Stalo se před soumrakem, pod lípou, vedle kravince ...

by Alena 30. května 2012 23:09

... nebudu vás napínat. Narodila se nám první kůzlata! Sněženka s porodem ukázkově počkala na přítomnost všech těch, které to zajímalo, a poté v poklidu přivedla na svět nejprve tmavší drobounkou kozičku a poté světlejšího (a o krapet robustnějšího) kozlíka. Obě kůzlata mají cingrlátka, zda budou rohatá po tatínkovi či bezrohá po mámě, zatím nevíme. 

Sněženka se ukázala být vzornou matkou, tak doufáme, že to kůzlátka na pastvině pěkně zvládnou. 

 

Ví se o slepici

by Alena 26. května 2012 23:58

Tyjo, tak prý "zítra" psala jsem v minulém příspěvku ... ale mezitím uběhlo několik dní, kuřatům pěkně peřím obrážejí křídla a navrch se událo mnoho dalšího. Ale hezky postupně - nejprve zpátky ke kuřatům a líhnutí ...

České zlaté kropenky byly pro nás vždy jasnou volbou, dokud byla možnost nechat si jednodenní kuřata posílat vlakem, chodili jsme si radostně vyzvedávat zásilku kropenek na nádraží. Kropenky jsou nejen pohledné, ale ke své zdobnosti přidávají odolnost, schopnost najít si velkou část potravy samy a dobrou snůšku. Mezi nevýhody patří ostrost kohoutů a relativně špatná kvokavost slepic. K hodnému kropenatému kohoutovi (kéž jsou mu dopřána dlouhá léta) jsme přišli probírkou, byly doby, kdy jsme kolem kohouta chodili zásadně s vidlemi v ruce. Kvokavost slepic je oříšek o poznání tvrdší, z mnohých kropenek nám kvokaly (či se svého kvokání dožily) pouze dvě, a to bohužel v době, kdy byl nový kohout ještě příliš mladý a jeho předchůdce v liščím žaludku. V našem kraji totiž lišky nedávají pouze dobrou noc, ale také v klidu třeba dobré poledne. A když ne lišky, tak třeba krahujec či nějaký jiný spřízněný darebák. Koloběh slepic je tedy značný, o to větší je potřeba hejno obnovovat.

 

Protože vlakem kuřata sama už nesmí a s přirozenou kvokavostí kropenek jsme zatím neuspěli, nabízela se cesta adoptivní kvočny či líhně. Kvočna pěkně rozkvokaná nám byla zkušeným chovatelem zapůjčena, 13 vajec podloženo, nicméně kvočně se na vejcích nezalíbilo a po pár dnech, během kterých zvládla většinu vajec rozbít a sežrat, putovala zpátky k majiteli (kterému opět úspěšně vyseděla další kuřata, hmm). Takže líheň.

Experiment s (námi) doma vyráběnou líhní již máme za sebou, jeho nesporným přínosem bylo mnoho poznatků o zákonitostech fungování líhní a vývoji zárodku ve vejci, kuřátka ale nepřinesl. Profi líhně jsou drahé. Malinkaté profi líhně jsou dost neefektivní ... představa, že dám do líhně 6 vajec a získám tak po třech týdnech 4 kohouty a 2 slepice (a to pouze v případě, že bylo vše ostatní v pořádku), je trochu útrpná. Navíc si nejsem zcela jistá, zda bychom takovou rychlostí stačili naše hejno obnovovat rychleji, než predátoři užírat. Proto jsme začali shánět větší hobby líheň. Zdá se, že se čas od času inzerát na doma vyráběnou líheň objeví, jdou však zvěsti, že se z velké většiny jedná o líhně neotestované či přímo nefunkční. Slyšela jsem o podvodnících nabízejících líhně odněkud z Kladna, my jsme koupili zjevně neotestovanou zbastlenou líheň z Otrokovic. Prodejce komunikoval do momentu zakoupení líhně vzorně, jakmile jsme však s líhní začali mít problémy, nestáli jsme mu za odpověď. Jeho liheň jsme složitě dlouho testovali (problém byl s teplotou v líhni), poté, co jsme vše nějak vyladili, selhal po 10 dnech líhnutí termostat a všechna vejce jsme upekli. Líheň konstrukčně přibližně vyhovovala svému určení, na termostatu však konstruktér škudlil, dodělal sám externí čidlo, špatně ho umístil ... no zkrátka prodává předražený nepodarek a pak se zbaběle zdejchne. I přesto, že jsme naletěli, nechtěli jsme se vzdát (a potřeba nových slepic zůstávala) a tak se Hynek pustil do nápravy konstrukčních chyb líhně. Koupili jsme nový termostat a vše ještě nějakou dobu ladili, měřili a pozorovali. A pak jsme to zkusili znovu. A naštěstí to vyšlo. Právě teď se nám líhnou kuřátka z vajec, která jsme do líhně přidávali o něco později. Samá podivuhodná plemena většinou s pěti prsty (což mě trochu zaskočilo ;). Uvidíme, zda se vylíhnou i nějaké faverollky, rousné či hedvábničky, které by mohly být třeba lepší kvočny ... eh, tedy, pokud se toho u nás v divočině dožijí. I když už to bude spíše pozdní odchov, chtěli bychom zkusit ještě jednu dávku kropenek. Tak snad se zadaří.

Kuřata kropenek mají kolem očí jakési brejličky, kuřata vlašsko-kropenatých kříženců rebelskou pásku. Kropenky jsou světlejší, kříženci s tmavšími znaky.

V pohybu

by Alena 26. května 2012 23:11

Tak to jsou ona. Tedy ještě nikoli všechna, líhnula se v průběhu celého dne a ještě nejsme zcela na konci. Většina z nich jsou české zlaté kropenky, pár z nich jsou kříženci kohouta kropeňáka a darované slípky vlašky. V líhni ale čekají ještě další vejce. Snad jim dnešní opakované větrání příliš neublížilo, za pár dní se z nich snad vylíhne učiněné panoptikum - faverolky, rousné, hedvábničky ... tak se těšíme. A doufáme v další várku kropenek ... ale postupně.

Líhnutí je proces (pro diváka, ale asi i pro kuře) dost dramatický. Taky jste se někdy divili, jak se to kuře do vajíčka vejde? Kam se hrabou čínští akrobati, přátelé. Zda jde mluvit o pohodlí, těžko říct, ale asi jo ... a když je ve vejci příliš těsno, tak se jde ven ... 

 

... více zítra :) 

 

Čekání ...

by Alena 25. května 2012 22:21

... jsou hezké dny, ale je sucho. Na zahradě zaléváme, ale pole je ponecháno osudu. Tráva na seno je na mnoha místech kvůli suchu nevalná. I v potoce vody ubývá. Nu což, nějak bude. 

Zítra kuřata, doufejme.

Také další ročník kateřinského Běhu na Dračí kámen. Náš rodinný reprezentant z předchozích ročníků (zatím jediný, který má, byť jen trochu pozitivní, vztah k běhu) prý letos posílí řady diváků.

Vemeníky těsně před rozkvětem. Letos nepomrzly, tak bude radost z té hrdé něhy. 

Jedním okem sleduji kalendář a druhým Sněženčino kulaté bříško a rostoucí vemínko. Těším se, a to jsem kozy nechtěla ;). 

A i když neprší, a vody ubývá, přesto si zase napustíme vanu. Jen se zdá, že ji za celý rok nikdo po sobě neumyl ;). 

 

Ranní ptáče

by Alena 25. května 2012 21:42

... že dáváme druhý pokus líhnutí kuřat v upravené líhni, jste možná zaregistrovali. Nechtělo se mi o tom zatím příliš rozepisovat, přeci jen - minulý zážitek s vyhazováním všech vajec v polovině doby líhnutí nebyl z těch zrovna příjemných, a tak jsem to nechtěla zakřiknout ... Kuřata by se totiž měla líhnout zítra. Hmm. Napínavé - já s Emou jsme natěšené, Hynek mírně skeptický, Ida moudře mlčí. A tak jdu dnes ráno do líhně obracet a rosit - a ejhle. Uprostřed vajec živý tvor. Ranní ptáče. Předčasně vylíhlá kuřata svědčí o příliš vysoké teplotě v líhni. Nicméně, čekali jsme celý den, ale zůstalo jen u jednoho avantgardisty. Příručky radí pryč (tj. na smetiště dějin) s předčasně vylíhnutými kuřaty, ale ten tvor se zdá být čilý (a nemusí být vždycky příručkám vyhověno, žejo). Chvíli jsme ho dopékali v líhni, pak šup s ním do vyhřívané krabice. 

Přes den se na většině ostatních vajec objevily průzory ze světa jejich do světa našeho, vejce se různě kolébají a chvílemi úpěnlivě pípají. Paráda. Občas zvědavě nakukujeme (ne moc, abychom moc nevětrali) a také úpěnlivě pípáme ;). Ale opatrně s přílišným optimismem, kuřata mohou být slabá a z vajec se nemusí dostat, pokud byly podmínky v líhni nevyhovující, mohou být různě postižená etc ... chjo. To rození a umírání je tedy něco, co? ;) Tak jestli to dopadne alespoň středně dobře ;), tak zítra o líhnutí a kuřátkách něco víc.

A ještě alespoň jeden další obrázek první doma vylíhnuté kateřinské (české zlaté) kropenky, jo? A nebo kropeňáka? ... Jo, a úplně jsem zapomněla, jak ty potvory kuřecí umějí řvát. A to je tam zatím samo ...

Dnes

by Alena 24. května 2012 22:32

.: jsme se pokusili naučit jména pár dalších místních kytiček

 

 .: jsme jedli smaženici ze žampionů, které nám, jak doufáme, stejně jako loni budou zpestřovat jídelníček. Nejedná se o úmyslné pěstování, o to vítanější (protože bezpracné) zpestření to je :). Krájení hub je navíc Emina oblíbená činnost. 

  

.: jsme kreslili do horkého asfaltu

 

.: jsme viděli prvního otakárka 

  

.: jsme zkoušeli s místním sousedským ochotnickým divadlem (a zkoušeli a zkoušeli a zkoušeli)

 ... a taky se plelo, zalévalo, a tak vůbec pečovalo o hospodářství, pokračovaly přípravy na akci střecha ... a kdyby měl den třeba o 6 hodin více, taky by bylo co dělat (a dohánět ...) 

Tak třeba za zítra ... Mějte se! 

 

Coming out aneb Pro Ivanu

by Alena 24. května 2012 16:21

Možná jste o iniciativě Příběhy pro Ivanu už zaslechli. 

Náš příběh pro Ivanu si můžete přečíst na stránkách Příběhy pro Ivanu zde

Děkujeme, vytrvejte (příběh 152.)

Jsem poprvé těhotná. O porodu vím něco málo nad rámec maturity z biologie. Od žen ze své rodiny pak pouze to, co asi většina dnešních budoucích prvorodiček. Že porod bolí, že se to vydrží, případně pár barvitých historek o možných předporodních, porodních či poporodních nepříjemnostech a komplikacích. Nestačí mi to. Kontinuita předávání osobní zkušenosti na téma porod je nějak narušená. Žádné zmínky o přirozené ženské schopnosti a síle přivést dítě na svět, nic o blaženosti prvních chvil s miminkem, nic o kráse první noci v jedné posteli s celou, nově rozšířenou, rodinou, nic o tom, co se na osobní úrovni při a po porodu s ženskou duší i tělem děje. Vlastně se tak trochu zdá, že v naší společnosti rodí převážně muži-lékaři. Alespoň v jazyce se to odráží. „Mě rodil ten a ten doktor“, říká se bez pocitu nepatřičnosti. A i od lékařů zaznívá: „Odrodil jsem už tolik a tolik dětí (či maminek).“ Jazyk poukazuje na zvláštní posuny.

Snažím se o porodu zjistit víc, koneckonců normální porod je také velice osobní, intimní životní zážitek, nikoli zákrok, který na mně bude vykonáván obdobně jako operace slepého střeva. Je zásadním přechodovým rituálem v životě ženy, stvrzeným začátkem mateřství a rodičovství.

Navštěvujeme předporodní kurz vedený porodní asistentkou.

Užívám si klidného těhotenství, pravidelně chodím jak za svou ženskou lékařku hrazenou pojišťovnou, tak k porodní asistentce, které platím ze svého. Dokážu si velmi dobře představit, že bych s výjimkou některých vyšetření využila pouze služeb porodní asistentky.

Uvědomuji si význam porodu pro život svůj, svého dítěte, svého partnera. Chci být agens ne patiens. Chtěla bych porod co nejnormálnější, nerušený, bez zbytečných intervencí. Důležitý je pro mne v této velmi osobní situaci osobní přístup, ohleduplnost, absolutní podpora nepřetržitého kontaktu matky s dítětem. Hledáme s partnerem porodnici, která dodržuje doporučení WHO týkající se fyziologického porodu. A jde to mnohem obtížněji, než by se mohlo zdát. Velké pražské porodnice odpadají mezi prvními. Přítelkyně mi nadšeně líčí svůj aktivní porod v centru CAP. Nejprve se těším, ale záhy zjišťuji, že CAP zrušili. Zvažujeme alternativy. Navštěvujeme Hořovice, Neratovice. Porodnice ve Vrchlabí je daleko a navrch i tam došlo k mnohým změnám. V Praze se rýsuje vznik prvního porodního domu, ale projektu nikdy není dopřáno, aby se naplno zrealizoval. Po zvážení všech pro a proti se rozhodujeme pro asistovaný porod doma.

Dnes jsem spokojenou matkou dvou úžasných dcer. Obě děti jsem rodila doma. Jsme si s partnerem vědomi zodpovědnosti, kterou jsme tak dobrovolně přijali. U porodu mi asistovala kompetentní a k asistenci u porodu kvalifikovaná žena.

Nejde o porody doma. Porod doma vždy bude volbou menšiny žen. I takové ženy by však měly mít dostupnou odbornou pomoc. Mnohem důležitější je možnost volby, podpora normálního porodu, podpora kompetencí porodních asistentek a snaha o změny v českém porodnictví, aby bylo k matkám a k dětem vstřícnější.

Ivaně děkuji za osobní statečnost, kterou v této době prokazuje, za její vytrvalost, za zapálenost pro téma, nezdolnou aktivitu i tolik nutný aktivismus. V mém osobním příběhu sehrála důležitou roli, vděčím jí za podporu, mnohou odbornou radu, vřelost, opravdovost a ochotu pomoci.

Ivaně Königsmarkové, Marii Vnoučkové (která držela mé děti v náručí jako zcela první) a ostatním aktivním porodním asistentkám, které bojují za možnost naplnění své profese, bych chtěla touto cestou vyjádřit za svoji rodinu podporu.

(Nejen) na ruce II.

by Alena 17. května 2012 21:36

S několika spřátelenými farmářkami vedeme diskuzi o tom, zda (a případně jaké) používat na práci na poli a zahradě rukavice.

Jsou mezi námi v převaze zastánkyně nudistické cesty, proklamující lásku k půdě a jedinečnost přímého kontaktu se zemí. Skvělé, můj plný souhlas. Ale co ruční (tj. i bez plečky) plení? A plení kopřiv? A setí a sázení? A každý den? Tak zkrátka střídám přístup bez rukavic a pokusy o nalezení ideálních pracovních rukavic ... Nějaké tipy?

Cílem není jemná, bílá, pěstěná ruka salónního intelektuála, ale co s rukou hrubou a neumytelnou, hmmm? 

A tak došlo na další dlouho čekající recept z internetové studnice nápadů:

  

1 odměrku hrubé soli (mořské, keltské, jaképakchcete)

1/2 odměrky kokosového oleje

1/4 odměrky nadrbaných sušených levandulových květů

(pár kapek levandulového oleje)

Přísady smícháte a umístíte do zavíratelné sklenice se širokým hrdlem někam poblíž umyvadla. Ze sklenice dle potřeby naberete špetku a ruce jemně odrbete. Opláchnete teplou vodou, případně jen otřete ...

Sama jsem ve fázi testování, uvidíme ... :).

Po odmlce

by Alena 7. května 2012 22:33

Hospodář/hospodyně, který/á v těchto dnech pravidelně bloguje, má dle mého názoru podezřele volného času ... nebo čeledína/děvečku. Nebo se přinejmenším, jako my právě teď, neúčastní celorodinného, dvoukolového zápasu s dětmi zavlečenou smrkavicí-kýchavicí. Chjo. 

Tak alespoň ve zkratce: 

Měli jsme den B. Zasadili jsme brambory. Díky za zapůjčení stroje putuje k Macháčkům do Huntířova! U nich jsme si (kromě sázení jejich brambor) užili příjemnou návštěvu v novotou vonící jurtě. Z jejich rozkvetlé louky jsme přivezli obrovské pampeliškové věnce, které by mohly konkurovat těm havajským, a taky pampelišky na pampeliškový sirup. Vůně vařeného pampeliškového sirupu natáhla do kuchyně mravence, ale v tom jsou Macháčkovi nevinně. 

 

Ovce, kozy, jalovice ... na první letošní pěkné pastvině.

Dáváme druhý pokus líhni ... se ukáže.

Opravila se sněhem prohnutá vzpěra na fóliáku, už je zase fešák.

 

Sklidili jsme první letošní špenát (z fóliáku). A jedli. A zamrazili. Sláva jednoduchým jídlům.

 

Na poli už je kdeco do země zastrkáno, něco málo z ní už také vylézá. 

Zkoumáme, pozorujeme, obdivujeme.

  

 

 

 

  

 

 

V zapomenutých sadech

by Alena 29. dubna 2012 22:24

Vzplanuly bílým plamenem

nevěsty věkem zkřivené

Každý rok znovu

znovu panny

Znovu ta svatba

jako v Káni

Počátek znamení

co končí temnou barvou třešní


    

    

   

 

 

  

 

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů