Aby to tu nebyla pořád jen rodinná selanka a náladové fotografie, tak dneska něco málo praktického, třeba pro začínající chovatele. Aneb nám pro dokumentaci, vám pro informaci :).

Ovce/Péče o ovce/Ovce porod/Porody ovcí/Ovce - fyziologický porod

Připravte se na trochu více naturalistické fotografie, ale pokud chováte ovečky, nebo se je chovat chystáte, s velkou pravděpodobností jste již viděli nebo brzy uvidíte, co zde na fotkách uvidíte :). A třeba se vám níže psané může k něčemu hodit.

A pokud to vidět a vědět nechcete, tak zavřít oči, pozoooooor, teď! ... a jukněte třeba zas až na další příspěvek.

Veškeré níže uvedené informace vyplývají pouze z naší několikaleté ovčácké zkušenosti a pozorování, tedy jako vždy předesílám, že nejsme veterinární lékaři ani profi chovatelé. Berte to jako "disclaimer" - porod je individuální záležitost, u zvířat jako u lidí, těžko něco generalizovat, jde jen o pokus všeobecně postihnout něco z toho, co se při normálním tj.nekomplikovaném ovčím porodu děje. 

Chováme východofríské ovce, mléčné plemeno, jehož bahnice obvykle rodí dvojčata (někdy trojčata popř. jedináčky, výjimečně i čtyřčata). 

Píšu o průběhu porodu ovce, která již rodila (tj. nejde o prvničku), s normální polohou plodů. 

Horák a kol. (Ovce a jejich chov, Fr. Horák a kolektiv, nakladatelství Brázda, Praha 2007) udává, že se většina ovčích porodů odehrává v noci, z naší zkušenosti můžeme říct, že porody probíhají i přes den, či se alespoň během dne viditelně rozbíhají. Stalo se nám několikrát, že jsme přišli "k hotovému", aniž bychom byť jen zpozorovali, že ovce bude rodit, spíše jde ale o výjimku. 

Blížící se porod je často (nikoli však nezbytně) doprovázen souhrnem dobře viditelných příznaků. Ovce má nalité vemínko (rozšířené struky, často jasně růžové až červené), opakovaně vstává a opět ulehává, hrabe nohama v podestýlce, hledá vhodné místo, hrdelně pobekává, ohrnuje pysk a líže (naprázdno) jazykem. Zevní pohlavní orgán bývá nateklý.

Je několik fyziologických porodních poloh jehňat, literatuře navzdory vycházejí naše jehňata-dvojčata často obě "po čumáku" tj. v poloze přední nohy kopýtky dolů a na nich položená hlava. Nechci se pouštět do žádných rad ohledně nefyziologických poloh, repolohování a jakéhokoli dalšího zasahování do porodu. Pravidlem je nezasahovat, neřešit, nerušit, neplašit (se ani bahnici). Pokud máte pocit, že je něco opravdu špatně (dlouho trvající porody, extrémně vyčerpaná bahnice, zjevně špatná poloha), volejte veterináře, alespoň pro konzultaci.

Nádech, dále ilustrovaný popis:

V malochovech, jako je ten náš, jsou často různá zvířata držena spolu. Společně máme ustájeny ovce s kozami a jalovicí. Zvířata se tolerují a cítí se spolu bezpečně. Jsou zvyklá na lidskou přítomnost. Tady jsme se dostavili ve chvíli, kdy bylo první jehně již na světě. Bahnice se mu plně věnovala, olizovala ho a ostatních tvorů v jejím okolí si prakticky nevšímala. Jalovičce Karle jsme dali ohlávku, aby nerušila (nás, nikoli ovci).

Bahnice po chvíli péče o první jehně pokračuje v porodu dalšího mláděte. Většinou uléhá a s nataženou, lehce zdviženou hlavou aktivně vypuzuje. Po chvíli takového vypuzování se objevuje další jehně, v poloze hlava na předních končetinách, v tomto případě stále ještě v neporušených plodových obalech. Poté dochází k prasknutí plodových obalů a odtoku části plodové vody. Jehně má zavřené oči, často "přikousnutý" jazyk a (samozřejmě) nedýchá. Ovce pokračuje v tlačení a na závěrečnou fázi vypuzování si stoupá. Jehně otevírá oči, poprvé se nadechuje, často bečí. Matka se k právě narozenému jehněti otáčí a začíná ho očišťovat. Postupuje od hlavy, aby odstranila zbytky plodových obalů z nozder jehněte. 

Tady na po sobě následujících fotkách můžete vidět, jak se bahnice věnuje nejprve jednomu a pak druhému jehněti. Fáze olizování právě narozených jehňat je velice důležitá. Na jehňata pokud možno nesaháme, nijak je nepřemisťujeme, "nepomáháme". Pro bahnici a jehňata právě probíhá "bonding", tedy okamžiky, kdy se buduje a upevňuje vazba mezi matkou a potomky. Ovce často pokračuje v hrdelním pobekávání, odpovídá na bečení jehňat a instinktivně je olizuje. 

U prvniček či ovcí s obtížným porodem nemusí dojít k osvojení mláďat. Pokud je bahnice nezkušená a z porodu vyčerpaná, může jehňata "opustit", tedy nechat ležet, neolizovat, nevšímat si jich či je dokonce při jejich pokusech o hledání struku odhánět. V takovém případě je vhodné mláďata základně otřít a umístit s bahnicí do choulu, ve kterém jim ovce neodchází a může dojít k nápravě narušeného vztahu. Někdy je nutné mláďata přistavovat, bahnici jim při prvních pokusech o sání držet, ale to je jiná story, pojďme se dál věnovat zdárnému porodu a dobře probíhající poporodní době ...

Jehňata se zakrátko pokouší vstávat, jakmile se jim to daří, začnou hledat vemínko. Instinktivně hledají u nohou matky, až se jim to jednou podaří ... Pro právě narozená jehňata s nedovyvinutou imunitou je pití kolostra zásadním milníkem. 

U čerstvě narozených jehňat se rychle střídají fáze odpočinku (kdy leží a nedělají nic) a aktivity (kdy vstávají a hledají struky). Vyvarujte se intervencí (např. přistavování) jehňat ve fázi odpočinku, jsou na světě chvíli a potřebují si to načasovat po svém.

Po narození jehňat z bahnice dále vychází zbytky plodových obalů a placenta. Ovce se pro tento výjimečný okamžik ve svém životě stává masožravcem a tkáně, které z ní vyjdou, sežere. Venku by tak chránila mláďata před predátory přilákanými pachem čehosi k snědku, ale samotný fakt sežrání placenty má pravděpodobně i jiné následky (zvýšené vyplavování hormonů?, přísun energie?), netuším. Vím, že se vedou diskuze, zda ovci nechat činit, co jí příroda poroučí, mluví se o nebezpečí prionových nemocí etc. Nemohu a nechci radit, my ovce necháváme sežrat co chtějí. Jakékoli nesežrané zbytky tkání je samozřejmé odklidit. Pupeční pahýl - chjo, taky téma. Všude se běžně horuje pro dezinfekci a straší nemocí jehňat nazývanou watery mouth disease. Z naší zkušenosti se pupečníky dobře hojí a u prospívajících mláďat nejsou zdrojem jakýchkoli komplikací. Konejte podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. 

Bahnici je po nějakém čase po porodu (minimálně 1/2hod) vhodné s jehňaty přemístit do choulu, máte-li na to podmínky, čas a chuť. Ideální je mít chouly připravené přímo v ustájení, nedaleko ostatních zvířat, ovce tak nestrádá stresem z přesunu do neznámého prostředí, popř. izolací od zbytku stáda. V závislosti na mateřském chování bahnice a prospívání jehňat je možné ovci s mláďaty vrátit ke zbytku stáda po několika málo dnech. V minulých letech jsme nechoulovali (neměli jsme kde) a také to šlo. Chouly se ale osvědčily, usnadňují kontrolu a manipulaci se zvířaty (příkrmy bahnice, vážení jehňat), pomáhají v upevnění vztahu mezi matkou a mláďaty. 

Tak tolik k ovčímu porodu. A jak že se to všechno fotí? Potřebujete rodící ovci, dítě, kocoura ... a foťák ;). 

Pohodové bahnění přejem!

Tak hlásíme další dva beránčí kluky. Narodili se včera večer. Pěkní habáni, jeden 4,9kg druhý 4,5kg.

Fotky jsou až z dneška, sice jsem včera fotila, ale on ten blesk v setmělé stodole žádné pěkné fotky nevykouzlí. Dám je třeba do nějakého delšího psaní o ovčích porodech. 

Tak teď třeba zas nějaké ovčí slečny, jo?

Ovce/Kozy/Péče o kopyta/Péče o paznehty/Pack goat/Goat packing

Tento příspěvek píšu při příležitosti předjarního ošetření paznehtů našich čtyřnohých sudokopytníků (s výjimkou jalůvky Karly). Nejsme veterináři ani profi chovatelé a to, co tady uvádím, je jen záznam skoro čtyřleté zkušenosti s ovčíma nohama.

Ať už máte doma ovce nebo kozy, ať už je chováte pro užitek či radost (ideálně v kombinaci), je potřeba pečovat o jejich kopýtka. Pack goat, neboli koza turistická, není žádnou výjimkou, spíše naopak, problémy s nesprávným postojem/chůzí, způsobené zanedbáním péče o paznehty, jsou u kozy, od které očekáváte společnost na výletech, zásadní komplikací. Pack goat potřebuje ošetření paznehtů mnohem častější, protože musí mít nohy v pořádku. Ale ponechme goat packing stranou a podívejme se na paznehty u ovcí a koz všeobecně.

Ošetřovat se má alespoň dvakrát ročně, po zimě, kdy jsou zvířata ustájena na měkké vysoké podestýlce, a na podzim ke konci pastevní sezóny. Záleží na dispozici plemene ovcí/koz, které chováte, ale nespoléhejte na to, že venku chovaná zvířata si paznehty nějak sama obrousí. Nám se to u východofríských ovcí a českých koz vůbec nepotvrdilo. V zimě jsou zvířata ve stodole, kde je samozřejmě země s nastýlkou měkkčí a vhlčí než venku, ale ani na pastvinách není dostatek kamenitých ploch a tak je co stříhat a upravovat i po létě. Profesionální střihači ovcí většinou při stříhání vlny péči o nohy vašich svěřenců poskytují, osobně ale považuji za vhodné ostříhat nohy také hned po zimě a na jarní stříhání vlny nečekat. (České kozy se navrch nestříhají, takže u nich ani není na co čekat.) Přerostlé paznehty se všelijak kroutí, tlačí na prsty, uzavírají v dutině pod paznehtem špínu, která hnije a od ní následně hnije i pazneht. Může dojít k menší či větší deformaci končetiny, zvíře může nesprávně stát, kulhat, trpět bolestí i stresem, následně hubnout etc.

Zvířata ustájená na tvrdém (tj. např. na betonové podlaze) mají s přerůstáním paznehtů potíže také, rohovina je stimulována k zvýšenému růstu a dojde-li k deformaci paznehtů a následně ke špatnému postoji, trpí zvíře na tvrdém stání více než ve vysoké podestýlce.

Takže neváhejme.

Pomůcek nabízí různí prodejci mnoho, najdete různé nůžky, nože (velké, malé, pravé, levé), rašple etc. Nám se osvědčily nůžky švýcarské značky Felco, dobře se s nimi pracuje, jsou ostré a vydrží. Nože jsou asi taky fajn, ale nejsem příliš zručná, takže mi nůžky vyhovují více. Struhátko na patičky nemáme, ale uvažujeme o tom, že si ho pořídíme.

Postup je poměrně snadný. Ovce lze posadit na zadek a pak je stříhání jednoduché, ale ve dvou osobách lze ovci stejně dobře ostříhat i ve stoje (jeden drží ovci, druhý stříhá). Kozy se stříhají ve stoje, posazovat jsme je nezkoušeli :). Přední i zadní nohy zvedáme a ohýbáme směrem dozadu. S nůžkami je vhodné stát čelem k zadku zvířete - při stříhání předních nohou, při stříhání zadních nohou vzadu zády (svými) k zadku (zvířecímu). Lépe se totiž stříhá špičkou nůžek ke špičce paznehtu, s nožem to může být jiné. Stříhejte opatrně, postupně, až do dosažení ideálního tvaru. Je-li příliš přerostlá či deformovaná patička, stříhejte opatrněji, než na nehtové části. Stříhání můžete také rozložit do několika fází, mezi jednotlivými kroky vždy několik dní počkat. Pokud se objeví světle růžová tkáň, rozhodně dále nestříhejte, i kdyby kopýtko ještě nevypadalo jak by mělo. Počkejte, cévky se za několik dní zatáhnou a můžete v případě potřeby stříhat či rašplovat dále.

Správně by pazneht měl mít takový tvar, který uvidíte u čerstvě narozených mláďat. Patička je v rovině s přední částí paznehtu, spodní okraj paznehtu je přibližně vodorovný s nehtovým valem/lemem (hranicí mezi srstí a nehtovou částí kopýtka).

Na fotografii kopýtko několik dní starého beránka.

Nejlépe asi zdokumentuji úpravu paznehtu obrazem.

Typicky vypadá přerostlý pazneht takto: 

Pazneht po ostříhání: 

Za srpen vám dlužíme mnoho zpráv, veselých i smutných, začnu ale raději těmi veselejšími.

Naše stádečko ovcí posílily čtyři nové jehničky (VF, linie Western, ARR/ARR, od R.Vichery). Přivezli jsme je jeden pěkný večer vozíkem, ze kterého se jim nejprve moc nechtělo. Vlastně to chvíli vypadalo, že po otevření dveří vozíku nastane místo hromadného vystupování hromadné nastupování.

Takže muselo dojít k mírnému popostrčení ...

... a už to šlo. Teď si holky pomalu zvykají (hlavně na Karlu a potvory kozičky). Jsou pohledné a pěkně huňaté, což mi připomíná, že nás ještě čeká podzimní stříhání ... Tak ovčáctví zdar!

Kácelo se, pálilo klestí, hrabalo, čistilo, uklízelo, připravovalo, vyváželo a naváželo.

Jaro vytahuje kromě kytiček i broučky,

Střevlík vrásčitý (Chaetocarabus intricatus) a svižník polní (Cicindela campestris)                                                                       

už týden vídáme ještěrky, slepýše a dneska ejhle, hadí den ...

... takhle pěkně nafotit se nechala, urostlá hadí dáma. Tak raději obezřetně.

Konečně také, před dvěma dny, ovčí radost - jedna holčička a jeden klouček od mladé ovčí maminky ...

... první obrázky (holky mají prý přednost, takže nejprve ona 3.75kg poté klučina 4.2kg), porodní váha pěkná, raději s mámou v choulu, ale maminka je zatím vzorná.

No a protože nechodí jen radost, naše druhá prvnička porodila o den později jehňata s vadou neslučitelnou se životem (hm, tak se tomu říká), a tak je smutná ona i my...

Jaro se prodralo i do kuchyně, takže trochu čekám, až mě rodina vyplísní za to, že do všeho strkám bršlici a kopřivy :). Vás nabádám k tomu samému, nemusí to být žádná kulinářská kouzla ... třeba dvě hrsti nasekané bršlice do mletého masa na karbanátky a nebo špenátovo-kopřivová (kopřivovo-špenátová) polévka s poměrem špenát/kopřivy půl na půl, což? Nějaký neotřelejší recept snad časem přidám. Tak pěkné jarní dny!

Doufám, že vám všem o víkendu přálo počasí stejně a pořádně jste si té ochutnávky jara užili.

.:Podívali jsme se do včel a úly s nedostatkem zásob přikrmili. Olší v okolí ubývá a lísky teprve začínají kvést.

.:Vyrobili jsme včelám venkovní pítko. (Fotila Ema.)

.:Dost času jsme strávili na zahrádce, zasadili jsme jarní odrůdu česneku, potěšilo nás, že česnek sázený před zimou už začíná vykukovat.

.:Změřili a rozplánovali jsme letošní rozšiřování zeleninové zahrady.

.:Začali jsme stavět kozám stání ve stodole ...

.:Upekli jsme sušenky :).

Zítra to, co z nich zbyde, polonamočíme do čokolády ... Recept na naše předešlé polomáčené sušenky jsem kamsi zašantročila, tudíž se našimi domácími polomáčenkami stávají tyto "máslovky". A ať recept na tuhle verzi nesyslím (a najdu) ... 120g cukru moučka (+ vanilkový cukr ... cukru lze dát o něco méně, sušenky jsou sladké ažaž), 1 celé vejce + 1 žloutek, 150g másla ... utřeme. Přidáme 350g hladké mouky, 1/2 prášku do pečiva. Necháme chvíli odstát v lednici, vyválíme na pomoučněném válu, krájíme rádélkem nebo formičkami, propícháme vidličkou. Pečeme při 180°C, hlídáme. Dle chuti potíráme rozpuštěnou hořkou čokoládou.

.:Tento týden jsme se také radovali z prvních březnových králíčků, pracovalo se na dřevu v lese, odčervili jsme Grétu a Churchilla.

.:Rozloučili jsme se s Plašankou.

Co mám psát? Jak jsme pro ni naposledy jeli na pastvinu? Jak oblohou zrovna táhly husy? Jak se zdála spokojená a začala se pást, když jsme ji drželi postavenou? Jak jsem ji nakloněná přes zadní sedadlo držela v kufru auta a nosem mi tekly slzy?

Děkujeme za všechno, co nám přinesla, hodně radosti, jehňata, mléko a nakonec i maso, i když jsme doufali, že k tomu nedojde.

Nebude pokoj, dokud neodletí

divoké husy.

Zas k jihu táhnou hejna.

Nebude pokoj, dokud neodletí.

Táhnou jak osud.

Už zase táhnou hejna.

(Jan Skácel, Hejna)

       Konečně první letošní ovčí sýr! Zrovna se lisuje. A budou následovat další.                  

Tak postřižiny se úspěšně konaly a ovčí holky jsou na chvíli bez své hřejivé nádhery. Děkujieme všem, kteří se zastavili na kus řeči :).

Fotek nemám mnoho, jen pár z úplného začátku, protože pak se všichni sešli a na focení najednou nebyl čas. Snad vyloudím nějaké od ostatních zúčastněných :).

Uvidíme, co budeme časem vymýšlet za experimenty s nastříhanou vlnou, hromádka ji byla pěkná. Z huňatých a boubelatých ovcí se vylouply hubené a nohaté příšerky s velkými hlavami, s vlnou jim to přecijen sluší o kousek víc ;), ale jde jen o zvyk, za pár dní nám to jistě ani nepřijde ...

Další poznámka jen pro ovčáky, tentokrát o voleti/laloku/strumě u ovcí a s tím souvisejícím nedostatku jódu.

V literatuře se mluví o voleti/laloku především u jehňat trpících nedostatkem jódu. Ještě častěji jsou zmiňovány kůzlata a kozy, u dospělých ovcí bývá nedostatek jódu demonstrovaný lalokem poměrně zřídkavý (nedostatek jódu být může, ale projevuje se jinak, např. vypadáváním vlny).

A přeci se lalok může z ničeho nic objevit a o to více může zaskočit. Nachází se v prostoru mezi spodní čelistí a krkem, objevuje se rychle, poměrně rychle se také zvětšuje, na pohmat je objemný a poměrně tvrdý. Kromě zvětšení žlázy v důsledku nedostatku jódu se může jednat i o příznak jiných komplikací, konzultujte proto raději s veterinářem.

Rychlou pomocí při voleti z nedostatku jódu je perorální podání jódu (například ve formě jodové tinktury). Lalok obvykle zmizí podobně rychle, jako se objevil. Prevencí a následnou péčí je zvýšení podílu jódu v minerálních doplňcích podávaných ovcím.

Dole fotka dospělé ovce s voletem, na další stejná ovce, druhý den po podání jódu.