Sýry 2013

by Alena 2. června 2013 23:58

Obdobně jako u jiných činností či zálib, je i na sýraření skvělá ta možnost posunu vpřed. Stále je co zdokonalovat, co se učit, vymýšlet, dolaďovat. A máte-li doladěno, otevírá se velký prostor pro různé další experimenty.

Sýraření v domácích podmínkách (tj. bez opravdové zpracovny-sýrárny) má jisté kouzlo, ale také mnohá úskalí.

Krávu ještě nedojíme, ale i tak mi dvojí management spojený s odděleným zpracováváním kozího a ovčího mléka občas dělá vrásku na čele. Mléko je všude, stále přibývá a ustat v jeho zpracovávání dost dobře nejde. Zatím nás to baví, Hynek vymýšlí a staví nové dojné místo a statečně bojuje s přetrvávající nepřízní počasí, kdy je dojení pod širým nebem ne zcela příjemným zážitkem.

Čím dál tím víc obdivuji ty, kteří jsou, vedle běžného chodu rodiny a hospodářství, schopni každodenně zpracovávat větší objemy mléka. I nám, ač v malém, zabírá sýraření a péče o již hotové sýry poměrně dost času. Tak jen doufám, že se ty letošní podaří a v zimě si budeme libovat nad archivními kousky.

Sýry naše i spřátelené zrají ve sklepě v přírodní kůře, v popelu, ve vosku i v plasticoatu, uvidíme, co se nejvíc osvědčí.

Pod mrakem

by Alena 2. června 2013 23:11

Tak pro narušení zdání místní absolutní idyly.

Měli jsme tu ovci s příznaky otravy, trávení se po několika dnech stabilizovalo, ale po podpůrné injekci ochrnula na zadní nohy. Tak jsme ji poponášeli a různě podpírali, aby se mohla napást, vyčurat, podojit. Po týdnu jsme ji ještě lehce vrávorající vrátili ke stádu. Pokud náhodou budete mít u zvířete po injekčním podání přípravku Genabil či Menbuton Werfft (léč. látka menbutonum) podobné problémy, nevzdávejte to, ochrnutí je dočasné.

Jedna naše ovce má krev v mléce. Nejeví žádné jiné příznaky onemocnění či zánětu vemene, začali jsme léčit vitamínem K a rutosidy. Nějaké vaše zkušenosti?

Máme tu také house s chromou nohou, vaz mezi holení a běhákem mu nevede správně přes kloub. Dělat s tím nejde nic. Pajdavé housátko nám prozatím sídlí v bedně v kuchyni,  časem se ho pokusíme přidat k ostatním husám.

A taky to počasí.

Prší, prší, prší, voda se valí do údolí. Jsme z toho deště unavení, stejně jako zvířata, která promočená rozpačitě postávají na několika alespoň trochu sušších místech na pastvinách. Míň se pasou, míň nadojíme.

Plevel roste, ale nikdo nepleje. Teplomilné sazenice jako okurky a spol vypadají bídně. Tráva je pěkná, dala by se sekat, ale usušit ji nelze.

Prasničku jsme museli přesunout ze zaplaveného výběhu.

Včely? Bez komentáře.

Hygrometr ve sklepě ukazuje tak vysoká čísla, až se mi z toho rosí čelo. Snad sýry tu (přechodnou) velkou vlhkost ustojí.

Bez holinek se k nám do chalupy nedostanete.

Až na občasné výpadky ven jsme uvnitř, sušíme mokré věci na sebe a mírně rozmrzele pozorujeme jak to venku neutuchá.

Jinde

by Alena 1. června 2013 23:51

Protože u nás v té době dojná sezóna ještě nezačala, a také proto, že byl Květoš ochoten hospodařit tady na pár dní za nás, vyjeli jsme na dovolenou.

Zajímá vás, kam tak jedou na dovolenou lidé z hospodářství s ovcemi? Na hospodářství s ovcemi? Správně.

A byla to paráda. Počasí skvostné, přátelé vlídní, sdílní a dobře naladění, krásná příroda, spousta inspirací, ovce a ovce. 

Bylo to jisté povzbuzení, abychom pokračovali v tom, o co se, i když v malém, snažíme.

Drobotina

by Alena 1. června 2013 23:29

K jaru, byť takto deštivému, zkrátka všechna ta mláďata patří. K housatům a starším kuřatům z líhně se přidalo dalších jedenáct kropenčích kuřat, které obětavě vyseděla slepice hedvábnička. Nechat kvočnu sedět v nástavkovém úlu se osvědčilo ... a je z toho větší radost, když se zadaří takhle přirozeně.

Dneska jsme se také rozloučili se dvěma sličnými černými jehničkami, které odputovaly k velmi milé rodině hospodařící u Litoměřic. Stádo se tedy pomalu zmenšuje a my jsme zaplaveni nejen hřejivými pocity plynoucími z pěkných odchovaných jehňat, ale také mlékem. Mlékem! Ale o tom zase jindy. 

 

.

by Alena 1. června 2013 23:04

Tak to sem nasypu. Sice ne chronologicky, tak alespoň kairologicky ;-).

Dnes ... se Rozince narodila dvě koťata. Róza je sama mladá a drobounká, skromnější vrh byl očekáván. Začalo to trochu dramaticky - ráno jsem kníkající koťata našla na podlaze pod pohovkou, jedno v pohodě, ale druhé o kus dál studené jako rampouch. Opakoval se tedy už jednou osvědčený postup - šup s podchlazeným mládětem do hrnce s teplou vodou (max 40°C, a nepotápět ;-) ... a znovu to (Hosana!) pomohlo. Teď už se všichni tři rozvalují v přiděleném pelechu a šíří kolem sebe kýčovitou roztomilost v dávkách téměř neúnosných. Nechybí vám doma koťátko?

