Pěstební sezóna 2012

by Administrator 9. ledna 2012 09:37

Leden ještě není ani v polovině a nás už svědí ruce. Nastal ten pravý čas zkontrolovat, co máme za semena, naplánovat, vyměnit, dokoupit. Takže nás oba hlava brní z těch všech možných druhů, odrůd a variet. Ale v semenech se skrývá příslib příštího jídla a potěšení z pěstování a času společně stráveného venku na zahradě či políčku.

 

Začínají se rýsovat také termíny pro semenářské semináře. Velký seminář se bude konat pravděpodobně v průběhu března v Německu, a bude opět zaměřen převážně na kukuřici, ale i další zeleniu pěstovanou ve skleníku či pod širým nebem. Už koncem ledna se chystá semenářské setkání ve Valči, kde by se mohli sejít (mimo jiné) účastníci loňského semináře při diskuzi o tom, jak jim pěstování šlo. Skvělá by byla i výměnná burza semen. Až budu vědět více (setkání organizují Lenka a Vojta z www.biostatek.cz), určitě to tady napíšu.

Taky prosím ty, kteří se mi v průběhu roku ozývali se zájmem o semínka, a já jim ještě neodpověděla, aby se připomněli. Přebytky některých semen mohu (v malém množství) věnovat či vyměnit za něco z vašich zásob.

 

A s ovečkou? Víte jak ... seno v chodbě, seno v ložnici, seno na zemi, seno v umyvadle, smrad hojícího se těla a vůně (?) kafrové masti. Naděje i beznaděj. Ale držíme se. Všichni.

Plus a minus

by Administrator 8. ledna 2012 10:12

- Jsme unavení, nastydlí, stále ještě vykolejení tím, co se stalo

- Ovečka zmetala a rána na boku vypadá všelijak

- Dost z toho, co jsme chtěli dělat je odloženo, nestihnuto, zapomenuto

+ Ida má první zub a vydrží čím dál tím déle na kolínkách

+ Ovečka se zdá vitální, a přes všechno to, co se s ní stalo, bojuje o život statečně

+ Plánujeme na rok 2012, rozmýšlíme, navrhujeme, zavrhujeme, těšíme se

 

+ Jste tu s námi Vy, kteří to tu čtete (a kteří nám píšete)

Červená a bílá

by Administrator 4. ledna 2012 11:20

Tady mělo být vyprávění o doma vyráběných vánočních dárcích, o příjemné silvestrovské a novoroční společnosti, a také naše PF pro další rok. Snad na to postupně dojde, ale nejdřív z trochu jiného, méně radostného soudku. Omlouvám se za realistické líčení a obrázky, ale není v tom příběhu moc místa pro konejšivou poezii.

Klid po svátcích netrval dlouho, eh, pokud si dobře vybavuji, tak trval jen pár hodin, potom ho přervaly rozšklebené zubaté psí tlamy.

Dva vlčáci proběhli ohradníkem, zahnali všechna zvířata do stodoly. Jalůvka Karla vyrazila dveře ze stodoly a spolu se zkušenější částí stáda vyběhla ven k domu. Psi si ze zbytku zvířat oddělili dvě ovce, jednu prohnali plotem do ohrady s liliemi a tam ji uštvali. Druhou strhli hned za stodolou, kde jí zle potrhali celý bok a břicho. Vše trvalo jen pár minut. Hynek zrovna vycházel ven pro dřevo, všiml si vyražených dveří a uteklých zvířat, vyběhl na svah a uviděl psy. Jeden byl stále s ovcí v liliové ohradě, druhý, mladší, čekal o kousek dál. Nakonec psi utekli směrem do Radčic.

Hynek s pomocí souseda (znovu díky, L.!) přinesl uštvanou ovci od lilií do chodby domu. Druhou ovci se nedařilo najít, Hynek pročesával okolní svahy, ale zvíře nikde. Nakonec ji po čase našel v díře u plotu za stodolou, ležela bezmocně na zádech s dírou v boku a zdálo se, že ji bude nutné hned utratit, abychom ji nenechali trpět. Nakonec vyčkáváme, voláme veterináře, opět pomocné ruce souseda a na seně v chodbě dva krvavé čenichy a dva páry bolestí přivřených očí.

První ovce na tom vypadala výrazně lépe, nakolik v té bídě šlo posuzovat. Sice zcela vyčerpána a neschopna stát, ale přeci jen bez tak jasných obrovských tržných ran, jaké utrpěla ta druhá. Jen krk měla celý zborcený krví. Druhé ovci psi roztrhli na několika místech bok a vytrhali svalstvo. Celé kusy chyběly, pod tenkou blanou se jasně rýsoval odhalený bachor. Už jen pohled na ní byl syrově bolestný. Ach, Pane, naše těla jsou jen pytle plné orgánů, co je v nich životem, a kde smysl? Dvě ležící velká zvířata, bývala téměř bílá, teď krvavá a rozjitřená, sotva dýchající, veškerou energii soustředící na pozdržení unikajícího života, svého i toho budoucího, kterému sotva bude přáno spatřit zelenou trávu na místních svazích. Ano, obě bahnice byly březí.

Jsme naštvaní, smutní, bezmocní. Čekáme na doktora a pak už to jde ráz na ráz. Ošetřujeme méně zraněnou ovci, veterinář šije alespoň ty největší rány na krku, až teď si všímáme hluboké rány na zadním stehně, celý kus svalu chybí a nezbývá než zašít jen kůži. Musíme ustřihnout na cáru kůže visící ukousnutý ocas. Druhou ovci přenášíme do kuchyně na lepší světlo a čistou dlažbu. Je potřeba velké rány nejprve omýt. Sytě červená voda vylévaná do bílé záchodové mísy. Nejprve není vůbec jasné, zda půjde rána zašít, je příliš velká a části tkání chybí. Nakonec se šije a jeden steh vedle druhého zavírá tu bolest dovnitř.

  

Veterinář po několika hodinách odjíždí. Obě ovce vypadají velmi zuboženě, ale nějaká vůle k životu v nich je. Zkoušíme jim dávat drencherem trochu vody a kus jablka a červené řepy, nepříliš úspěšně. Ovci zraněné na šíji vlna na krku stále sákne novou a novou krví. Mezi srstí nacházíme další a další malé i větší tržné rány. Po konzultaci s veterinářem se pokoušíme ještě něco sešít. Bereme atraumatické jehly se zbytky vlákna po předchozím zákroku, starý pean. Kůže se prošívá velmi špatně, nezvyk zašívat raněné zvířete taky nepomáhá. Jasný zdroj krvácení nejde nalézt, zdá se, že krev protéká z celé plochy zmožděného krku. Nezbývá než čekat a doufat. Myjeme si cizí krví rudé ruce, sundavám si kdysi bílé tričko, které jsem si ráno s vidinou klidného dne vzala.

V noci ke zvířatům stále chodíme, snaží se vstávat a znovu podklesávají. Ráno je jasné, že ovce s pohmožděným krkem umírá, nenecháváme ji dál trpět. Druhá ovce se přes noc postavila. Odpoledne přijíždí veterinář, zbývající ovce dostává tetanovku a antibiotika. Těžko říct, co s ní bude. Její snaha bojovat vzbuzuje sympatie, ale s radostí jsme opatrní.

Co dodat, snad něco k volně pobíhajícím velkým psům. Ovce je snadný cíl, narozdíl od koně či krávy se psovi nepostaví a tedy ho nezažene. Pro psa je to výzva k lovu. Ovce utíká až do naprostého vyčerpání, poté zkolabuje. Pes ji potrhá při samotném honu či poté, co ovce padne. Poté si vybírá další ovci a "hra" pokračuje. Ovce dostávají následkem vyčerpání a tržných ran polytraumatický šok. Následuje ketóza, acidóza bachoru, uvolňování svalových enzymů do krve. Neporaněná ovce se při dobré péči z uštvání může při dobré péči vzpamatovat, se zraněními je to složitější. S nadějí jsem říkala veterináři, že jsem ráda, že pes rozpozná zvíře od člověka, že si rozdováděná smečka nevybere za cíl malé dítě. Odpověděl, že by si tím tak jistý vůbec nebyl. Naše ovce nejsou žádné droboučké princezny, mají dobře přes 60kg. Krk té mrtvé chuděry byl zcela rozdrcený. Takže jsme rádi, že kolem nebyly děti. Naše nebo vaše. Ale taková útěcha, že bychom nad událostí mohli mávnout rukou, to zas není.

Nebudu tady mluvit o tom, že nám vznikla škoda na majetku. Chovné bahnice, nenarozená jehňata ... Ve světle vší té zvířecí bolesti a utrpení, lidské bezmoci, obav a smutku mi to přijde trochu nepatřičné.

Nepředpokládám, že majitel(é) těch psů čtou tyhle řádky. Přesto, jen tak "do éteru":

Prosím, hlídejte a zavírejte své psy, pro klid našich i těch ovčích duší a pro méně té rudé, která temně barví bílou.

PF 2012

by Administrator 3. ledna 2012 10:21

Letos se nám zatím nepodařilo realizovat žádné rodinné PFko, ale Ema to včera večer vzala do vlastních rukou a jedno vytvořila.

Divadlo na Štědrý den

by Administrator 28. prosince 2011 21:02

Na Štědrý den ve tři odpoledne jsme hráli divadlo, které jsme zkoušeli celý podzim. Hrála se Komedie o hvězdě, vánoční hra sestavená z tradičních koled.

Dopadlo to dobře, dá se říct, že jsme vyhráli. Diváků bylo hodně a dokonce i tleskali. Takže zase úspěch, jak se říká v Kateřinkách.

Dobrý byl nejen pocit z toho, jak představení dopadlo, ale především ze setkávání kateřinských, radčických a ruprechtických (abychom nikoho nevynechali ;) sousedů. Díky za tu vzájemnost a chuť něco dělat společně!

 

Poděkování patří za všechnu snahu a trpělivost zejména hlavní organizátorce a paní režisérce! Čertovsky dobré! :)

  

Těšíme se na další majstrštyk!

Vánoční příběh pro naše ratolesti

by Administrator 24. prosince 2011 10:18

Ema o životě

by Administrator 23. prosince 2011 19:36

Ema Hynkovi:

Hynku, támhle je přibitej Ježíš.

My doma na zdi máme taky jednoho přibitýho.

A já mám ve skříni jednoho nepřibitýho, a ten mi tam překáží, tak ho někam přibijem.

 

Ema Ále:

Mami, kdybys nebyla na světě, tak bys mi moc chyběla.

 

Jsme tady

by Administrator 22. prosince 2011 11:08

 

Tak je konečně uklizeno! Tedy venku. Pěkně pod bílou sněhovou peřinou. Doma to však podobně řešit nelze. Takže mám předvánočně uklizenou (to jest dle dosti útrpné současné společenské normy včetně umytých oken, lustrů etc) pouze koupelnu (čtyři metry čtverečné a jedno okno). U toho asi zůstane. Tedy ta koupelna dlouho uklizená nezůstane. Nu což, jako by Vánoce byly o uklízení. Do noci se tu kutí, tvoří, vymýšlí. Příští rok začneme s tím vymýšlením a vyráběním darů dřív, jo? ;) Co se vymyslelo, to až po svátcích, (malí) skřítkové mají oči všude, tak ať mají pod stromečkem překvapení.

   

Pidibetlém z ořechů  se pomalu zaplnil. Nakonec nevadilo, že jsem nestihla udělat plný počet postaviček, stejně by se nevešly, teď už čekáme jen na Ježíška :). Podle jakési tradice jsme na sv.Barboru vyseli čočku. Vyrostla čočka veliká, převeliká. Tedy spíše převysoká. Světelné podmínky na parapetu nebyly zjevně optimální a čočka se vytáhla za posledními zbytky prosincového slunce. Do svátků nevydrží, tak bude zhodnocena na chleba a do polévky.

  

Sjezdy a výjezdy z našeho kopce budou tuto zimu asi o něco veselejší než loni. Silnice nejprve namrzla a poté zasněžila, pokud nepřijde obleva, už tomu tak zůstane. Pokud do toho jen tu a tam trochu zasvítí, tím hůře, z kopce bude skleněná hora. Naštěstí nikam moc nemusíme a tak budeme peciválové doma u kamen.

Přejeme vám klidné a radostné svátky, pěkné chvíle strávené s vašimi nejbližšími.

 

 

Pletaři celého světa, spojte se!

by Administrator 17. prosince 2011 23:13

Marně pátrám po způsobu jak uplést níže vyfocený vzor. Zapojila jsem i všechny nepletoucí se pletoucí bližní, zatím však bezvýsledně. Vzor připomíná včelí plástve, po lícové straně jsou "okénka" vydutá, po rubové vypouklá. Jistě je to pleteno strojově, ale znamená to, že v ruce takto nelze? :) Co na to vy, pletoucí čtenáři? Víte někdo? Poradíte?

 

(Omluvte kvalitu fotografií, ale vzorek je drobný a opravdu špatně se fotí... )

A dotaz i na ty z vás, kteří nepletou. Ema, zjevně inspirována četbou příběhů od Astrid Lindgrenové, zatoužila po tom, abych jí uvařila "tu čokoládu, která se dá pít". A já nevím jak na to. Máte někdo z vás nějaký dobrý recept či osvědčenou značku? Ať to není nějaký blivajz umělohmotný a nepodporujeme Unilever a spol ...

Takže pletařům i pijákům (čokolády) předem vřelé díky!

Dnes

by Administrator 16. prosince 2011 14:31

Venku sněží. Vodorovný sníh i sníh svislý. V koutě vyčítavě stojí vypnutý šicí stroj. Když si za dva měsíce uděláme Vánoce, tak všechno stihnu. V kuchyni voní rozehřívaný vosk a lepí se na bříška prstů. Silný vítr shodil starý plot u zahrádky - musíme postavit nějaký nový, než přijdou srny okusovat kadeřávek a mladé stromky, divoké kozy něžně kruté. Idě narostly vlasy. 

Ale něco napečeno je (aleluja!), o zbytek se postaraly vánoční zpěvy, františky a teď ten mokrej sníh. Tak to asi opravdu přijde. :)

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů