

by Alena 8. září 2014 00:57

Výlet. Výjezd. Vlakem. Výborný. 

    

S čím máme co do činění aneb s kůží na trh

by Alena 7. září 2014 23:51

Počátkem roku jsme se, po krátké konzultaci s Petrem Kavanem, autorem užitečné stránky kozeluzstvi.czpustili do činění telecí kůže. Jeden by neřekl, jak je taková kůže z telete rozměrná, těžká, tlustá a navrch "za syrova" poměrně nevábná věc. Po pracném mízdření a vydatném nasolení nám dosti dlouho zdobila (ehm) sklepní prostory našeho obydlí a vyčkávala na dobu příhodnější k dalšímu zpracovávání. Ta přišla a málem by i minula, takže jsme se museli odhodlat k činu. Kůži, tedy správněji kožešinu, jsme vyprali a šup s ní do pořádné kamencové lázně k samotnému činění. Teď, po krátkém osychání, přišla doba na měkčení, po mízdření druhé dosti svízelné činnosti, snad vytrváme.

   

Děti rozhodly, že z kůže bude pěkná předložka před postel ;-), a my, jakožto správní rodiče ve vleku dětských přání, (se) činíme. 

Pozdněletní

by Alena 7. září 2014 22:21

Teplé dny a noci prokládané dny s mrholením a rány, kdy už zebe. Záplava leča, poslední sklízené nakládačky, vůně sušených hub, mouchy pod lustrem - klinické příznaky pozdního léta.

Už jen pár neděl a nám i zvířatům se odlehčí od koloběhu dojení, stádo půjde blíž k domu, k bahnicím pustíme berany. Zahrada a pole odevzdají to, co na nich ještě zbývá - žito, brambory, zelí ruku v ruce s mrkví, cibulí, fazolemi a řepami. To všechno zpracovat a uskladnit ... a pak už jen sledovat, jak nám roste růžičková kapusta, pórek a čínské zelí a vyhlížet první sníh. Ne, vlastně se ještě přestaví a vykydá stáj. Se vykydá? To se jen tak říká. Udělá se dřevo (ten samý případ). Pár restů, tu a tam něco dostavit a poopravit. Možná ještě pozdní otavy. Nějaký ten výjezd za vzdálenými blízkými. A prasátka se narodí. A jinak už do podzimka skoro nic. Takže vlastně pořád něco :-). 

Uplynulé dny ve znamení rozruchu kolem zabíjaček a poklidu kolem sběru borůvek a hub - moc příjemné procházky po lese s nadšenými sběrateli. Jen si to co nejvíc užít a co nejméně padat na ústa. 

    

Povídejte jim!

by Alena 25. srpna 2014 22:57

Když jsem před pár dny otáčela list na kalendáři (ano, vím, že už je téměř konec srpna!), připomnělo mi to něco, o čem se sem chystám napsat již dlouho. Inspirační kalendář Markéty Kotkové visí v kuchyni už od roku 2011, ale podobně jako její litografie či obrazy, se i kalendář u nás doma nějak zabydlel a těšit oko ještě nějakou dobu bude. 

A právě Markéta Kotkové se nedávno podílela na projektu, který stojí za zmínku a pozornost. 

Vlasta Jirásková, dula, laktační poradkyně, lektorka, autorka a vůbec zkrátka zajímavá (navrch aktivní a akční) žena, napsala a vydala knihu pro děti a rodiče Povídej mi, jak jsem se narodil/a 

Kniha je to krásná na pohled a něžná na přečtení, a jak název napovídá, vypráví (dětem) o tom, jak lidé přicházejí na svět.

   

Mluví o lásce (partnerské i rodičovské), vztahu (k lidem i k životu), milování (fyzickém i tom tělo překračujícím), radosti a napjatém očekávání, citech a pocitech a hlavně, hluboce lidsky a věrně o porodu a zázraku zrození. 

A to je zázrak, u kterého jsme byli všichni, který se nás týká a dotýká, který je pro nás pro všechny důležitým a často určujícím a právě proto by měl být tématem, o kterém si povídáme i s dětmi. 

Ve Vlastině knížce sice chybí porodní sál, tým lékařů v rouškách i přístroj co dělá píp, zato však obsahuje srozumitelné a s vhledem a porozuměním podané sdělení, že porod je přirozený proces, fyzické (byť fyzicky náročné) završení toužebně očekávaného spění. 

Tahle Vlastina citová (i finanční - kniha vyšla vlastním nákladem) investice, podpořená krásnými a hloubku majícími ilustracemi Markéty Kotkové, stojí za opakované přečtení. A tak, protože se mě, jakožto ženy a matky, téma porodů (a literatury pro děti!) týká, tuhle knížku doporučuji. Povídejte jim.

P.S. Knihu můžete sehnat například na webových stránkách jakjsemsenarodil.cz

Chybí mi pět, a vám?

by Alena 18. srpna 2014 23:41

Za poslední měsíc u nás bylo 33 lidí - tedy počítám jen ty, kteří nocovali. Stodola je ze dvou třetin postavená a pokračuje se. K tomu okurková sezóna ve smyslu usilovného sklízení, zavařování a jiného zpracovávání. Mlékaření, sýraření, vaření, děti, zvířata, zahrada, pole. Bedýnkování. Tu a tam nějaký výjezd nebo jiná akce. Nepíšu sem, byť bych chtěla, nestíhám. Tuhle jsem to počítala, chybí mi 2 hodiny pro děti, 2 hodiny pro partnera a hodina na nějaké mé projekty jiného charakteru :). Celkem pět hodin. Tedy každý den, samozřejmě. 

Jak neskromné, 

jak nepokorné. 

Máme se dobře.

Barn raising

by Alena 14. července 2014 10:47

(zdroj foto zde)

Takhle to u nás v ten slavný den nevypadalo, ale bude to především tím, že naše stodola je poněkud skromnější :-).

Takže hej rup ...

    

 

 ... a znovu ... a znovu ... 

 

   

Něco víc o stavbě stodoly, zvolených technikách a postupech sem jistě jednou, ve svém volném čase (ha!), napíše Hynek :-).

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů