Jako prase v ječmeni

by Alena 3. října 2015 23:15

Rotace prasátek na našem hospodářství je dobrým příkladem fungující praxe.

Na jaře odcházejí přežvýkavci z ustájení na pastviny a většina prasat je převedena z prasečího výběhu do stodol, aby tam zpracovala vysokou podestýlku. Pozdě v létě je v tu dobu již prázdný prasečí výběh zrekultivován, letos například oset ječmenem. Poté se do výběhu opět dostanou prasata, a prasečí ohrada se později rozšíří i na jednu z přilehlých zahrad, kde je tak postaráno o prokypření půdy a likvidaci plevele. Stodoly jsou vykydány (pasivum?, ehm) a čekají na milé přežvýkavce, kteří budou před zimou staženi z pastvin. 

Vysoká podestýlka zpracovaná prasaty se kydá výrazně snadněji, navrch má z velké části podobu kyprého kompostu. Rytí prasat v podestýlce lze údajně podněcovat i tím, že do podestýlky (v době, kdy jsou na ní přežvýkavci) občas rozhodíte pár hrstí kukuřice, kterou pak prasata v různých vrstvách podestýlky nalézají a jsou tak motivována k dalšímu rytí. U nás se ryje i bez motivace ;-). 

    

Pro úspěšnou rotaci je nutné zvážit i to, zda jste schopni zvířata bez obtíží mezi jednotlivými stanovišti přehánět, a jak se vám do plánů podaří zakomponovat nutnost oddělování samců a samic, termíny připouštění, porodů březích sviní, termíny odstavů a porážek. 

Choulování

by Alena 22. února 2015 00:36

Ovce/Bahnění/Choulování/Choul/Lambing/Lambing pens/Lambing jugs/Lammzeit/Ablammbox/Ablammbucht

Choulováním se rozumí oddělení bahnice s novorozenými mláďaty do individuální ohrádky menších rozměrů (tzv.choulu) za účelem optimalizace počátku odchovu jehňat. 

     

Takže choulovat či nechoulovat? A když už, tak jak choulovat? 

Chováte-li odolná plemena či křížence v jim vyhovujícím podmínkách (např. celoročně venku, s minimálním přístřeškem atp), případně zvířata, pro které není zásadní upevňování pozitivního vztahu s lidmi (jako u ovcí dojených), není pro vás choulování tématem. Ovce se bahní venku či v ustájení, převážně spontánně, bez nutného zásahu člověka, mláďata si ve většině případů s matkou přirozeně vytvoří pevnou vazbu, matka je neopouští (popř. je opakovaně sama volá a vyhledává), v terénu i ve stádě se pohybují bez problémů. Choulovat pak můžete například jen v naléhavých individuálních případech.

Při volném odchovu mláďat je však obtížnější kontrola (zdravotního stavu) jehňat, stavu vemene bahnice (což je u dojených plemen poměrně důležité), vytváření vazby s člověkem etc. 

Popisovat tu budu choulování v hobby chovu, tj. v chovu s menším počtem bahnic základního stáda, pokud máte desítky současně se bahnících ovcí, budete nejspíš choulovat opět pouze tehdy, když si to situace vynucuje.

Proč choulovat?

Choulování napomáhá upevnění vazby mezi matkou a mláďaty. Bahnice od jehňat neodchází, jehňata se jí netoulají po ustájení, popř. mezi ostatními ovcemi. Mláďata v choulu častěji pijí, u struků se lépe vystřídají i jehňata z vícečetných vrhů. Bahnice odmítající svá mláďata si na ně lépe zvyká, lze s ní v takovém případě i lépe manipulovat (např. přidržet, aby jehňatům postála). Ostatní bahnice se nevměšují do interakce mezi matkou a mláďaty (tj. nevrlé organizátorky, zvědavky i nadržené čekatelky na vlastní mláďata zůstávají stranou). Chovatel má lepší přehled o tom, zda a jak jehňata prospívají. 

Jaká zvířata přednostně choulovat? 

- vícečetné vrhy, tj. v případě ovcí přednostně bahnice s trojčaty, popř. čtyřčaty

- bahnice s jehňaty s nízkou porodní váhou či s velkým rozdílem porodních vah

- prvničky či bahnice s horšími mateřskými vlastnostmi

- bahnice s mláďaty, u kterých chceme (ze zdravotních, šlechtitelských či jiných důvodů) sledovat váhové přírůstky a dosáhnout dobrého startu

- ostatní zvířata ;-)

Jak dlouho choulovat?

K posílení vztahu mezi matkou a mládětem postačí i dva dny choulování. Je-li to možné, je optimální choulování ukončit po cca 7 dnech, po posouzení individuální situace. Choulovat lze samozřejmě i déle, jen mějte na paměti, že bahnice i větší jehňata potřebují časem také volný pohyb.

Doplňuji: V jakém okamžiku choulovat? Vhodné je zachoulovat bahnici s právě narozenými mláďaty poté, co měla ovce příležitost dostatečně s jehňaty navázat kontakt, tj. z jehňata olízaná, např. ve chvíli prvního odpočinku. Záleží na plachosti bahnice a jejích mateřských vlastnostech, ale všeobecně doporučuji ponechat při této první fázi péče o novorozená jehňata bahnici v klidu a nerušit je stěhováním. Předpokladem je, že můžete s ovcemi v době bahnění trávit dost času a chodíte je pravidelně kontrolovat. Praxi, při které je choulována teprve rodící bahnice, považuji za nouzové řešení, např. nemůžete-li z nějakého důvodu počkat až se jehňata narodí. Zavření rodící bahnice do choulu omezuje její volbu místa porodu a možnost volného pohybu při porodu, nové prostředí/prostor je navíc zbytečným stresujícím faktorem, který je pro normální průběh porodu nežádoucí.

Nároky: 

- prostor

Je potřeba chouly umístit tak, aby dosud neobahněným zvířatům zbylo v ustájení dost místa. Vhodný choul má cca 2x2 metry a postačí i pro bahnici se třemi či čtyřmi mláďaty. Choul lze samozřejmě postavit i menší, zbytečně se tím ale zvyšuje možnost zalehnutí jehňat. 

Důležité je umístit chouly tak, aby choulovaná zvířata neztratila alespoň minimální kontakt s dalšími jedinci základního stáda. Izolace od stáda je pro ovce i přes přítomnost mláďat stresovou situací. 

- materiál

Materiál na stavbu choulů můžete použít v podstatě jakýkoli - prkna, latě, tyče, pletivové dílce, prefabrikovaná či doma vyrobená hrazení atp. Dbejte na to, aby rozestupy neumožňovaly odchod jehňat od bahnice. Osvědčily se chouly postavené stavebnicovým způsobem z upravených dřevěných palet. 

práce a čas

Chouly je vhodné postavit předem, či mít materiál na jejich stavbu připravený tak, aby bylo možné právě obahněnou ovci s mláďaty do choulu přesunout co nejdříve.

Nutná je individuální péče o jednotlivá zvířata (krmení, voda, etc), popř. inteligentní rozvržení choulů umožňující sdílení krmelců a napajedel choulovanými zvířaty.

Na co dát pozor:

Choul omezuje možnost pohybu bahnic (což je ale zároveň jednou z jeho výhod), s tím je spojená nutná obezřetnost např. při náhlých dietetických změnách. Rozhodnete-li se například zvýšit bahnici s vícečetným vrhem příděl jádra, mů��e to v synergii s nedostatkem pohybu nadělat neplechu. Jako vždy platí pravidlo, že změny musí být postupné a reflektovat konkrétní situaci. 

Choul musí být postaven tak, aby z něj jehňata (ani bahnice, samozřejmě) nikam neodcházela. Drobná mláďata se snadno protáhnou či proskočí, větší obtíže pak nastanou při jejich pokusech najít cestu zpět. 

Nádoby na vodu umísťujte do choulu tak, abyste zabránili utonutí jehňat. (Např. přivázáním vědra do takové výšky, aby do něj bahnice dosáhla, ale mládě nespadlo.)

 

Ať se vám to v choulech choulí co nejradostněji.

Ovce - popis fyziologického porodu

by Alena 11. dubna 2012 22:17

Aby to tu nebyla pořád jen rodinná selanka a náladové fotografie, tak dneska něco málo praktického, třeba pro začínající chovatele. Aneb nám pro dokumentaci, vám pro informaci :).

Ovce/Péče o ovce/Ovce porod/Porody ovcí/Ovce - fyziologický porod

Připravte se na trochu více naturalistické fotografie, ale pokud chováte ovečky, nebo se je chovat chystáte, s velkou pravděpodobností jste již viděli nebo brzy uvidíte, co zde na fotkách uvidíte :). A třeba se vám níže psané může k něčemu hodit.

A pokud to vidět a vědět nechcete, tak zavřít oči, pozoooooor, teď! ... a jukněte třeba zas až na další příspěvek.

Veškeré níže uvedené informace vyplývají pouze z naší několikaleté ovčácké zkušenosti a pozorování, tedy jako vždy předesílám, že nejsme veterinární lékaři ani profi chovatelé. Berte to jako "disclaimer" - porod je individuální záležitost, u zvířat jako u lidí, těžko něco generalizovat, jde jen o pokus všeobecně postihnout něco z toho, co se při normálním tj.nekomplikovaném ovčím porodu děje. 

Chováme východofríské ovce, mléčné plemeno, jehož bahnice obvykle rodí dvojčata (někdy trojčata popř. jedináčky, výjimečně i čtyřčata). 

Píšu o průběhu porodu ovce, která již rodila (tj. nejde o prvničku), s normální polohou plodů. 

Horák a kol. (Ovce a jejich chov, Fr. Horák a kolektiv, nakladatelství Brázda, Praha 2007) udává, že se většina ovčích porodů odehrává v noci, z naší zkušenosti můžeme říct, že porody probíhají i přes den, či se alespoň během dne viditelně rozbíhají. Stalo se nám několikrát, že jsme přišli "k hotovému", aniž bychom byť jen zpozorovali, že ovce bude rodit, spíše jde ale o výjimku. 

Blížící se porod je často (nikoli však nezbytně) doprovázen souhrnem dobře viditelných příznaků. Ovce má nalité vemínko (rozšířené struky, často jasně růžové až červené), opakovaně vstává a opět ulehává, hrabe nohama v podestýlce, hledá vhodné místo, hrdelně pobekává, ohrnuje pysk a líže (naprázdno) jazykem. Zevní pohlavní orgán bývá nateklý.

Je několik fyziologických porodních poloh jehňat, literatuře navzdory vycházejí naše jehňata-dvojčata často obě "po čumáku" tj. v poloze přední nohy kopýtky dolů a na nich položená hlava. Nechci se pouštět do žádných rad ohledně nefyziologických poloh, repolohování a jakéhokoli dalšího zasahování do porodu. Pravidlem je nezasahovat, neřešit, nerušit, neplašit (se ani bahnici). Pokud máte pocit, že je něco opravdu špatně (dlouho trvající porody, extrémně vyčerpaná bahnice, zjevně špatná poloha), volejte veterináře, alespoň pro konzultaci.

Nádech, dále ilustrovaný popis:

V malochovech, jako je ten náš, jsou často různá zvířata držena spolu. Společně máme ustájeny ovce s kozami a jalovicí. Zvířata se tolerují a cítí se spolu bezpečně. Jsou zvyklá na lidskou přítomnost. Tady jsme se dostavili ve chvíli, kdy bylo první jehně již na světě. Bahnice se mu plně věnovala, olizovala ho a ostatních tvorů v jejím okolí si prakticky nevšímala. Jalovičce Karle jsme dali ohlávku, aby nerušila (nás, nikoli ovci).

Bahnice po chvíli péče o první jehně pokračuje v porodu dalšího mláděte. Většinou uléhá a s nataženou, lehce zdviženou hlavou aktivně vypuzuje. Po chvíli takového vypuzování se objevuje další jehně, v poloze hlava na předních končetinách, v tomto případě stále ještě v neporušených plodových obalech. Poté dochází k prasknutí plodových obalů a odtoku části plodové vody. Jehně má zavřené oči, často "přikousnutý" jazyk a (samozřejmě) nedýchá. Ovce pokračuje v tlačení a na závěrečnou fázi vypuzování si stoupá. Jehně otevírá oči, poprvé se nadechuje, často bečí. Matka se k právě narozenému jehněti otáčí a začíná ho očišťovat. Postupuje od hlavy, aby odstranila zbytky plodových obalů z nozder jehněte. 

    

  

Tady na po sobě následujících fotkách můžete vidět, jak se bahnice věnuje nejprve jednomu a pak druhému jehněti. Fáze olizování právě narozených jehňat je velice důležitá. Na jehňata pokud možno nesaháme, nijak je nepřemisťujeme, "nepomáháme". Pro bahnici a jehňata právě probíhá "bonding", tedy okamžiky, kdy se buduje a upevňuje vazba mezi matkou a potomky. Ovce často pokračuje v hrdelním pobekávání, odpovídá na bečení jehňat a instinktivně je olizuje. 

   

U prvniček či ovcí s obtížným porodem nemusí dojít k osvojení mláďat. Pokud je bahnice nezkušená a z porodu vyčerpaná, může jehňata "opustit", tedy nechat ležet, neolizovat, nevšímat si jich či je dokonce při jejich pokusech o hledání struku odhánět. V takovém případě je vhodné mláďata základně otřít a umístit s bahnicí do choulu, ve kterém jim ovce neodchází a může dojít k nápravě narušeného vztahu. Někdy je nutné mláďata přistavovat, bahnici jim při prvních pokusech o sání držet, ale to je jiná story, pojďme se dál věnovat zdárnému porodu a dobře probíhající poporodní době ...

Jehňata se zakrátko pokouší vstávat, jakmile se jim to daří, začnou hledat vemínko. Instinktivně hledají u nohou matky, až se jim to jednou podaří ... Pro právě narozená jehňata s nedovyvinutou imunitou je pití kolostra zásadním milníkem. 

U čerstvě narozených jehňat se rychle střídají fáze odpočinku (kdy leží a nedělají nic) a aktivity (kdy vstávají a hledají struky). Vyvarujte se intervencí (např. přistavování) jehňat ve fázi odpočinku, jsou na světě chvíli a potřebují si to načasovat po svém.

   

Po narození jehňat z bahnice dále vychází zbytky plodových obalů a placenta. Ovce se pro tento výjimečný okamžik ve svém životě stává masožravcem a tkáně, které z ní vyjdou, sežere. Venku by tak chránila mláďata před predátory přilákanými pachem čehosi k snědku, ale samotný fakt sežrání placenty má pravděpodobně i jiné následky (zvýšené vyplavování hormonů?, přísun energie?), netuším. Vím, že se vedou diskuze, zda ovci nechat činit, co jí příroda poroučí, mluví se o nebezpečí prionových nemocí etc. Nemohu a nechci radit, my ovce necháváme sežrat co chtějí. Jakékoli nesežrané zbytky tkání je samozřejmé odklidit. Pupeční pahýl - chjo, taky téma. Všude se běžně horuje pro dezinfekci a straší nemocí jehňat nazývanou watery mouth disease. Z naší zkušenosti se pupečníky dobře hojí a u prospívajících mláďat nejsou zdrojem jakýchkoli komplikací. Konejte podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. 

   

Bahnici je po nějakém čase po porodu (minimálně 1/2hod) vhodné s jehňaty přemístit do choulu, máte-li na to podmínky, čas a chuť. Ideální je mít chouly připravené přímo v ustájení, nedaleko ostatních zvířat, ovce tak nestrádá stresem z přesunu do neznámého prostředí, popř. izolací od zbytku stáda. V závislosti na mateřském chování bahnice a prospívání jehňat je možné ovci s mláďaty vrátit ke zbytku stáda po několika málo dnech. V minulých letech jsme nechoulovali (neměli jsme kde) a také to šlo. Chouly se ale osvědčily, usnadňují kontrolu a manipulaci se zvířaty (příkrmy bahnice, vážení jehňat), pomáhají v upevnění vztahu mezi matkou a mláďaty. 

Tak tolik k ovčímu porodu. A jak že se to všechno fotí? Potřebujete rodící ovci, dítě, kocoura ... a foťák ;). 

Pohodové bahnění přejem!

Péče o paznehty

by Alena 20. února 2012 11:27

Ovce/Kozy/Péče o kopyta/Péče o paznehty/Pack goat/Goat packing

Tento příspěvek píšu při p��íležitosti předjarního ošetření paznehtů našich čtyřnohých sudokopytníků (s výjimkou jalůvky Karly). Nejsme veterináři ani profi chovatelé a to, co tady uvádím, je jen záznam skoro čtyřleté zkušenosti s ovčíma nohama.

Ať už máte doma ovce nebo kozy, ať už je chováte pro užitek či radost (ideálně v kombinaci), je potřeba pečovat o jejich kopýtka. Pack goat, neboli koza turistická, není žádnou výjimkou, spíše naopak, problémy s nesprávným postojem/chůzí, způsobené zanedbáním péče o paznehty, jsou u kozy, od které očekáváte společnost na výletech, zásadní komplikací. Pack goat potřebuje ošetření paznehtů mnohem častější, protože musí mít nohy v pořádku. Ale ponechme goat packing stranou a podívejme se na paznehty u ovcí a koz všeobecně.

Ošetřovat se má alespoň dvakrát ročně, po zimě, kdy jsou zvířata ustájena na měkké vysoké podestýlce, a na podzim ke konci pastevní sezóny. Záleží na dispozici plemene ovcí/koz, které chováte, ale nespoléhejte na to, že venku chovaná zvířata si paznehty nějak sama obrousí. Nám se to u východofríských ovcí a českých koz vůbec nepotvrdilo. V zimě jsou zvířata ve stodole, kde je samozřejmě země s nastýlkou měkkčí a vhlčí než venku, ale ani na pastvinách není dostatek kamenitých ploch a tak je co stříhat a upravovat i po létě. Profesionální střihači ovcí většinou při stříhání vlny péči o nohy vašich svěřenců poskytují, osobně ale považuji za vhodné ostříhat nohy také hned po zimě a na jarní stříhání vlny nečekat. (České kozy se navrch nestříhají, takže u nich ani není na co čekat.) Přerostlé paznehty se všelijak kroutí, tlačí na prsty, uzavírají v dutině pod paznehtem špínu, která hnije a od ní následně hnije i pazneht. Může dojít k menší či větší deformaci končetiny, zvíře může nesprávně stát, kulhat, trpět bolestí i stresem, následně hubnout etc.

Zvířata ustájená na tvrdém (tj. např. na betonové podlaze) mají s přerůstáním paznehtů potíže také, rohovina je stimulována k zvýšenému růstu a dojde-li k deformaci paznehtů a následně ke špatnému postoji, trpí zvíře na tvrdém stání více než ve vysoké podestýlce.

Takže neváhejme.

Pomůcek nabízí různí prodejci mnoho, najdete různé nůžky, nože (velké, malé, pravé, levé), rašple etc. Nám se osvědčily nůžky švýcarské značky Felco, dobře se s nimi pracuje, jsou ostré a vydrží. Nože jsou asi taky fajn, ale nejsem příliš zručná, takže mi nůžky vyhovují více. Struhátko na patičky nemáme, ale uvažujeme o tom, že si ho pořídíme.

Postup je poměrně snadný. Ovce lze posadit na zadek a pak je stříhání jednoduché, ale ve dvou osobách lze ovci stejně dobře ostříhat i ve stoje (jeden drží ovci, druhý stříhá). Kozy se stříhají ve stoje, posazovat jsme je nezkoušeli :). Přední i zadní nohy zvedáme a ohýbáme směrem dozadu. S nůžkami je vhodné stát čelem k zadku zvířete - při stříhání předních nohou, při stříhání zadních nohou vzadu zády (svými) k zadku (zvířecímu). Lépe se totiž stříhá špičkou nůžek ke špičce paznehtu, s nožem to může být jiné. Stříhejte opatrně, postupně, až do dosažení ideálního tvaru. Je-li příliš přerostlá či deformovaná patička, stříhejte opatrněji, než na nehtové části. Stříhání můžete také rozložit do několika fází, mezi jednotlivými kroky vždy několik dní počkat. Pokud se objeví světle růžová tkáň, rozhodně dále nestříhejte, i kdyby kopýtko ještě nevypadalo jak by mělo. Počkejte, cévky se za několik dní zatáhnou a můžete v případě potřeby stříhat či rašplovat dále.

Správně by pazneht měl mít takový tvar, který uvidíte u čerstvě narozených mláďat. Patička je v rovině s přední částí paznehtu, spodní okraj paznehtu je přibližně vodorovný s nehtovým valem/lemem (hranicí mezi srstí a nehtovou částí kopýtka).

Na fotografii kopýtko několik dní starého beránka.

Nejlépe asi zdokumentuji úpravu paznehtu obrazem.

Typicky vypadá přerostlý pazneht takto: 

Pazneht po prvním stříhání:  Stříhat by zde šlo ještě o něco více - po stranách okraje a případně i špička, ale protože šlo o střih radikální, bylo necháno takto.

Drbání

by Alena 19. ledna 2012 21:40

Kráva a vši / Kráva drbání / Skot vši / Veš telecí / Veš dobytčí / Všenka / Linognathus vituli / Haematopinus eurysternus / Solenoptes capillatus / Bovicula bovis / Cattle louse / Anopluróza / Mallofagóza

Mnojo, tak Karla měla vši. Nejdřív jsme podezírali děti, kteří se s Karlou občas mazlí, ale pak jsme se poučili, že veš dětská a veš telecí není to samé ;). Takže jsme se všichni (kromě Karly) přestali drbat a vůbec se nám tak trochu ulevilo. Odkud si to Karla vykoledovala tedy nikdo netuší. Možná si pár vší mohla přinést ještě z původního chovu? Nebo mají srny stejné vši? To se ale podle odborníků nezdá. 

Přemýšleli jsme nejprve o alternativním způsobu léčby, ale popravdě, teď uprostřed zimy se to zdálo obtížnější než kdy jindy (bylin málo, nemožnost zvíře dostatečně koupat ...). Nějaké návrhy? To jen pro příště. Karla se zdá kromě drbání v pořádku, nenašli jsme zatím žádnou dermatitidu, na zavšivení nás upozornila lysina tam, kde se při olizování či drbání dotýkala rohem. Ve svých 10 měsících má obvod 192, tj. přibližně 350kg, pozornou péči, potravy dost, minerály, vodu, sůl. Jestli nějakou roli hrál stres z neobvyklých událostí nedávno minulých (tj. přesun do zimního ustájení, napadení stáda psy), netuším. Budeme odvšivenou Karličku pozorovat :).

Pro ty, kteří se sem dostali, když hledali něco o krávě a vších, zacituji Prof. MVDr. Karla Chrousta, DrSc.:

Tak předně: Vši a všenky napadající skot jsou permanentní ektoparazité s přísnou hostitelskou specifitou. Tj. nemusíte se bát, že by se nakazily vaše kozy, ovce ... ani děti ;).

Původcem mallofagózy u skotu jediný druh a sice všenka tuří (Bovicola bovis). Má dorzoventrálně oploštělé tělo a stejně širokou hlavu s dobře vyvinutým hryzavým ústním ústrojím, velikost se pohybuje od 1,2 – 1,5 mm.

Všechna stadia se vyvíjí na těle a živí se kožními epiteliemi a organickým detritem. Samičky přilepují vajíčka k bázi chlupů, proměna je nedokonalá (larva, nymfa, imago). Výskyt všenek vrcholí v zimních měsících, trvale dráždí a zneklidňují zvířata, klinické onemocnění se však projevuje pouze u ustájených telat a mladého skotu, zpravidla v souvislosti s onemocněním jiné etiologie nebo celkovým oslabením. Všechna stadia je možno diagnostikovat adspekcí, k odlišení od vší je však nutná prohlídka pod lupou nebo mikroskopem.
Účinnými prostředky jsou postřiky, resp. omývání syntetickými pyrethroidy, podobně jak jsou uvedeny u akaróz, vzhledem k odolnosti vajíček se však musí ošetření za 10 až 14 dnů opakovat.


Anoplurózu (zavšivení) vyvolávají u skotu tři druhy vší. Jejich tělo je podobně jako u všenek dorzoventrálně oploštělé, avšak hlava je vždy výrazně užší něž tělo. Samičky jsou větší než samci, ústní ústrojí je bodavé a savé. Vajíčka (hnidy) se zřetelným víčkem, velikosti až 0,5 mm jsou přilepována na srst. Vývoj trvá tři až čtyři týdny.

Linognathus vituli (veš telecí) měří 2 – 3 mm, napadá telata s nejčastější lokalizací na krku, hrudníku, břiše, ve slabinách a vnitřní straně stehen.
Haematopinus eurysternus (veš dobytčí) dosahuje až 4,5 mm napadá starší skot. Lokalizuje se převážně v okolí báze rohů, očí, mulce a na ocase.
Solenoptes capillatus je nejmenší (1,5 mm) a vyskytuje se zpravidla v chumáčcích převážně na krku, bocích laloku a v bederní krajině. Vši jsou obligátní hematofágové, výměšky jejich slinných žláz vyvolávají v místě sání hypersenzitivní reakci, vznikají papuly a pustuly a následně silný pruritus, který zvířata trvale zneklidňuje. Slabé infekce jsou obvykle spojeny s chronickou dermatitidou. Nejtěžší onemocnění se vyskytuje u telat s příznaky anemie, vysílení a značných ztrát na hmotnosti. Zavšivení v chovech svědčí o nízké hygienické úrovni a nedostatečné výživě. Diagnostika je stejná jako u všenek.
Dobré léčebné výsledky dává použití makrocyklických laktonů a sice při parenterální aplikaci v dávkách 0,2 až 0,3 mg.kg-1 ž. hm. s. c. a případně i pour–on 0,5 mg.kg-1ž. hm. jejichž aplikaci vzhledem ke dlouhodobé účinnosti není zpravidla třeba opakovat. Účinné jsou i akaricidní prostředky na bázi syntetických pyrethroidů, ošetření se však musí vzhledem k odolnosti vajíček po 14 dnech opakovat.

 

Všeobecně trochu postrádám literaturu (či jiné zdroje) týkající se přírodního léčení domácích zvířat. Viděla jsem kdysi německou útlou knížku o homeopatii pro zvířata, ale byla zaměřená na psy a kočky. Víte někdo o nějakém zajímavém titulu, webové stránce etc Sem s tím.

Chovatelství zdar ... a pěkné zimní dny!

Ovce - příměť pysková/Contagious Ecthyma (CE)/Orf/Sore Mouth/Pustular Dermatitis/Papillomatosis/Bradavice u ovcí

by Hynek 31. března 2010 21:27

Tenhle příspěvek píšu především pro chovatele ovcí, kteří zjistili níže popsané příznaky u svého stáda a marně na internetu hledají první informace. Zkušenost máme pouze s lehkou formou příměti u dosud neodstavených jehňat, onemocnění dospělých jedinců se u nás nevyskytlo. Nechci nijak suplovat odborná pojednání, všechny informace popsané níže jsou bez záruky, vyčtené z různých, většinou cizojazyčných, zdrojů či čerpané z vlastní zkušenosti. Omlouvám se za laickou terminologii, pokud popsané příznaky připomínají příznaky zjištěné u vašich ovcí, rozhodně kontaktujte veterináře.  Příměť pyskovou překonáte pravděpodobně i bez veterinárních zákroků, je však potřeba vyloučit, že se nejedná o jiné, závažnější onemocnění, u příměti pak sledovat průběh a vývoj nemoci.

Příznaky:

Hlavním příznakem příměti jsou bradavice v okolí pysků, nosu, očí, někdy na končetinách, kde mohou být i mezi prsty případně na méně osrstěných místech ovčího těla (tj. břicho, třísla, u dospělých samic vemínko ...). Bradavice se mohou rozšířit i na vnitřní sliznice, tj. jsou i v ústech, u malých jehňat někdy v okolí prořezávajících se předních zubů.
V momentě, kde se začínají tvořit výrůstky/bradavice nemoc už nějaký den probíhá, ale výrůstky jsou většinou prvním znakem, kterého si chovatel všimne. Tvarově jsou bradavice různé, od klasických až po květákovité útvary se stopkou či bez. Mohou být jak tvrdé a poměrně hrubé, tak z měkké tkáně a "vodnaté", při poranění jsou krvácivé. Časem osychají a tvoří suché opadavá strupy, které bývají zdrojem dalšího šíření infekce.


Nemoc nelze léčit, odeznívá sama, zpravidla v časovém rozmezí 2-4 týdnů. Léčba antibiotiky je, vzhledem k tomu, že se jedná o virové onemocnění, neúčinná. Antibiotika bývají někdy nasazována pro potlačení sekundární infekce (tedy následného onemocnění), která se vyskytuje relativně často. Existuje očkování proti příměti, preventivní očkování stáda se však příliš nedoporučuje (zmiňovány jsou případy zavlečení nemoci do stáda vakcínou). Zvířata, která onemocnění prodělala získávají imunitu, která trvá přibližně jeden rok.


Rizika:
Onemocnění může postihnout končetiny, jehňata mají obtíže s pohybem, méně sají, slábnou. Problémem je tedy zhoršený příjem potravy. Pokud se od mláďat nakazí dospělé ovce a nemoc postihne vemínko, může být sání mléka pro bahnici bolestivé, ovce jehňata odhání (tj. ta se opět nenapijí dostatečně), navíc vzniká riziko mastitidy. Úmrtnost je relativně nízká (hovoří se o cca 5%), většinou spjatá s obtížemi při příjmu potravy.


Je třeba upozornit, že příměť pysková je zoonóza, tedy nemoc přenosná ze zvířete na člověka. Ohrožné mají údajně být zejména malé děti, o žádných dramatických průbězích příměti u lidí jsem se zatím nedočetla. Průběh by měl být obdobný jako u ovcí, postiženy bývají zejména ruce a paže, někdy obličej. Výrůstky mizí bez jizev, po cca 2 týdnech. Samozřejmostí by tedy měla být dostatečná hygiena při a po ošetřování zvířat (rukavice, dezinfekce nástrojů).

Všeobecně se doporučuje izolovat napadené jedince, pokud však máte malé stádo, které sdílí společné prostory, je pravděpodobné, že je stádo tak jako tak promořené a jedinci buď imunní či již nakažení.

Tolik všeobecně. Přidávám fotky, jedno jehně má výrůstky v tlamě na spodní čelisti u předních zubů. Průběh nemoci je u našich dvou postižených jehňat zatím mírný, zbytek stáda je bez příznaků. *** Změna! Příměť se v mírné formě projevila i u zbytku stáda. Patrná je především na vemíncích bahnic, od kterých pila (ukrádala) nakažená mláďata. Z vemínek se poté příměť rozšířila i mezi ostatní mláďata. Po několika dnech se výrůstky v tlamě jednoho z mláďat v podstatě zhojily - viz nové fotky dole. Důležitá je nyní péče o vemínka a předcházení mastitidě, z přímětí deformovaných struků mláďata méně pijí či jsou odháněna. *** Doplněno! Po několika dalších dnech situace stále stabilizovaná. Jehňata mají příměť všechna (některá více, některá méně), stejně tak bahnice na vemenech. Kromě nutnosti hlídat vývoj nemoci na vemínkách a sledování přírůstků u jehňat však žádné zvraty ... **** Doplňeno: Jehňata se nakonec s přímětí vypořádala poměrně dobře. U jednoho z beránků došlo spontánně k odstavení, pravděpodobně kombinace bolestivých pysků a toho, že ho bahnice odháněla. Naštěstí měl již věk k odstavu vhodný. Zbylá jehňata mají dnes příměti již minimálně, vše se dobře hojí, sekundární infekce žádná. Hůře vypadala situace u jedné z bahnic, která měla velmi nepříjemně zasažené vemínko. I tam se vše postupně lepší a příměť samozřejmě odezní, ale pro jehňata bylo díky deformaci struku obtížné z vemínka pít, pro bahnici to navrch bylo velmi bolestivé, bylo nutné vemínko hlídat a jehňata k ovci přistavovat.

Shrnu-li zpětně celý průběh nemoci, musím říci, že by jasně bylo lepší příměti jako takové se vyvarovat, tj. mít kvalitně živené stádo se silnou imunitou, tedy i odolná jehňata etc etc, to je ale občas jen vysněný idealní stav, kterého lze ne vždy dosáhnout. Příměť, která se k nám dostala přes dvě neosvojená (a tedy oslabená) jehňata se nás na nic neptala, napáchala své a zas je téměř pryč. Příště budeme vědět lépe, především bych se snažila předcházet přenesení příměti na matku, ale to je také jen teorie. Zkrátka přežít to celé lze, ale je to práce navíc, hlídání, přistavování, dokrmování ... Jde však o běžnou "dětskou" nemoc jehňat a proto doufám (a přeji), ať ji v dobrém přestojíte.

Protože jsme s ovcemi v téměř nepřetržitém kontaktu a příměť je na člověka přenosná, chtěla bych se tu zmínit i o tom, jak se infekce příměti zatím projevila u nás :). Nikdo z naší rodiny nebyl zasažen nějak drasticky, zaznamenali jsme malou kožní reakci na předloktí (cca 2cm2), která zmizela během tří dnů a také větší (cca 5cm2) na boku (nojo, i tam se to nějak dostalo), která dosud neodezněla (tj. momentálně asi třetí den), foto pod textem. Žádné jiné projevy než kožní u nás nebyly patrné. Upozorňuji, že na tom celém je nejhorší, že to dost svědí a drbat se to (samozřejmě) nesmí. Potírala jsem občas zlehka dezinfekcí, mazala mastí na ekzém od Weledy (Dermatodoron, u nás bohužel není k sehnání, v německých lékárnách běžně bez předpisu). U dítěte jsme si také všimli malé svědivé skvrnky (cca 1cm2), ale nejsme si jisti, zda je to příměť. Takže zatím takhle. Dám vědět, pokud bude něco jinak. Zatím to vypadá, že pokud příměť nedostanete nějak masivně, že se to dá zvládnout spíš jako svědivá nepříjemnost než jako nějaká zásadní choroba. Důležité dbát na to, aby se nerozšířila (ať už na ostatní či na další místa na těle). ****Doplňuji: Příměť se rychle hojí, místo je zarudlé s "vyrážkou" ještě delší dobu, ale již nesvědí. Dcera nakonec příměť vůbec neměla, u nás dospělých bylo zasažení minimální.

Foto 1) příměť cca 1.den 2) příměť po několika dnech (zasychá)

                     

Hodně štěstí a trpělivosti s průběhem nemoci!

Foto oveček:

Po několika dnech - výrůstek v ústech na ústupu a fotografie přímětí zasaženého struku.

         

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Archív

Komentáře

  • Žijeme (3)
    Věra Jakubková napsal: Ááááá, to jsem ráda!... [Více]
  • PF 2017 (1)
    Lucie napsal: Alles Gute und gesundes neues aus Erzgebirge!! L+Z... [Více]
  • Žijeme (3)
    Petra napsal: Zdravím vás pod Dračí kámen :)... [Více]
  • Žijeme (3)
    Jana napsal: Začíná advent a moje oblíbená ... [Více]
  • PF 2016 (4)
    Jana napsal: A nebo : máme čtvrté dítě :-)))))))... [Více]
RSS komentářů