Kam jsme se poděli

by Alena 1. června 2013 00:34

Ajajaj, zase taková prodleva v blogování :). Na vině je nejen salátová zalivka v klávesnici mého notebooku, ale také poměrně pěkné počasí následované poměrně ošklivým počasím, dále náš výjezd, děti, jehňata, kůzlata, kuřata, housata, zahrádka, pole, kamarádi, sousedi, divadelníci a všemožné kombinace všeho právě zmíněného. Pokusím se vše napravit a o všem zpravit co nejdříve.

Hotovo

by Alena 9. května 2013 23:47

Brambory jsou v zemi - i za cenu pozdně večerního vyorávání brázd a časně ranního sázení. Taky zelí a spol. jsou v zemi. A první saláty na stole.

    

A protože jsme taky saláti, plánujeme dovolenou. Tak.

Ven!

by Alena 9. května 2013 23:02

Vylíhla se kuřata. Kropenek, vlašek, míšenek. Líheň měla lehce nižší teplotu, proto se kuřata klubala o něco později. Vzápětí nám opět začala kvokat černá hedvábnička. Vyfasovala dávku vajec a ubytování ve slepičí garsonce. Sedí třetí den - a nemá moc kam vstát - tak uvidíme, jak to půjde s přirozeným odchovem. 

    

Dramatická byla také dohra u sedících hus. Ukázalo se, že většina vajec husám přemrzla, vylíhla se dvě housata, ale na zbytku vajec sedící husa se o ně nepostarala. Jedno jsme našli už pozdě, druhé v posledním tažení. A protože jsme se nechtěli vzdát, vzali jsme to bezvládné studené pápěří a šup s ním do hrnce s teplou vodou. Ne na polévku, ale v rámci boje proti podchlazení. A pak do puštěné líhně. Vypadalo to jasně na druhý hrobeček, ale teď má house za sebou čtyři dny ... hurá ještě nevoláme (už jsme mu léčili zánět oka oční atb mastí), ale třeba to vyjde.  

    

A vyhnali jsme. 

    

Moc hezky se na ně kouká. 

Lezavo

by Alena 28. dubna 2013 22:46

Zaseto je i na poli, chybí ještě brambory, které se tu sázejí v prvních květnových dnech, čekáme i s výsadbami choulostivějších sazenic. To, jak jsme tady pod horami pozadu jsme viděli i při dnešním výjezdu do Středních Čech. Všude stromy v květu (u nás zachraňuje pověst zatím jen myrobalán), přátelé seli kukuřici a naši drobní přežvýkavci by jejich drobným přežvýkavcům tak pěknou trávu jistě záviděli. Ale i my se tu dočkáme, jen se musí (po zalití) vrátit ty příjemné jarní dny.

  

 

Přišlo totiž klasické jarní lezavo. Chladno, na nebi šedo, z nebe mžení až mrholení. Místní populace mloků se raduje a my se snad zase budeme muset přimknout blíže ke kamnům, která poslední dobou zahálela.

   

Seznam činností na tento týden přetéká z papíru na stůl a ze stolu na podlahu. Tak se ukáže, co vše se tu bude v nejbližších dnech dít :).

Na postupu

by Alena 24. dubna 2013 23:43

Vyséváme jako diví. Sypeme to tam hlava nehlava a doufáme, že se zadaří. Že nepřijde přílišné sucho, přílišné mokro, přílišné studeno. Že to zkrátka nějak půjde. Zahrada už je téměř dosetá, s výsadbami ještě chvíli počkáme. Na řadě je pole.

Jak to bude s vejci se ukáže za deset dní. Pokud to vyjde, bude u nás (opět) veselo. Opakovaně jsem vejce prosvěcovala, v tom nakukování do skořápky je cosi magického. Učím se poznávat jak to má (a může) vypadat a těším se na líhnutí. Husa sedí a od prosvěcování husích vajec jsme upustili. Nějak to dopadne, náš zvědavý pohled a touha vědět na tom nic nezmění.

Prosvěcování, den 6.

Na svatého Jiří u nás vylézalo kde co.

 

Hani, zeptej se mi jak se ten krasavec jmenuje, ať to dlouho nehledám ;-). 

Na závěr letošního bahnění se nám narodila krásná a veliká ovčí slečna.

Stejně jako ostatní naše bahnice, rodila Lota zcela klidně v naší přítomnosti. Jsem za tuhle důvěru vděčná, dost nám to dává. Bahnice byla prvnička a mládě poměrně velké (6kg), poté, co vypuzovací fáze trvala hodinu bez jakéhokoli postupu (jehně v normální poloze),jsem opatrně pomohla s průchodem hlavičky, dále to holky zvládly samy. 

 

Lota a její velké jehňátko jen okamžik po porodu ... Ema si kreslí, Ida zkoumá. A já se raduju z posledního jehněte této sezóny. Bude se mi po bahnění stýskat až do příštího roku :-). 

A taky se kypří, ryje i rotavátoruje, staví, kope i zasypává. A někdy se jen tak toulá a hledá kde co kvete. Rozjímá a plánuje. Plánů je mnoho, rukou méně. Nicméně, hurá do dalších akcí! :-)

 

Místní dymnivky a dovádějící víly.

 

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů