Ovce - předporodní komplikace

by Alena 18. března 2014 22:44

Jak jsem zmínila v některém z minulých příspěvků, má naše čtyřletá bahnice ještě přibližně tři týdny před bahněním předporodní komplikace, konkrétně výhřez pochvy. Není to komplikace nijak zřídkavá, ale ani příliš běžná, proto tady o ní napíšu pár slov pro ty, kteří se s ní mohou ve svém hobby chovu také setkat. Protože příspěvek obsahuje naturalistickou fotografii a text, které nemusí být pro každého, umísťuji ho na blog pod starším datem, aby na všechny nebafal hned nahoře na titulní stránce. Najdete ho ZDE.

Pohodové bahnění a co nejméně podobných starostí!

Výhřez pochvy u ovce/vaginal prolapse by sheep/Scheidenvorfall beim Schaf

Ovce - výhřez pochvy - předporodní komplikace

by Alena 12. listopadu 2013 22:44

Tento příspěvek je zařazen mezi starší články, jeho správná datace je 11.3.2014

Tak alespoň krátce a bez nároku na úplnost o této neradostné komplikaci, to pro případ, že byste někdo o podobném hledal nějaké informace.

Výhřezem pochvy u ovce se rozumí průchod (obrácené) vaginy či její části vulvou ven. Nastat může i u prvniček, v našem případě se ale jednalo o ovci již před čtvrtým vrhem. V minulém roce bylo u tohoto zvířete patrné, že má svaly pánevního dna mnohem rozvolněnější/slabší než ostatní bahnice, což se projevovalo výrazným "vyvalením" a otokem zevních částí pohlavních orgánů v době dlouho před samotným porodem (i několik týdnů), nikoli však v tak dramatickém rozsahu jako letos. 

Výhřez pochvy postihuje většinou zvířata ve vysokém stupni březosti, v dobré kondici. Příčin může být více, nejčastější jsou genetické predispozice, nutriční chyby (velké množství tužších krmiv), velké plody či/a větší počet plodů.

Samotný výhřez může mít různý rozsah, vyhřeznout může část pochvy či pochva celá (je viditelný i poševní čípek). Částečný výhřez nastává většinou u ležících zvířat, poté, co se zvíře postaví výhřez sám rychleji či pomaleji ustoupí, dříve či později se opakuje. 

Celkový/permanentní výhřez pochvy je závažným stavem s nutnou co nejrychlejší intervencí veterinárního lékaře. Stejně tak u částečného výhřezu se zásahem veterináře zbytečně nečekejte.  

Hrozí poškození poševních tkání, zavlečení infekce (s následnou infekcí plodových vaků, úmrtím a potratem plodů etc), navíc vyhřezlá tkáň dráždí, ovce nuceně tlačí. 

Úmrtnost je (s danými komplikacemi) relativně vysoká (až 50%), možnost porodu mrtvých plodů kolem 30%.

Prolaps se mi nepodařilo vyfotografovat (byla jiná starost, než kde je zrovna fotoaparát), ale výhřez v rozsahu podobném tomu u naší bahnice připomíná růžový až červený balónek (cca o velikosti pomeranče či grapefruitu) čnící ze zevních pohlavních orgánů ovce. 

Veterinář tkáně očistí (v případě permanentního výhřezu pochvu opatrně vrátí na její místo) a následně ovci prošije za pomocí speciálních nástrojů a poševní pásky vulvu tak, aby se zabránilo opětovnému výhřezu (a ovce přitom mohla čůrat). Podle situace je nutná následná léčba antibiotiky. 

Situaci je možné řešit také pomocí (ve vybavenějších internetových chovatelských potřebách běžně dostupných) speciálních poševních svorek, určených přímo pro ovce. Jejich nevýhodou v porovnání se šitou cerkláží je relativní nešetrnost zásahu a z toho plynoucí možné komplikace, hlavní výhodou pak možnost jednat rychle, bez prodlevy a to i v případě nedostupnosti veterináře. V zahraničí lze zakoupit i speciální postroje na ovce, které by měly být schopny udržet vše tam kde to má být (pro ukázku třeba zde), ohlasy jsou (dle očekávání) různé (někdo spokojen zcela, někdo vůbec), nicméně dostupnost poměrně složitá. Obdobná, leč mnohem méně sofistikovaná, udělátka, která jsou k zakoupení i tady v Čechách jsou chovateli hodnocená spíše záporně. V případě nouze lze ale improvizovat všemožně, na zahraničních webech jsem našla i případ ovcí důmyslně obmotaných provázkem na vázání balíků ... V zájmu zvířete a vlastního duševního zdraví doporučujeme však co nejodbornější postup, tj. zásah veterinárního lékaře.

Bahnici s ošetřeným výhřezem je třeba pozorně sledovat a při příznacích postupujícího porodu cerkláž uvolnit/svorky vyjmout/postroj sundat.

Samozřejmostí by mělo být vyřazení zvířete z chovu, protože výhřez a tedy i vážné ohrožení matky i mláďat se s velkou pravděpodobností bude u další březosti opakovat. 

   

Naše ovce má v tuto chvíli cerkláž již týden, zánět nebylo třeba léčit, bahnice vypadá v rámci možností spokojeně. Na volání hurá je ale příliš brzy, výhřez se objevil poměrně dlouho před termínem porodu, uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál, momentálně nám jde o záchranu bahnice a jehňat, do dalšího roku se zabřeznutím této ovce již nepočítáme.  

Výhřez pochvy u ovce/vaginal prolapse by sheep/Scheidenvorfall beim Schaf

Enterotoxemie

by Alena 8. března 2013 10:55

Při pátrání po informacích o enterotoxemii ovcí jsem narazila na dobrý a přehledný článek, který v anglickém originále najdete ZDE - na stránkách Colorado State University Extension. Protože je informací o enterotoxemii pro chovatele v češtině nedostatek, článek jsem (byť narychlo) přeložila. Aby text, který bude zajímat nejspíš jen chovatele ovcí, nestrašil v tuto chvíli na první straně našeho blogu, zařadila jsem ho mezi starší příspěvky a najdete ho ZDE.

Na článku mě zaujalo vysvětlení rozvoje onemocnění a možnosti jeho prevence, zvláště v souvislosti s kontrolou množství a kvality krmiva. Ačkoli článek může částečně vyznít příliš pozitivně  pro preventivní očkování, považuji za jeho zajímavější a informativně podstatnější část právě odstavce věnující se ostatní prevenci. Sami bahnice očkované nemáme, s enterotoxemii jsme se dosud u našich zvířat nesetkali, ale dokážu si dobře představit, že kdybychom kvůli enterotoxemii o jehňata přicházeli, očkovat budeme. O vedlejších účincích vakcíny proti enterotoxemii jsem zatím neslyšela ani nikde nic nenašla (na rozdíl od vakcíny proti katarální horečce ovcí/blue tongue), pokud máte nějaké zkušenosti či informace, budu za ně vděčná. 

Mějte se pěkně, úspěšné odchovy jehňat přejeme!

 

Enterotoxemie ovcí, jehňat/Enterotoxemie koz, kůzlat/Enterotoxemia

 

Enterotoxemie

by Alena 12. prosince 2012 22:45

Enterotoxemie ("Nemoc z přežrání") ovcí a koz

autor D.Van Metre(5/2010)

Rychlé shrnutí

  • Enterotoxiemie je často závažné onemocnění ovcí a koz různého stáří
  • Bakterie způsobující enterotoxemii jsou přítomny v trávicím traktu zdravých zvířat v poměrně nízkém počtu a v relativně klidovém stavu
  • Ve vážných případech tohoto onemocnění nemusí být léčba úspěšná
  • Prevence enterotoxemie je mnohem spíše úspěšná než pokusy o léčbu

Enterotoxemie je často závažné onemocnění ovcí a koz různého stáří. Způsobují ji dva kmeny bakterií Clostridium perfringens - kmeny typu C a D. Tyto bakterie jsou běžně přítomné v nízkých počtech v gastrointestinálním traktu všech ovcí a koz. Pokud tomu tak je, kdy a proč jsou příčinou onemocnění?

Tyto organismy jsou běžně v nízkých počtech v relativně klidovém stavu v tenkém a tlustém střevě zdravých zvířat. Zdá se, že to, co bakterie aktivizuje a spouští onemocnění je změna v stravování daného zvířete. Nejčastěji je touto změnou navýšení množství obilovin, bílkovinných doplňků, mléka či mléčných náhražek (pro jehňata a kůzlata) a/nebo pastvy, kterou daná ovce či koza přijímá. V souhrnu jsou tato krmiva bohatá na škroby, cukry a/nebo bílkoviny. Když se neobvykle velké množství těchto živin dostane do střev, výskyt bakterie Clostridium perfringens ve střevech prudce naroste. Vzrůstající počet bakterií vylučuje velmi silné toxiny (bakteriální jedy), které škodí zvířeti. Tyto toxiny mohou způsobovat poškození střev i mnoha dalších orgánů. Výsledkem může být úhyn, obzvláště neočkovaného zvířete nebo novorozených jehňat či kůzlat, jejichž matka nebyla očkována. 

 Přiznaky enterotoxemie u ovcí a koz zahrnují: 

• Zvířata náhle přestávají přijímat potravu a stávají se letargickými

• Postižená zvířata mohou vykazovat příznaky bolesti trávicího traktu, jako je např. kopání se do břicha, opakované uléhání a vstávání, ležení na boku, těžké oddechování a sténání.

• Může se vyskytnout průjem, v některých případech je v trusu přítomna krev. 

• Zvířata mohou být neschopna postavit se, leží na boku, natahují končetiny, hlavu a krk stočenou ke kohoutku. Tuto polohu způsobují účinky toxinu na mozek zvířete. Smrt obvykle nastává v průběhu několika minut až hodin po vyskytnutí se tohoto příznaku. 

• Protože enterotoxemie může postupovat takto rychle, mohou být zvířata nalezena mrtvá bez předchozích příznaků onemocnění. 

Léčba

V závažných případech onemocnění enterotoxemii nemusí být léčba účinná. Mnoho veterinářů léčí mírný průběh enterotoxemie s analgetiky, probiotiky (v podobě gelů či past s "dobrými bakteriemi"), elektrolytickými roztoky a antiséry, což jsou roztoky koncentrovaných protilátkami, které neutralizují toxiny produkované bakteriemi. Závažnější případy mohou vyžadovat nitrožilní podání tekutin, léčbu antibiotiky a další podpůrnou léčbu, jako například dodávání kyslíku.

Prevence

Prevence enterotoxemie je mnohem spíše úspěšná než pokusy o její léčbu.

Očkování

Očkování je základním kamenem prevence enterotoxemie. Pro ovce a kozy je dostupných několik vakcín, které vyvolávají imunitu vůči toxinům produkovaným bakteriemi Clostridium perfringens typu C a D.  Protože je u ovcí a koz závažným onemocněním, kterému by se mělo předcházet, také tetanus, mnoho veterinárních lékařů doporučuje očkovat ovce a kozy vakcínou, , která chrání také proti tetanu. Tyto vakcíny jsou často označovány jako trivakcíny, protože indukují ochranu proti třem typům bakterií Clostridium 
perfringens
 typu C (enterotoxemie), typu D (enterotoxemie) a Clostridium tetani (bakterii způsobující tetanus).  
Dospělé ovce a kozy: Při prvním očkování dané ovce či kozy vyžadují všechny vakcíny proti enterotoxemii/tetanu k vyvolání patřičné imunitní odezvy dvě dávky. Tyto dávky jsou obvykle vakcinovány v časovém odstupu 10 až 14 dní. Poté co každá dospělá ovce nebo koza obdržela obě dávky, měla by být očkována alespoň jednou ročně. Mnoho veterinárních lékařů doporučuje, aby byly bahnice a březí kozy očkovány přibližně jeden až dva měsíce před předpokládaným datem porodu, čímž se maximalizuje obsah protilátek přítomných v mlezivu. Tento postup pomáhá před enterotoxemií chránit novorozená mláďata.  Pokud není imunizace březích zvířat v uvedeném období není z nějakého důvodu proveditelné, zdá se být účinné i očkování bahnic a koz v jinou roční dobu. 

Pro mladé a dospělé ovce nebo kozy, krmené potravou obsahující mnoho obilnin nebo pasené na vydatných pastvinách, může být dojednáno častější očkování proti enterotoxemii. Někteří chovatelé očkují vysoce ohrožená zvířata dvakrát až čtyřikrát ročně, aby dosáhli odpovídající ochrany. 

Proočkovanost matek je nejlepším způsobem ochrany novorozených mláďat proti tomuto onemocnění, neboť jsou protilátky proti bakteriálním jedům předány v mlezivu novorozeným mláďatům. Pro takovou imunizaci mláďat je samozřejmě nezbytné zajistit, aby se mláďata mleziva napila! Rostoucí mláďata jsou obvykle poprvé očkována ve stáří 6-10 týdnů, obvykle následuje ještě jedna nebo dvě další (podpůrné) vakcinace. Poraďte se se svým veterinářem jaká očkovací strategie nejlépe odpovídá vašemu hospodářskému provozu a krmnému programu vašich zvířat.

Krmné strategie

Obezřetný přístup ke krmení vašich zvířat vám také umožní omezit možnost výskytu tohoto onemocnění ve vašem stádě. Vzhledem k tomu, že se bakterie způsobující enterotoxemii ve střevě prudce množí v důsledku trávení neobvykle velkého množství škrobu, cukru nebo bílkovin, potřebujete být opatrní při zkrmování určitých krmiv obsahující velké množství těchto živin, jako jsou například obiloviny, siláž nebo senáž, vydatná pastva, mléko či mléčné náhražky a bílkovinné doplňky. Tzv. kompletní krmiva - například granule určené pro jehňata či kůzlata na výkrm - mohou také vyvolat onemocnění enterotoxemií, zkrmujete-li je ve velkém množství.

Pokud krmíte zvířata těmito, z hlediska enterotoxemie, vysoce rizikovými krmivy, rozdělte denní příděly pro každé zvíře do co možná největšího množství malých krmných dávek (řekněme do třech až čtyřech krmných dávek), raději než abyste tato krmiva podávali v jedné velké dávce. Je doporučeníhodné krmit objemným krmivem, jako je seno, předtím než podáte rizikovější krmiva, prostě proto, aby se zvířata nejprve zasytila senem. Tím se omezí možnost přežrání vysoce rizikovými krmivy, jako je například zrní. Poraďte se se svým veterinářem, který z přístupů ke krmení je vhodný pro vaši situaci.

Změny v krmení zvířat vždy provádějte pomalu.Pokud plánujete zvýšit množství obilovin zkrmovaných vašemu stádu, vždy dávky zvyšujte postupně, v rozmezí několika dnů. To napomáhá bakteriím v trávicím traktu přizpůsobit se změnám ve stravě, snižuje se tím pravděpodobnost, že se problematické bakterie snadno dostanou k živinám. Ujistěte se, že dostatečně pozorujete svá zvířata, abyste si všimli příznaků dominance jednoho či více jednotlivců - taková zvířata mohou odhánět ostatní jedince od potravy a sama se přežrat; obdobně i plachá zvířata mohou s přístupem ke krmnému místu otálet, hladovět a následně se přežrat. V případě potřeby stádo rozdělte a ujistěte se, že jste zabezpečili odpovídající počet krmných míst či krmných nádob tak aby všechna zvířata dostala stejnou příležitost se nakrmit. 

Pro zvířata vypouštěná na pastvinu poté, co byla krmena výhradně senem či jinými skladovanými krmivy, je nejdůležitějším tradičním pravidlem umožnit pastvu první den pouze po dobu přibližně 10 minut. Tuto dobu další den prodlužte vždy přibližně na dvojnásobek - na celodenní pastvu by se tak zvířata měla dostat přibližně po jednom týdnu.  

U dojnic s vysokou produkcí mléka může být nutné zkrmovat větší množství objemných krmiv a menšího množství koncentrovaných, energeticky vydatných krmiv, aby se omezila nadměrná produkce mléka, která by mohla ohrozit jejich mláďata. U dojných ovcí a koz udržujte trvale vyrovnaný krmný program, abyste omezili výkyvy v produkci mléka pro kojená mláďata. ..

1 D. Van Metre, DVM, DACVIM, je veterinární lékař a profesor na Colorado State University Extension , College of Veterinary Medicine and Biomedical Sciences, Clinical Sciences. (5/2010).

Záměrem tohoto článku není podpora zmiňovaných produktů ani kritika produktů v článku nezmiňovaných. 

 

 

Péče o paznehty

by Alena 20. února 2012 11:27

Ovce/Kozy/Péče o kopyta/Péče o paznehty/Pack goat/Goat packing

Tento příspěvek píšu při příležitosti předjarního ošetření paznehtů našich čtyřnohých sudokopytníků (s výjimkou jalůvky Karly). Nejsme veterináři ani profi chovatelé a to, co tady uvádím, je jen záznam skoro čtyřleté zkušenosti s ovčíma nohama.

Ať už máte doma ovce nebo kozy, ať už je chováte pro užitek či radost (ideálně v kombinaci), je potřeba pečovat o jejich kopýtka. Pack goat, neboli koza turistická, není žádnou výjimkou, spíše naopak, problémy s nesprávným postojem/chůzí, způsobené zanedbáním péče o paznehty, jsou u kozy, od které očekáváte společnost na výletech, zásadní komplikací. Pack goat potřebuje ošetření paznehtů mnohem častější, protože musí mít nohy v pořádku. Ale ponechme goat packing stranou a podívejme se na paznehty u ovcí a koz všeobecně.

Ošetřovat se má alespoň dvakrát ročně, po zimě, kdy jsou zvířata ustájena na měkké vysoké podestýlce, a na podzim ke konci pastevní sezóny. Záleží na dispozici plemene ovcí/koz, které chováte, ale nespoléhejte na to, že venku chovaná zvířata si paznehty nějak sama obrousí. Nám se to u východofríských ovcí a českých koz vůbec nepotvrdilo. V zimě jsou zvířata ve stodole, kde je samozřejmě země s nastýlkou měkkčí a vhlčí než venku, ale ani na pastvinách není dostatek kamenitých ploch a tak je co stříhat a upravovat i po létě. Profesionální střihači ovcí většinou při stříhání vlny péči o nohy vašich svěřenců poskytují, osobně ale považuji za vhodné ostříhat nohy také hned po zimě a na jarní stříhání vlny nečekat. (České kozy se navrch nestříhají, takže u nich ani není na co čekat.) Přerostlé paznehty se všelijak kroutí, tlačí na prsty, uzavírají v dutině pod paznehtem špínu, která hnije a od ní následně hnije i pazneht. Může dojít k menší či větší deformaci končetiny, zvíře může nesprávně stát, kulhat, trpět bolestí i stresem, následně hubnout etc.

Zvířata ustájená na tvrdém (tj. např. na betonové podlaze) mají s přerůstáním paznehtů potíže také, rohovina je stimulována k zvýšenému růstu a dojde-li k deformaci paznehtů a následně ke špatnému postoji, trpí zvíře na tvrdém stání více než ve vysoké podestýlce.

Takže neváhejme.

Pomůcek nabízí různí prodejci mnoho, najdete různé nůžky, nože (velké, malé, pravé, levé), rašple etc. Nám se osvědčily nůžky švýcarské značky Felco, dobře se s nimi pracuje, jsou ostré a vydrží. Nože jsou asi taky fajn, ale nejsem příliš zručná, takže mi nůžky vyhovují více. Struhátko na patičky nemáme, ale uvažujeme o tom, že si ho pořídíme.

Postup je poměrně snadný. Ovce lze posadit na zadek a pak je stříhání jednoduché, ale ve dvou osobách lze ovci stejně dobře ostříhat i ve stoje (jeden drží ovci, druhý stříhá). Kozy se stříhají ve stoje, posazovat jsme je nezkoušeli :). Přední i zadní nohy zvedáme a ohýbáme směrem dozadu. S nůžkami je vhodné stát čelem k zadku zvířete - při stříhání předních nohou, při stříhání zadních nohou vzadu zády (svými) k zadku (zvířecímu). Lépe se totiž stříhá špičkou nůžek ke špičce paznehtu, s nožem to může být jiné. Stříhejte opatrně, postupně, až do dosažení ideálního tvaru. Je-li příliš přerostlá či deformovaná patička, stříhejte opatrněji, než na nehtové části. Stříhání můžete také rozložit do několika fází, mezi jednotlivými kroky vždy několik dní počkat. Pokud se objeví světle růžová tkáň, rozhodně dále nestříhejte, i kdyby kopýtko ještě nevypadalo jak by mělo. Počkejte, cévky se za několik dní zatáhnou a můžete v případě potřeby stříhat či rašplovat dále.

Správně by pazneht měl mít takový tvar, který uvidíte u čerstvě narozených mláďat. Patička je v rovině s přední částí paznehtu, spodní okraj paznehtu je přibližně vodorovný s nehtovým valem/lemem (hranicí mezi srstí a nehtovou částí kopýtka).

Na fotografii kopýtko několik dní starého beránka.

Nejlépe asi zdokumentuji úpravu paznehtu obrazem.

Typicky vypadá přerostlý pazneht takto: 

Pazneht po prvním stříhání:  Stříhat by zde šlo ještě o něco více - po stranách okraje a případně i špička, ale protože šlo o střih radikální, bylo necháno takto.

Drbání

by Alena 19. ledna 2012 21:40

Kráva a vši / Kráva drbání / Skot vši / Veš telecí / Veš dobytčí / Všenka / Linognathus vituli / Haematopinus eurysternus / Solenoptes capillatus / Bovicula bovis / Cattle louse / Anopluróza / Mallofagóza

Mnojo, tak Karla měla vši. Nejdřív jsme podezírali děti, kteří se s Karlou občas mazlí, ale pak jsme se poučili, že veš dětská a veš telecí není to samé ;). Takže jsme se všichni (kromě Karly) přestali drbat a vůbec se nám tak trochu ulevilo. Odkud si to Karla vykoledovala tedy nikdo netuší. Možná si pár vší mohla přinést ještě z původního chovu? Nebo mají srny stejné vši? To se ale podle odborníků nezdá. 

Přemýšleli jsme nejprve o alternativním způsobu léčby, ale popravdě, teď uprostřed zimy se to zdálo obtížnější než kdy jindy (bylin málo, nemožnost zvíře dostatečně koupat ...). Nějaké návrhy? To jen pro příště. Karla se zdá kromě drbání v pořádku, nenašli jsme zatím žádnou dermatitidu, na zavšivení nás upozornila lysina tam, kde se při olizování či drbání dotýkala rohem. Ve svých 10 měsících má obvod 192, tj. přibližně 350kg, pozornou péči, potravy dost, minerály, vodu, sůl. Jestli nějakou roli hrál stres z neobvyklých událostí nedávno minulých (tj. přesun do zimního ustájení, napadení stáda psy), netuším. Budeme odvšivenou Karličku pozorovat :).

Pro ty, kteří se sem dostali, když hledali něco o krávě a vších, zacituji Prof. MVDr. Karla Chrousta, DrSc.:

Tak předně: Vši a všenky napadající skot jsou permanentní ektoparazité s přísnou hostitelskou specifitou. Tj. nemusíte se bát, že by se nakazily vaše kozy, ovce ... ani děti ;).

Původcem mallofagózy u skotu jediný druh a sice všenka tuří (Bovicola bovis). Má dorzoventrálně oploštělé tělo a stejně širokou hlavu s dobře vyvinutým hryzavým ústním ústrojím, velikost se pohybuje od 1,2 – 1,5 mm.

Všechna stadia se vyvíjí na těle a živí se kožními epiteliemi a organickým detritem. Samičky přilepují vajíčka k bázi chlupů, proměna je nedokonalá (larva, nymfa, imago). Výskyt všenek vrcholí v zimních měsících, trvale dráždí a zneklidňují zvířata, klinické onemocnění se však projevuje pouze u ustájených telat a mladého skotu, zpravidla v souvislosti s onemocněním jiné etiologie nebo celkovým oslabením. Všechna stadia je možno diagnostikovat adspekcí, k odlišení od vší je však nutná prohlídka pod lupou nebo mikroskopem.
Účinnými prostředky jsou postřiky, resp. omývání syntetickými pyrethroidy, podobně jak jsou uvedeny u akaróz, vzhledem k odolnosti vajíček se však musí ošetření za 10 až 14 dnů opakovat.


Anoplurózu (zavšivení) vyvolávají u skotu tři druhy vší. Jejich tělo je podobně jako u všenek dorzoventrálně oploštělé, avšak hlava je vždy výrazně užší něž tělo. Samičky jsou větší než samci, ústní ústrojí je bodavé a savé. Vajíčka (hnidy) se zřetelným víčkem, velikosti až 0,5 mm jsou přilepována na srst. Vývoj trvá tři až čtyři týdny.

Linognathus vituli (veš telecí) měří 2 – 3 mm, napadá telata s nejčastější lokalizací na krku, hrudníku, břiše, ve slabinách a vnitřní straně stehen.
Haematopinus eurysternus (veš dobytčí) dosahuje až 4,5 mm napadá starší skot. Lokalizuje se převážně v okolí báze rohů, očí, mulce a na ocase.
Solenoptes capillatus je nejmenší (1,5 mm) a vyskytuje se zpravidla v chumáčcích převážně na krku, bocích laloku a v bederní krajině. Vši jsou obligátní hematofágové, výměšky jejich slinných žláz vyvolávají v místě sání hypersenzitivní reakci, vznikají papuly a pustuly a následně silný pruritus, který zvířata trvale zneklidňuje. Slabé infekce jsou obvykle spojeny s chronickou dermatitidou. Nejtěžší onemocnění se vyskytuje u telat s příznaky anemie, vysílení a značných ztrát na hmotnosti. Zavšivení v chovech svědčí o nízké hygienické úrovni a nedostatečné výživě. Diagnostika je stejná jako u všenek.
Dobré léčebné výsledky dává použití makrocyklických laktonů a sice při parenterální aplikaci v dávkách 0,2 až 0,3 mg.kg-1 ž. hm. s. c. a případně i pour–on 0,5 mg.kg-1ž. hm. jejichž aplikaci vzhledem ke dlouhodobé účinnosti není zpravidla třeba opakovat. Účinné jsou i akaricidní prostředky na bázi syntetických pyrethroidů, ošetření se však musí vzhledem k odolnosti vajíček po 14 dnech opakovat.

 

Všeobecně trochu postrádám literaturu (či jiné zdroje) týkající se přírodního léčení domácích zvířat. Viděla jsem kdysi německou útlou knížku o homeopatii pro zvířata, ale byla zaměřená na psy a kočky. Víte někdo o nějakém zajímavém titulu, webové stránce etc Sem s tím.

Chovatelství zdar ... a pěkné zimní dny!

Ovce - příměť pysková/Contagious Ecthyma (CE)/Orf/Sore Mouth/Pustular Dermatitis/Papillomatosis/Bradavice u ovcí

by Hynek 31. března 2010 21:27

Tenhle příspěvek píšu především pro chovatele ovcí, kteří zjistili níže popsané příznaky u svého stáda a marně na internetu hledají první informace. Zkušenost máme pouze s lehkou formou příměti u dosud neodstavených jehňat, onemocnění dospělých jedinců se u nás nevyskytlo. Nechci nijak suplovat odborná pojednání, všechny informace popsané níže jsou bez záruky, vyčtené z různých, většinou cizojazyčných, zdrojů či čerpané z vlastní zkušenosti. Omlouvám se za laickou terminologii, pokud popsané příznaky připomínají příznaky zjištěné u vašich ovcí, rozhodně kontaktujte veterináře.  Příměť pyskovou překonáte pravděpodobně i bez veterinárních zákroků, je však potřeba vyloučit, že se nejedná o jiné, závažnější onemocnění, u příměti pak sledovat průběh a vývoj nemoci.

Příznaky:

Hlavním příznakem příměti jsou bradavice v okolí pysků, nosu, očí, někdy na končetinách, kde mohou být i mezi prsty případně na méně osrstěných místech ovčího těla (tj. břicho, třísla, u dospělých samic vemínko ...). Bradavice se mohou rozšířit i na vnitřní sliznice, tj. jsou i v ústech, u malých jehňat někdy v okolí prořezávajících se předních zubů.
V momentě, kde se začínají tvořit výrůstky/bradavice nemoc už nějaký den probíhá, ale výrůstky jsou většinou prvním znakem, kterého si chovatel všimne. Tvarově jsou bradavice různé, od klasických až po květákovité útvary se stopkou či bez. Mohou být jak tvrdé a poměrně hrubé, tak z měkké tkáně a "vodnaté", při poranění jsou krvácivé. Časem osychají a tvoří suché opadavá strupy, které bývají zdrojem dalšího šíření infekce.


Nemoc nelze léčit, odeznívá sama, zpravidla v časovém rozmezí 2-4 týdnů. Léčba antibiotiky je, vzhledem k tomu, že se jedná o virové onemocnění, neúčinná. Antibiotika bývají někdy nasazována pro potlačení sekundární infekce (tedy následného onemocnění), která se vyskytuje relativně často. Existuje očkování proti příměti, preventivní očkování stáda se však příliš nedoporučuje (zmiňovány jsou případy zavlečení nemoci do stáda vakcínou). Zvířata, která onemocnění prodělala získávají imunitu, která trvá přibližně jeden rok.


Rizika:
Onemocnění může postihnout končetiny, jehňata mají obtíže s pohybem, méně sají, slábnou. Problémem je tedy zhoršený příjem potravy. Pokud se od mláďat nakazí dospělé ovce a nemoc postihne vemínko, může být sání mléka pro bahnici bolestivé, ovce jehňata odhání (tj. ta se opět nenapijí dostatečně), navíc vzniká riziko mastitidy. Úmrtnost je relativně nízká (hovoří se o cca 5%), většinou spjatá s obtížemi při příjmu potravy.


Je třeba upozornit, že příměť pysková je zoonóza, tedy nemoc přenosná ze zvířete na člověka. Ohrožné mají údajně být zejména malé děti, o žádných dramatických průbězích příměti u lidí jsem se zatím nedočetla. Průběh by měl být obdobný jako u ovcí, postiženy bývají zejména ruce a paže, někdy obličej. Výrůstky mizí bez jizev, po cca 2 týdnech. Samozřejmostí by tedy měla být dostatečná hygiena při a po ošetřování zvířat (rukavice, dezinfekce nástrojů).

Všeobecně se doporučuje izolovat napadené jedince, pokud však máte malé stádo, které sdílí společné prostory, je pravděpodobné, že je stádo tak jako tak promořené a jedinci buď imunní či již nakažení.

Tolik všeobecně. Přidávám fotky, jedno jehně má výrůstky v tlamě na spodní čelisti u předních zubů. Průběh nemoci je u našich dvou postižených jehňat zatím mírný, zbytek stáda je bez příznaků. *** Změna! Příměť se v mírné formě projevila i u zbytku stáda. Patrná je především na vemíncích bahnic, od kterých pila (ukrádala) nakažená mláďata. Z vemínek se poté příměť rozšířila i mezi ostatní mláďata. Po několika dnech se výrůstky v tlamě jednoho z mláďat v podstatě zhojily - viz nové fotky dole. Důležitá je nyní péče o vemínka a předcházení mastitidě, z přímětí deformovaných struků mláďata méně pijí či jsou odháněna. *** Doplněno! Po několika dalších dnech situace stále stabilizovaná. Jehňata mají příměť všechna (některá více, některá méně), stejně tak bahnice na vemenech. Kromě nutnosti hlídat vývoj nemoci na vemínkách a sledování přírůstků u jehňat však žádné zvraty ... **** Doplňeno: Jehňata se nakonec s přímětí vypořádala poměrně dobře. U jednoho z beránků došlo spontánně k odstavení, pravděpodobně kombinace bolestivých pysků a toho, že ho bahnice odháněla. Naštěstí měl již věk k odstavu vhodný. Zbylá jehňata mají dnes příměti již minimálně, vše se dobře hojí, sekundární infekce žádná. Hůře vypadala situace u jedné z bahnic, která měla velmi nepříjemně zasažené vemínko. I tam se vše postupně lepší a příměť samozřejmě odezní, ale pro jehňata bylo díky deformaci struku obtížné z vemínka pít, pro bahnici to navrch bylo velmi bolestivé, bylo nutné vemínko hlídat a jehňata k ovci přistavovat.

Shrnu-li zpětně celý průběh nemoci, musím říci, že by jasně bylo lepší příměti jako takové se vyvarovat, tj. mít kvalitně živené stádo se silnou imunitou, tedy i odolná jehňata etc etc, to je ale občas jen vysněný idealní stav, kterého lze ne vždy dosáhnout. Příměť, která se k nám dostala přes dvě neosvojená (a tedy oslabená) jehňata se nás na nic neptala, napáchala své a zas je téměř pryč. Příště budeme vědět lépe, především bych se snažila předcházet přenesení příměti na matku, ale to je také jen teorie. Zkrátka přežít to celé lze, ale je to práce navíc, hlídání, přistavování, dokrmování ... Jde však o běžnou "dětskou" nemoc jehňat a proto doufám (a přeji), ať ji v dobrém přestojíte.

Protože jsme s ovcemi v téměř nepřetržitém kontaktu a příměť je na člověka přenosná, chtěla bych se tu zmínit i o tom, jak se infekce příměti zatím projevila u nás :). Nikdo z naší rodiny nebyl zasažen nějak drasticky, zaznamenali jsme malou kožní reakci na předloktí (cca 2cm2), která zmizela během tří dnů a také větší (cca 5cm2) na boku (nojo, i tam se to nějak dostalo), která dosud neodezněla (tj. momentálně asi třetí den), foto pod textem. Žádné jiné projevy než kožní u nás nebyly patrné. Upozorňuji, že na tom celém je nejhorší, že to dost svědí a drbat se to (samozřejmě) nesmí. Potírala jsem občas zlehka dezinfekcí, mazala mastí na ekzém od Weledy (Dermatodoron, u nás bohužel není k sehnání, v německých lékárnách běžně bez předpisu). U dítěte jsme si také všimli malé svědivé skvrnky (cca 1cm2), ale nejsme si jisti, zda je to příměť. Takže zatím takhle. Dám vědět, pokud bude něco jinak. Zatím to vypadá, že pokud příměť nedostanete nějak masivně, že se to dá zvládnout spíš jako svědivá nepříjemnost než jako nějaká zásadní choroba. Důležité dbát na to, aby se nerozšířila (ať už na ostatní či na další místa na těle). ****Doplňuji: Příměť se rychle hojí, místo je zarudlé s "vyrážkou" ještě delší dobu, ale již nesvědí. Dcera nakonec příměť vůbec neměla, u nás dospělých bylo zasažení minimální.

Foto 1) příměť cca 1.den 2) příměť po několika dnech (zasychá)

                     

Hodně štěstí a trpělivosti s průběhem nemoci!

Foto oveček:

Po několika dnech - výrůstek v ústech na ústupu a fotografie přímětí zasaženého struku.

         

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Archív

Komentáře

  • Žijeme (3)
    Věra Jakubková napsal: Ááááá, to jsem ráda!... [Více]
  • PF 2017 (1)
    Lucie napsal: Alles Gute und gesundes neues aus Erzgebirge!! L+Z... [Více]
  • Žijeme (3)
    Petra napsal: Zdravím vás pod Dračí kámen :)... [Více]
  • Žijeme (3)
    Jana napsal: Začíná advent a moje oblíbená ... [Více]
  • PF 2016 (4)
    Jana napsal: A nebo : máme čtvrté dítě :-)))))))... [Více]
RSS komentářů