Jeden den deštivý

by Alena 8. října 2015 22:51

Já nevím, jak na vás leze podzim, ale u mě se nutnost častějšího pobývání v domě projevuje puzením třídit a organizovat, ukládat, vyhazovat a vše možné doma obmýšlet a vylepšovat. Dům je po letních měsících dosti opoužíván, lépe řečeno značně zaneřáděn. Počet třináctých komnat, do kterých byly nejrůznější věci zandávány, zasouvány či zahazovány (nikoli zaklízeny), přesáhl mez, kdy lze ještě s nadhledem žertovat o organizovaném chaosu, tak jako tak vzrůstající entropii či kreativním prostředí. Proč chodit kolem horké kaše, místy je tu zkrátka binec. Jenže zkuste si to! Život s rodinou na hospodářství, toť neustávající a jen z části kontrolovaný pohyb hmoty živé i neživé. Chjo.

A tak to zkouším znova a znova, tu a tam kousek ubojovat a uspořádat, najít věcem místo, na kterém by jim bylo dobře. A protože mi k tomu nejspíš chybí nějaký ten gen či buňky, tak to nejde snadno. Navíc, kde začít? Kam hned nepřijdou všechny ty malé i velké nenechavé ručičky (ťapky, pracky, kopýtka)?

A tak to tady veřejně píšu, mám uklizeno ve špajzu. Parádně. Teď doufám v rychlý návrat babího léta, aby se téma podzimního znovuosídlování domácnosti ještě o trochu odložilo. 

Ať je i u vás hezky.

Voskový balzám

by Alena 4. března 2015 23:28

Vyrobit domácí voskový balzám/leštidlo na dřevo a kůži se chystám již léta. Doslova. Za ta léta jsem ztratila kdysi vyhledaný recept, darovaný terpentýn naštěstí nevyprchal. (Opětovným) hledáním příhodného receptu jsem u počítače strávila až příliš mnoho času. Receptů je k nalezení nepřeberně, často se však diametrálně rozchází v poměrech použitých surovin. V momentě, kdy se utápíte v množství rozličných receptů, projektů a návodů, je nejvhodnější vypnout internetového pokušitele a zkrátka začít něco dělat. 

Balzám se chystám použít zejména na kožené části postroje na koně, na drobné vyřezávané předměty, nábytek, případně na ošetření kožených bot. (Pro leštění hraček, dřevěných misek a kuchyňských prkének je vhodné použít leštidlo bez obsahu terpentýnu.) 

Využít jsem chtěla vosk od našich včel, začala jsem tedy tím, že jsem vosk rozpustila a nechala opět ztuhnout tak, abych mohla odstranit usazené nečistoty. Rozpuštěný vosk lze také přefiltrovat přes plátýnko.

 

Balzám/Leštidlo na kůži či dřevo

Základní recept: 

1 díl vosku

1 díl terpentýnu

1 díl lněného oleje

Vosk se rozehřeje v dostatečně velké sklenici ve vodní lázni. Olej s terpentýnem se přihřeje v druhé sklenici ve stejné vodní lázni, poté se přilije k rozpuštěnému vosku. Při chladnutí se směs průběžně míchá. Vosk i terpentýn snadno hoří, terpentýnové výpary jsou navrch zdraví škodlivé, dbejte na bezpečnost práce. 

Hotovo. 

    

 

Balzám/leštidlo bez terpentýnu

Základní recept: 

1 díl vosku

4 díly oleje (olivového, ořechového ...)

Rozehřeje se vosk, zahřeje se olej, smíchá se. Při tuhnutí směs průběžně promíchávat. Hotovo. Lze používat i na kůži lidskou, živou. Také třeba na rty. Je-li příliš tekuté, přidejte vosk, je-li příliš tuhé, přidejte olej.

A chcete-li ještě něco luxusnějšího (a nevadí vám vonět jako kokosová bábovka), tak vyzkoušejte tohle:

Balzám na vaši kůži 

1/2 dílu vosku

1 díl kokosového oleje

1/2 dílu kakaového másla

Opět rozehřát vosk, zahřát kokosový olej a kakaové máslo, smíchat, nechat chladnout, promíchávat,hotovo. Kakaové máslo a kokosový olej je to, co jsem měla zrovna při ruce, kdybych si mohla vybírat, použila bych namísto kokosového oleje olej mandlový či jojobový, především kvůli té kokosové vůni, která mi přijde až příliš jedlá. Ačkoli na kosmetiku příliš nejsem, přijde mi tahle udělávka docela fajn, nejen na ruce po předjarních pracích na zahradě ...

Vlevo balzám s terpentýnem, vpravo balzám s kakaovým máslem a kokosovým olejem. Záměny se nebojte, balzám na postroje má nezapomenutelnou vůni dědečkova krému na boty, balzám na tělo, ruce, rty zas voní podle použitého tuku, v tomto případě kokosovo-kakaově.

 

O stavu věcí

by Alena 10. března 2013 22:55

   

No, uklizeno tu moc není, ale je tu veselo ;-). Pusu babičkám a dědům!

Domácí syřidlo

by Alena 24. února 2013 00:04

Tak jeden příspěvek pro silné žaludky, tentokrát o přípravě domácího syřidla. Těm z vás, kteří se nezajímáte o sýraření, případně o anatomii ovcí, doporučuji článek rovnou přeskočit. Příspěvek obsahuje naturalistické fotografie.

Ale k věci. K výrobě sýrů jsem zatím vyzkoušela několik různých syřidel (od českého, německého, amerického a rakouského výrobce). Pro velkou spokojenost s výsledkem a trvanlivostí syřidla zůstanu s největší pravděpodobností u rakouského (bio)výrobce. Proč si ale nevyzkoušet tradiční výrobu domácího syřidla z jehněčího (kůzlečího) slezu, zvlášť pokud máte k dispozici potřebné suroviny.

Upozorňuji, že takto experimentuji tento rok poprvé, s žádostí o radu jsem se nejprve obrátila na Lenku s Vojtou, kteří si domácí syřidlo již nějaký ten čas vyrábějí, následně jsem pátrala na internetu. Použitelné návody v angličtině najdete mimo jiné zde a zde, níže popíšu podrobně jak jsme postupovali my. 

K výrobě syřidla potřebujete jehněčí či kůzlečí slez, získaný z výhradně kojených mláďat. Předpokládám, že kvůli slezu nebudete mláďata porážet, použít lze tedy slez z mláďat uhynulých z příčin nebránících jejich zpracování pro konzumaci.

  

1 - srdce (zde s krevní sraženinou), 2 - plíce, 3 - játra, 4 - žlučník, 5 - slez, 6 - čepec a kniha, 7- bachor, 8 - močový měchýř, 9 - konečník;  nákres části trávicího ústrojí ovce;  detail slezu

Slez vyřízněte, rozkrojte a opatrně vymyjte. (Nadměrným propíráním a ždímáním byste z tkáně odstranili enzymy, o které tu kráčí.) Omytý slez nakrájejte na proužky a vložte do čisté, uzavíratelné sklenice. Zalijte nálevem dle následujícího receptu a nechejte macerovat cca 12-24hod, v závislosti na okolní teplotě. (Macerovala jsem v lednici o něco více než 24 hodin.) Macerát slijte přes co nejjemnější síto (slévala jsem postupně, nejprve přes cedník, poté přes 80m, nakonec přes papírový filtr), abyste ho zbavili pevných částí. Sílu syřidla je nutné vyzkoušet experimentálně. 

omytá vnitřní stěna slezu 

Recept na extrakt: 

100g slezu

320ml vody

6ml octa

5.8ml soli (1 lžička soli je přibližně 5ml)

Poznámka k uvedeným množstvím: 

Budete-li používat slez ze starších (pouze kojených) jehňat, bude větší, než ten, který jsme měli k dispozici my. Zpracovávala jsem slez dvou (i když relativně velkých) jehňat starých pouze 24 hodin, po vyjmutí natráveniny a propláchnutí měly oba slezy celkem 60g. Vnitřnosti na celkové fotografii pocházejí z velmi drobného mláděte, jeho slez by měl pouze několik gramů. Ocet se do macerátu přidává proto, aby se zvýšila kyselost nálevu, použít můžete i kyselinu citronovou či jiné kyselé činidlo. Běžná je i macerace v syrovátce (namísto octa a vody), u které jsem se ale obávala následné nižší trvanlivosti syřidla. 

  

Láhev s macerátem, filtrování, hotové syřidlo.

Další možností je ze slezu zhotovit syřidlo v podobě pasty. 

Recept na syřidlo v podobě pasty:

100g slezu

5ml/1 lžička soli

5ml/1 lžička oleje

Slez nakrájíme na kousky, poté rozmixujeme spolu se solí a olejem na jemnou pastu. 

Další možností jak si vyrobit přírodní syřidlo je opatrně propláchnutý slez na jednom konci zavázat, nafouknout jako balónek, zavázat na druhém konci a nafouknutý nechat usušit. Sušené slezy pro výrobu sýra lze i koupit, jedná se ale většinou o slezy telecí. Usušený slez se nakrájí na malé kousky a následně maceruje v syrovátce či podobném nálevu jako slez čerstvý. 

Zajímavou metodou výroby syřidla je zavázaní NEpropláchnutého slezu, tj. slezu obsahujícího natrávené mateřské mléko, jeho vyválení v popeli a následné usušení. Při tomto postupu se slez suší tak dlouho, až dojde k pulverizaci jeho obsahu. Jako syřidlo se používá prášek z natráveniny. A já to hodila prasatům ;). Tak příště.   

Doufám, že se vám z obrázků i textu nedělalo příliš nevolno. Zkuste se na to dívat tak, že tyto z dnešního pohledu zdánlivě primitivní postupy jsou fascinující svou dokonalostí (přírodní syřidlo má v porovnání se syřidly umělými vyváženou skladbu enzymů zajišťující velmi dobrou koagulaci mléka a větší výtěžnost), a často jsou (zaplaťpánbůh) dodnes součástí (byť i velko)výroby potravin. Jen o všech těch detailech zkrátka nevíme, vědět nemusíme a často ani vědět nechceme :-).

 

Peří!

by Alena 21. února 2013 22:00

V minulém příspěvku,který jsem měla nazvat spíš Bez cepů a bez copů, jsem velebila tušené předjaří, a ejhle, máme tu hromadu (hromadu, hromadu!) nového sněhu, romantiky nad kolena.

  

Vyrážíme ven se sáňkama, první prošlapáváme neprohrnuté cesty, tichounce a snově pomalu sjíždíme kopečky po měkkém prašanu. Krása.

Bílá je krajina za oknem, bílé a neuvěřitelně hebké a hřejivé je husí peří pod mýma rukama.

 Zatímco volně pobíhající husa je dlouhokrké, syčící ztělesnění hrozby, husa v náruči chycená je zvíře milé, hebké a krotké. Zabít tu náruč opeřené něhy není žádné radostné povyražení, ale máme to za sebou.

A pak škubání. Hana o něm psala téměř rozšafně, ale nejsem si jista, jestli škubala husu spařenou, nebo na sucho. Chcete-li totiž peří dále využít, má se škubat na sucho. Jde to, leč trvá to. Obskurní metody škubání za pomoci žehličky etc si nechávám na příště. Hynek mě při práci nepříliš povzbudivě informoval o množství peří (a potažmo hus), které je třeba na polštář či duchnu a já škubala (a škubala).

Jsem asi měkkosrdcatá, ale škubání peří z živé husy mi i po zvážení polehčujících okolností (škubání či tzv. podškubávání pouze určitého peří z málé části těla, ve vhodnou dobu ...) přijde jako záležitost dost drastická. Živou husu lze prý i kartáčovat, což bude metoda nesporně laskavější než podškubávání, pokud tedy nemá husa na česání stejný názor jako naše děti.

A peří bylo všude.

I zájemců o peří bylo dost. Nejprve se přihlásili indiáni, poté rybáři, následovaly hospodyňky. Vyhodila jsem jen trochu zašpiněného peří a trochu peří ze spařených křídel. Husa měla s droby 4,5kg, ale i tak mi pěkného peří na polštář zbylo celkem 250g. A to před draním. Čekám, že po draní budu mít maximálně kolem 180g peří. Ani kdybych vzala zkrátka indiány, rybáře i hospodyně, moc si nepolepším :). Zimní peřiny mívaly třeba 4kg. Takže jen vytrvat a střádat. 

 

Leden pod deku vlezem (nebo tak nějak)

by Alena 9. ledna 2013 23:39

Dárky už jsou nějakou chvíli rozbaleny, tak už to můžu odtajnit. Konečně jsem (po letech) dokončila svou první patchworkovou deku. Tady to začalo a trvalo to opravdu drahnou chvíli, než se z látek stala deka.

Všechny bloky jsem šila v ruce, ale se závěrečným sestavováním a velkým rovným šitím pomohl šicí stroj a především jedna zázračná údolní víla. Pod stromem se deka dostala ke svému majiteli (nikoli ta na fotografii, ta už svoji deku má ... a zas v tom má prsty ta víla ...) a teď už čeká jen na závěrečné prošívání, což je královská quiltařská disciplína, se kterou jsem dosud neměla tu čest. Tak se uvidí ... 

  

Pivo(vaření)

by Hynek 9. ledna 2013 22:33

Už několikrát jsem měl puzení, zkusit si uvařit domácí pivo. Při občasných cestách okolo chmelnic jsem si natrhal Žatecký červeňák, od Karla Tachecího jsem si dovezl bio ječmen, ale nakonec jsem si vždy rád koupil Svijanskou jedenáctku.

Až při Silvestrovském posezení s kamarády-pivaři, padlo jasné rozhodnutí: UVAŘIT.

A když už, tak od začátku, tedy od ječmene, přes slad, až k pivu. Tedy snad.

Jako vždy nejsnadněji to vidí Seymour ve své knize Self-sufficient life and how to live it. Podle něj se dá pivo v několika snadných krocích uvařit téměř z čehokoliv. Dokonce vaření vlastního piva doporučuje pro městského člověka jako první krok k soběstačnosti :-) Dovoluji si citovat:

"Jedna z věcí, která v průběhu tisíciletí udržela člověka člověkem, přestože někdy vedla ke kocovině, byl vynález sladu. Pravděpodobně nedlouho poté, co člověk objevil zrní, také zjistil, že pokud necháte zrní ležet ve vodě, fermentuje, a když získaného nápoje vypijete dost, opijete se. Ve skutečnosti lze pivo získat z jakéhokoli zrní obsahujícího škrob. (Když jsme bojovali v druhé světové válce,  měli jsme u každé jednotky pivovarníka. Vařil pivo jednou týdně a dokázal uvařit pivo z jakéhokoliv zrní, které sehnal. Většina bylo pivo dost hrozné, ale udrželo nás příčetné.) Později nějaký génius zjistil, že pokud necháte zrní nejdříve naklíčit, uděláte lepší pivo a budete více opilí."

Návody na Internetu to vidí mnohem komplikovaněji, spousta teplot, časů a podobně. Najednou mi začíná být jasné, co mne v minulosti vždycky odradilo :-) Ale což, s kamarády to půjde.

Takže teď jsme 3 dny namáčeli ječmen, hodně jsem míchal a měnil vodu a nechával tomu přestávku (to našel někde Jirka). Tak po třech dnech vypadá ječměn namočenej. :-)

A teď si leží ve sklepě v dětské vaničce a snad klíčí.

Příště bez obalu!

by Alena 15. listopadu 2012 22:18

Tak mi tuhle zase zvedli mandle. Té či oné chemie i různých jednorázových pomůcek se v kuchyni snažím používat minimum. Papírové košíčky na muffiny mi přišly neškodné. Lépe řečeno jsem o jejich škodlivosti ani nepřemýšlela. Proč taky, jsou přece PAPÍROVÉ. Jediný dopad jejich případného používání, který je třeba zvažovat je dopad enviromentální, žejo. Jenže ouha, papírové košíčky nejsou jen papírové, může na nich být jakési svinstvo, totiž polyfluorované surfaktanty. Výrobci o této skutečnosti taktně mlčí. Prima. Z devíti testovaných vzorků papírových košíčků obsahovalo PFS pět. Více článek zde

Náhodou jsem doma měla hned dva z pozitivně (ehm) testovaných košíčků. (Pár sprostých slov.) Takže s košíčky do koše (na papír). A zbývá jen vztek a trochu zoufalství z toho, kde všude na nás číhá něco hnusnýho. Všechna ta (ještě dnes) neškodná zlepšovadla, vylepšovadla, dochucovadla, zkypřovadla, stabilizátory, konzervanty, aromata a zahušťovadla ... Důvěru v různé syntetické přídatné a pomocné látky si zachovávají asi jen ti největší optimisté. Z nás ostatních se po pomalu vylejzajících aférách typu DDT, PCB, PFS, PVC/ftaláty, formaldehyd, parabeny, popř.různé karcinogeny v potravinách etc stávají rozčarovaní skeptici. Lidí čtoucích deklarované složení kupovaných potravin je bohudíky čím dál tím víc, co ale s různými pomocnými látkami (funkční aditiva - odpěňovače, katalyzátory, rozpouštědla, protispékavé prostředky), které výrobce uvádět nemusí? A to jsme jen u potravin. Kdyby výrobce papírových košíčků na obale uvedl, že kromě papíru použil i něco tak (z funkčního hlediska) úžasnýho jako PFS, tak si je nekoupím. A to ani v případě, že bych o PFS neměla ani tucha (jako že jsem neměla).

Tak zkrátka zůstat ve střehu i u těch věcí na první pohled základních. Ve hře už nejsou jen levné plastové hračky, nádobí, krémy, šampony a zázračné všehočističe. Na řadu můžou přijít i věci, které se do styku s lidským organismem dostávají byť jen letmo. Takže ještěže papírové kapesníky a luxusní barvený a ovoněný toaletní papír v naší domácnosti nenajdete :).

A muffiny? Příště z těsta na muffiny bude bábovka z keramické formy po předcích. Si to nakrájíme.

Hlavu vzhůru (a oči dokořán)

Ladem a skladem

by Alena 8. října 2012 23:35

... na pořádnou knihovnu (mimo jiné) naše sednice stále ještě čeká. Krabice s knihami zaplňují velkou část prostorů půdy, používanější knihy prozatímně přebývají v stále se rozrůstajícím křehkém systému na sobě balancujících banánových krabic. Ale na těch věčných provizoriích je něco milého ...

Domácí mýdlo - recept

by Alena 22. září 2012 22:54

S domácí výrobou mýdla jsme začali už za našeho pobývání ve městě, mýdlo se povedlo, jeho používání se ujalo a jediné tuhé mýdlo, které jsme od té doby koupili bylo žlučové a olivové marseilleské mýdlo na praní a celkem nedávno kostka rostlinného biomýdla, která posloužila k výrobě domácího mýdla tekutého. Nevím, nakolik to vypovídá o hygienických standardech naší rodiny, ale várka tuhého domácího mýdla vydrží veeelmi dlouho a tak se u nás nějaký pátek nemýdlařilo. Až tuhle zmizela poslední kostička a navrch volala Hana, co a jak že to domácí mýdlo a spřádala úžasné tvořivé plány ... tak jsem slíbila recept, a že ho dodám obratem, ale ejhle blog nějak usnul a taky se toho dělo mnoho a mnoho a na mejdlo došlo až před pár dny.

Nebudu se tady obsáhle rozepisovat o druzích mýdel či o principech jejich výroby, takových naučných a poučných webových stránek najdete mraky a musím přiznat, že se mi tohle kompilování a různé kopírování  internetových článků a encyklopedických hesel na další a další stránky a blogy lehce příčí. Mýdlařím chvíli, vím o tom jen to základní co potřebuji a co mi momentálně stačí a funguje. Kdybych byla profesionální mýdlař s dlouhými roky zkušeností, tak se do kázání klidně pustím, ale tak chytří, abychom si něco o mýdlech a mýdlaření vygooglili jsme všichni :). Nebudu se ani příliš rozepisovat o bezpečnosti práce s chemickými látkami (v tomto případě s hydroxidem sodným). Čtěte návody a upozornění, používejte dle vlastního uvážení pracovní pomůcky (rukavice, ochranné brýle), chraňte děti. Máte vlastní rozum a zodpovědnost.

Recept jsem před lety vyčetla v letáku o domácí kosmetice, v poslední verzi trochu upravila, obohatila o kozí mléko, ale uvádím i původní recept zcela základní, to pro ty, kteří by se do mýdla chtěli pustit bez kozího mléka. Opět je cílem vyjít ze základních a co nejjednodušších surovin, takových, které máte doma či běžně seženete.

Budeme vařit OLIVOVÉ MÝDLO S VČELÍM VOSKEM (A KOZÍM MLÉKEM)

potřebujete:

920g (tj.1 l) kvalitního olivového oleje

55-60g včelího vosku (nemáte-li včelstva/tj. vlastní vosk, lze použít svíčku z čistého včelího vosku)

120g hydroxidu sodného (k zakoupení v drogérii)

300ml kozího mléka (dejte zmrazit)

60ml studené vody

(esenciální oleje)

Dále potřebujete 2 větší nerezové hrnce, 2 nerezové kovové metličky na míchání (lze použít i dřevěné), kuchyňský teploměr.

Další nezbytnou pomůckou je forma na mýdlo. Může mít zcela základní podobu dřevěné krabice s vyšupovacím dnem a jednou snímatelnou stranou (ta naše má vnitřní rozměry 25x18cm, výšku cca 10cm), ale použít lze i krabičku z kartonu či tvrdšího papíru, papírové plato na vejce, silikonové formy na cukrátka, případně nějakou silikonovou profi formu na mýdla. Pevné formy (např. různé plastové krabičky, popř. skořápky, přírodniny etc) můžou být zajímavé, ale jsou zároveň problematické, protože z nich hotové tuhé mýdlo bez poškození vyšťouráte jen s velkou dávkou štěstí či/a úsilí. Rozkládací dřevěnou či papírovou formu je potřeba vyložit tvrdším igelitem, aby mýdlo k formě nepřilnulo. Asi by bylo možné experimentovat s vykládáním jiných forem např. mikroténem, ale nezkoušela jsem. Pro začátek si to ale příliš nekomplikujte, nevlastníte-li silikonovou formu, udělejte pěkně staromilsky krájené mýdlové kostky.

Do jednoho hrnce vlijte olivový olej a přidejte včelí vosk. Olej krátce zahřejte tak, aby se v něm včelí vosk rozpustil. Pozor, olej se zahřívá velmi velmi rychle (a horký olej může být nebezpečný). Olej nechejte vychladnout na teplotu 55°C.

Do druhého hrnce nalijte vodu, do ní vložte zmrazené kozí mléko a pomalu a opatrně nasypejte hydroxid sodný. Pozor, hydroxid sodný v kontaktu s vodou uvolňuje velké množství energie, směs může být (velmi) horká a navíc vznikají výpary, kterých byste se neměli nadýchat. V případě použítí zmrazeného kozího mléka je tato reakce mírnější. Nechejte směs hydroxidu a vody (+mléka) vychladnout na 55°C (popř. dle potřeby dohřejte).

Většina otáčení při výrobě tohoto mýdla spočívá v úsilí o současné dosažení dané teploty v obou hrncích, chlazení a přihřívání ... ale někdy to vyjde hned napoprvé :).

Jakmile se vám podaří mít v obou hrncích 55°C, přilijte opatrně směs hydroxidu do hrnce s olejem. Následně mícháte, mícháte a mícháte. Přesněji 45 minut mícháte. Vždycky mě fascinovaly recepty, ve kterých se má takhle dlouho ustavičně míchat. Moc si nedovedu představit, že se u hrnce takhle dlouho trčí. Pravdou je, že míchat je třeba - často a tak dlouho, jak to vydržíte. Nicméně odbíhat lze (pokud se nezapomínáte vracet). Směs oleje a hydroxidu postupně houstne (saponifikuje, tedy zmýdelňuje), až po těch cca 45 minutách začne připomínat houstnoucí puding. (Teď můžete přidat nějaký oblíbený olejíček pro vůni, nicméně samo mýdlo už jemně voní po olivovém oleji a včelím vosku.) Z měchačky mýdlová směs kape pomaleji, díky její hustotě zanechávají kapky či pramínky stékající z měchačky v hrnci stopy - anglicky mluvící mýdlaři tomu říkají tracing/trace stage, a je to chvíle, kdy lze mýdlovou směs nalít do formy. Ve formě je mýdlo z tohoto receptu potřeba nechat cca 48 hodin. Poté ho můžete opatrně z formy vyndat a rovněž opatrně nakrájet velkým nožem na požadovaný formát. Nenechejte se vyvést z míry tím, že je mýdlo zatím relativně měkké a křehké. Máte-li silikonovou formu (tj.nebudete krájet), nechala bych mýdlo ve formě déle, aby detaily dobře zatuhly a při vyklepávání se nepolámaly. Nakrájené mýdlové kostky je před použitím potřeba nechat přibližně 3 týdny zrát na suchém místě.

Mýdlo je béžově zelenkavé. Chcete-li mýdlo mramorované, barevné, s bylinkami, otrubami, kořením ... všechno jde ... vyřádit se můžete už při druhé várce. Tohle je jen začátek :).

 Základní recept na mýdlo bez přidání kozího mléka:

920g (1l) olivového oleje, 55-60g včelího vosku, 120g hydroxidu sodného, 360ml vody (tj. nahraďte mléko vodou), houstnutí 45min, ve formě 48hod, zrání 3 týdny

Upozorňuji, že budete-li experimentovat s ingrediencemi (něco vynechávat či např. používat jiný druh rostlinného oleje či jejich směsi), mohou se měnit i poměry váhy olej/hydroxid, teploty, při kterých se olej s hydroxidem míchá, doba houstnutí mýdlové směsi, a doby tvrdnutí ve formě i zrání hotového mýdla. Pro začátečníky je tedy nejvhodnější postupovat podle ověřených receptů, na internetu běžně dostupných.

Takže hodně zdaru s prvním mýdlařením!

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Archív

Komentáře

  • Žijeme (3)
    Věra Jakubková napsal: Ááááá, to jsem ráda!... [Více]
  • PF 2017 (1)
    Lucie napsal: Alles Gute und gesundes neues aus Erzgebirge!! L+Z... [Více]
  • Žijeme (3)
    Petra napsal: Zdravím vás pod Dračí kámen :)... [Více]
  • Žijeme (3)
    Jana napsal: Začíná advent a moje oblíbená ... [Více]
  • PF 2016 (4)
    Jana napsal: A nebo : máme čtvrté dítě :-)))))))... [Více]
RSS komentářů