S několika spřátelenými farmářkami vedeme diskuzi o tom, zda (a případně jaké) používat na práci na poli a zahradě rukavice.

Jsou mezi námi v převaze zastánkyně nudistické cesty, proklamující lásku k půdě a jedinečnost přímého kontaktu se zemí. Skvělé, můj plný souhlas. Ale co ruční (tj. i bez plečky) plení? A plení kopřiv? A setí a sázení? A každý den? Tak zkrátka střídám přístup bez rukavic a pokusy o nalezení ideálních pracovních rukavic ... Nějaké tipy?

Cílem není jemná, bílá, pěstěná ruka salónního intelektuála, ale co s rukou hrubou a neumytelnou, hmmm? 

A tak došlo na další dlouho čekající recept z internetové studnice nápadů:

1 odměrku hrubé soli (mořské, keltské, jaképakchcete)

1/2 odměrky kokosového oleje

1/4 odměrky nadrbaných sušených levandulových květů

(pár kapek levandulového oleje)

Přísady smícháte a umístíte do zavíratelné sklenice se širokým hrdlem někam poblíž umyvadla. Ze sklenice dle potřeby naberete špetku a ruce jemně odrbete. Opláchnete teplou vodou, případně jen otřete ...

Sama jsem ve fázi testování, uvidíme ... :).

Tak jsem se konečně odhodlala vyrobit si domácí tekuté mýdlo dle receptu kdysi spatřeného kdesi na webu. 

Obdobně jako u zde několikrát zmiňovaného mýdlového slizu, je výroba velmi jednoduchá a výsledek velmi uspokojivý. 

Kromě nezanedbatelné finanční úspory, je předností domácí výroby tekutého mýdla fakt, že si ho můžete vyrobit zrovna z toho svého oblíbeného tvrdého mýdla ... 

Takže: 1 standardně velkou kostku mýdla nastrouhat, přidat 30ml glycerinu (z lékárny), zalít 3,5l teplé vody. Postavit na plotnu a mírně zahřívat až mýdlo dokonale rozmícháte. Odstavit a nechat do druhého dne zdrcnout. Je-li mýdlo příliš slizovaté, přidat trochu teplé vody a znovu důkladně rozmíchat. 

Nešetřete na kvalitním přírodním mýdle, 3,5l tekutého mýdla dlouho vydrží, tak ať z něj máte radost ;). 

Vzplanuly bílým plamenem

nevěsty věkem zkřivené

Každý rok znovu

znovu panny

Znovu ta svatba

jako v Káni

Počátek znamení

co končí temnou barvou třešní

Dnes v Horních Kateřinkách proběhla soutěž o nejkrásnější nos. Nosů bylo k posouzení dostatek, porota se úkolu zhostila zodpovědně. 

Šťastný výherce získal kyblík pomyjí. Pokud jste se z jakéhokoli důvodu nestačili se svým nosem zúčastnit, nezoufejte, další kolo soutěže i další kyblík pomyjí se již chystá. 

Dnešní ochutnávka letního počasí nás upozornila na přes zimu zapomenutý fakt, že v horkém počasí se nejlépe pracuje od 5-10 ráno (tj. v době, kdy my ještě spíme nebo už nespí děti) a od 7-11 večer (tj. v době, kdy ještě nespí děti nebo my už skoro spíme). Ale dobrý, bylo to moc příjemné, jen jsme se navrch utvrdili, že ležet na dece nás nebaví. 

Jaro nás už dávno předběhlo a nebude to lepší. Snažíme se stíhat alespoň základní výsevy, přesazování a výsadby ... a to nás to hlavní teprve čeká. Nehledě na nutnost přesít část mrkve, chjo. 

Taky jsme se ještě nestačili pochlubit, že jsme v líhni úspěšně upekli 66 vajec. Nikoli úmyslně, samozřejmě (vejce na tvrdo obvykle nevařím 10 dní). Selhal termostat. Nicméně nevzdáváme se. Nový termostat už je v domě, brzy snad v líhni. Možná dojde i na třetí pokus ... ale třeba ne. 

Zaslali jsme slibovaná semínka všude tam, kde jsme dostali poštovní adresu ... snad jsme na nikoho nezapomněli. V opačném případě se ozvěte.

Nahodila jsem 120 ze 180 ok nového pletařského projektu :) ... přála bych si, abych v podobném poměru odpověděla na maily čekající v mém inboxu. Ale co, i první zmije se u domu objevila až několik dní po Jiřím, a to až poté, co ji přinesl kocour. ... A učitelka mateřské školky, která tu dnes byla na včelařské exkurzi, říkala, že viděli cestou užovku. Ale jisti si nebyli. Tak raději nehladit užovky, ani ty na zem spadlé ... 

Krásné nadcházející dny!

Tak tyhle jsou od Hradce Královýho, za pětikorunu kousek. Stříhala je paní domácí přímo ze záhonu, krásné vydržely pět dní.

Pozornosti milovníků řezaných květin doporučuji film Tona van Zantvoorta Blooming Business - Kvetoucí obchod (lze stáhnout na Internetu). Vykořisťování, zneužívání, drastické podmínky, jezírka a oblaka pesticidů a jinejch fujtajblů, lidské neštěstí ... a na druhé straně líbivé krasotinky, květiny, které sobě či někomu blízkému koupíte pro potěchu. Nekupujete řezané květiny? A co diamanty? ;) Taky ne moc často? A banány? Myslíte, že u banánů to bude lepší? A co třeba tenisky, co šijou malý děti? Trička barvený bůhví v jakejch sajrajtech? Hm, něco kupujeme všichni. To jen až budeme kupovat něco tady u nás vyráběného a  zdánlivě předraženého (oproti obdobným produktům z Číny či jiných konců světa se zanedbávanými lidskými právy, despektem k životnímu prostředí atp), tak abychom věděli, za co platíme ... mimo jiné taky za to, že ten, kdo to dělal, žije a pracuje v důstojných podmínkách. A za to si, myslím, stojí připlatit. A zkrátka kupovat míň.

A navíc, český tulipán za búra nestál určitě tolik jako růže z Keni, či nějaká tropická, lidskou bídou vykoupená (a tedy jen zdánlivá), kvetoucí krása.

Některé klidně, některé vzdorovitě. Ale všechna do lepšího. 

mít tak

jak kočka devět životů

a nebo aspoň navíc devět dní

znát

devět způsobů jak být Ti blíž

devět Múz

mít tak

...

devětsil

O domácím zpracování kůží by měl něco napsat Hynek. Je to totiž učiněná věda. Protože je tu k dispozici jemná kůže  z malého beránka, mám rozpracovaný projekt šití malých botiček pro malé batole. Návodů na šití botek je na internetu spousta (ostatně jako návodů na téměř cokoli), ale věčné vyhledávání a prohlížení návodů vede často k nedostatku času na samotnou akci ... či k paralýze z toho, kolik toho ti kolem vás dokáží. Takže spíš lehká improvizace na téma botičky. Nějak to dopadne, maximálně zjistím, že tudy cesta k doma dělané obuvi nevede :).

Ida má už druhou vestičku z merina, nemohla jsem si pomoci, i když je to vesta, kterou má pravděpodobně každé mimino bloggerského světa (návod v aj zde ). Plete se to snadno a rychle, což mi, jakožto pletařskému začátečníku vyhovuje. Mno, možná ještě udělám zelenou ;) ... ale pak se vrhnu do něčeho serióznějšího. Batole je stále v pohybu, vzdávám snahu vestu vyfotit. 

Brutnák je krásná rostlina, je značně životaschopný a tak ho máme ve fóliáku přebytek (nepěkně řečeno - zapleveluje). Ale jde sníst! Z mladých listů jde zhotovit jednoduchý salát s okurkovou chutí. Takže príma.

Taky tihle krasavci začínají v trávě vystrkovat své stočené lístky. A už je poznat, kteří z nich pokvetou. A protože se malý vemeník snadno ušlápne, či ho koza ukousne, tak do klece s ním, prozatím. Není klecový chov jako klecový chov ... Tak hlavně ať nám orchideje nezmrznou.