Prosinec v kostce

by Alena 31. prosince 2014 14:55

Opět se potvrdilo, že prosinec nepatří mezi zcela klidné měsíce, a to přes to, že k oslavám Vánoc a konce roku přistupujeme relativně s rozumem. Zpětně se o událostech na našem kopci referuje obtížně, čas letěl a dělo se toho mnoho, oporou mohou být jako vždy fotografie.

Nad rámec idylických fotek si ještě vybavuji nové jahodiště rozryté uprchlým kancem, kobylu, které bylo šoufl po přemrzlé trávě, stávkující slepice, které za celý měsíc nesnesly ani ťuk a my se tak museli spoléhat na jiné domácí zdroje vajec (díky). Na té radostnější straně to pak byly oslavy všeho druhu, rozličná setkávání účelová i nahodilá, představení místního sousedského ochotnického divadla, svátky s těmi nejbližšími. 

 Začali jsme na Ondřeje litím olova, a pak to nějak přes Eminy sedmé (!) narozeniny skočilo rovnýma nohama k Vánocům.

   

Tak co, vidíte v tom někdo něco přesvědčivého?? 

   

Kalendář vytvořila Markéta Kotková, za hvězdičkovou inspiraci děkujeme Káče B.!

Taky jsme ... byli s Emou poprvé na baletním představení, pečovali o zvířata, pekli cukroví, vyráběli dárky, pokoušeli se uklidit neukliditelné, zdobili stromeček, užívali si prvních centimetrů sněhu ... a taky (tradičně na poslední chvíli) vymýšleli a realizovali PF pro rok 2015. A protože od naší poslední retro fotografie pár let uplynulo a do rodiny přibyli dva členové, šli jsme do ní znovu, i když trochu jinak.

   

Nahoru

by Alena 2. prosince 2014 00:56

Včera jsme zahnali. Na pastvině nás přivítaly nedůvěřivé pohledy (To jako opravdu jdeme?), ale cesta jako obvykle v pohodě, s pouze výjimečným rozpadem formace :-). Nejvíc jsme tradičně funěli my, Hynek na zádech s Idou, já s Alfredem v náručí. Kdo to u nás znáte, víte, že převýšení je značné a tempo udával ten člen výpravy, který má nejdelší nohy, tedy Karla. A ta, i když vysokobřezí, nás příliš nešetřila.

    

 

   

Doma všichni zapadli tam kam měli, do nového, pohodlného, tak nějak samozřejmě, jako kdyby ta doba, kdy se ovčí stádo tísnilo spolu s králíky a volně pobíhajícími slepicemi na, z dnešního pohledu, velmi velmi skromném prostoru, byla již velice dávno ... 

A tak jsme zase o něco klidnější, tenhle důležitý milník máme před nadcházející zimou za sebou.

Lekce Faust

by Alena 27. listopadu 2014 22:36

Moc se mi líbila představa rodiče, kterýžto, v rámci unschoolingu, je svému dítěti jen jakýmsi průvodcem, budovatelem kreativního a podnětného zázemí, dodavatelem vyžádaných informací a materiálů. Důvěřujte svým dětem, vybízí John Holt, a zástupové Holtovi holdujících rodičů pak hovoří a píší o tom, jak děti sami přijdou s tím, co je zajímá a čemu se chtějí věnovat. Potud prima. 

Takže se těším a vyčkávám, až Ema přijde s nějakým tím tématem, představuji si něco jako květiny nebo velryby, skrytě doufám, že se nám vyhnou ti přiblblí dinosauři. A pak to najednou přijde. "Mami, chci vědět VŠECHNO o Faustovi!" Ehm. Aha. Tu máš, čerte, kropáč. Ještě zajímavé to bude ;-).

Šup s tím do hmoždíře ...

by Alena 27. listopadu 2014 22:06

Polévkové koření letos nikoli mlýnem, ale hmoždířem. Hynek zeleninu dobře usušil, a tak nás to s Idou baví drtit. Zatím jsme do směsi připravili petržel, petrželovou nať, celer, celerovou nať a pórek. Před námi ještě mrkev, cibule, trocha česneku, možná kadeřávek ... postupujeme. 

Na pastvinu jsme zvířatům dovezli už devátý balík, přituhuje, zvířectvo žere jako divé, do zahnání zbývá jen pár dní. Ovčín se utěšeně rýsuje, uvidíme, jak se novým sousedům bude podivovat Odvaha.  

   

Jinak vše v tempu udávaném blížícími se událostmi - oprašování adventních kalendářů, o víkendu hned dvě věncotvorné akce, další zkouška ochotnického divadla, Eminy narozeniny, Ztratilplášť, a tak vůbec. 

Tmě vstříc

by Alena 25. listopadu 2014 19:09

Při včerejším sbírání semínek lichořeřišnice v malém skleníčku jsme nalezli uhynulého lišaje svlačcového Agrius convolvuli. Krásný a překvapivě velký živočich. Přidán na seznam v naší lokalitě spatřených druhů motýlů.

   

Ze skleníků jsme sklidili poslední papriky, jaký to luxus, na konci listopadu. Postupujeme se zazimováváním (nejen zahrady). Hnůj je rozvezen, na některých místech jsme přidali i vápno, Hynek vysadil část keřů z naší školky, intenzivně se věnuje stavění vnitřního dělení stodoly. Sklidili jsme poslední pórek (výsadbu toho zimního, kterého jsme si loňskou zimu užívali, jsme letos nedotáhli do konce, snad zas příště), krásné celery, které budeme také sušit a mrazit. Na zahradě tedy zbývá pouze několik řádek mrkve, trochu petržele, růžičková kapusta, kadeřávky, mangold, posledních pár hlávek zelí. 

Přivezli jsme chovný pár hus, dá-li pánbůh a nepřijde-li liška, zkusíme ještě jednou domácí odchov housat, než nad sebou (a husami) definitivně zlomíme hůl ... 

Jinak je tak podzimně, tma nás zahání do chalupy, večeře je, na rozdíl od letních dlouhých dnů, čím dál tím dříve, a všichni se musíme (znovu) naučit využít večerů strávených v domě. Nejvyšší čas oprášit šicí stroj.

Hotovo

by Alena 25. listopadu 2014 09:07

Spokojenost plná. 

Domácí papír

by Alena 22. listopadu 2014 22:17

Venku dneska záblo, teploměr ukazoval osamělý stupeň. Tělo si na chlad ještě pořádně nezvyklo, tak jsem po rychlém venkovním kolečku kolem zvířat zalezla s dětmi do tepla sednice. Na řadu se dostal dlouho slibovaný projekt, inspirovaný neovladatelným magnetismem mezi našimi dětmi, roličkou toaletního papíru a vodou. Ve snaze učinit alespoň na nějaký čas přítrž zacpávání umyvadlového odpadu toalpapírovou kaší, jsem se odhodlala k výrobě domácího papíru ze starého papíru, který by jinak skončil ve tříděném odpadu nebo v kamnech. Návodů na internetu jako vždy přehršel, uvádím jen popis toho, jak jsme postupovali my. 

   

 Z tříděného odpadu jsme vybrali papíry různých gramáží a barev, od kousků časopisů přes obaly a staré výkresy. Děti papír nastříhaly (lze i trhat) na malé kousky, které jsme rozdělili na barevnější a světlejší, abychom mohli později více experimentovat s barvením. Papírky jsme zalili vroucí vodou a nechali několik hodin namočené, aby se papír pořádně nacucal a změkl. Následně jsme papírky rozmixovali v kuchyňském mixéru, po malých dávkách, přidávali jsme vodu a mixér šetřili. Vznikly nám dvě dávky papírové kaše, které jsme dál rozdělili do několika nádob a:

- jednu dávku původně světlejších papírů nechali jen tak (světlá, téměř bílá)

- jednu dávku původně barevných papírů (především oranžové a modré kousky + tmavší kartonky) nechali jen tak (šedomodrorůžová)

- jednu dávku obarvili kurkumou a přidali hrst sušených okvětních plátků měsíčku lékařského

- jednu dávku obarvili  přimixováním kusu zmrzlého špenátu z mrazáku 

- jednu dávku smíchali s hrstí nasušeného oregana s květy a pro vůni přidali několik kapek levandulového esenciálního oleje

  

Získali jsme tak pět druhů papírové kaše. Z role polyethylenové sítě, která se obyčejně používá například do oken proti hmyzu, jsem vystřihla kus o něco větší než A4 a Hynek vyrobil jednoduchý dřevěný rámeček, ke kterému se síť připevnila sponkovačkou. (Použít by šlo ale i jiné rovné síto, např. taková ta kovová placatá síťka, kterou se přikrývá pánev, aby tuk neprskal.) Do plastové vaničky jsme nalili vždy jednu z papírových míchanic, dolili cca 3 litry vody a ponořili rámeček se síťkou tak, aby se voda s papírovou kaší rovnoměrně rozlila po síťce. Síťka se pak ve vodorovné poloze vyzvedla z vody. Přebytečná tekutina se nechala chvíli okapat, zbytek se opatrně vymačkal pomocí houbičky na mytí nádobí. Pak se rámeček položil na utěrku, pomocí druhé utěrky se vymačkalo ještě trochu tekutiny ze vznikajícího archu papíru a následně se list opatrně vyklepl z rámečku na připravenou suchou utěrku.

Pro lepší představu - tohle je používaný A4 rámeček v plastové vaničce, ze které jsme budoucí listy papíru vytahovali.

Protože jsem tuhle (mokrou a patlavou) část výroby dělala s dětmi, nefotila jsem, nicméně výsledkem jsou dvě A4 z každé z namíchaných směsí. Některé papíry jsou tenčí než jiné, na několika místech jsme je při manipulaci natrhli, něco vypadá lépe, něco jenom dobře ;-). V některých návodech jsem se dočetla, že je vhodné do směsi přidat lepidlo, to pro lepší soudržnost výsledného papíru, nechtělo se mi ale používat lepidlo hned při prvním experimentování s doma dělaným papírem, uvidíme tedy, jak bude držet a podle toho se rozhodneme příště. 

První kateřinské archy nám teď tedy schnou na igelitovém ubruse, až budou suché, vyfotím pro představu jak takový domácí papír vypadá. 

Dojem velmi dobrý, ze starého vzniklo nové, velmi pohledné, navíc vhodné k dalšímu tvoření, z takto udělaného papíru by byla krásná přáníčka, přebaly na sešity, obaly na malé dárky, koláže atd atd. Dalších variant a variací nespočítaně, barvením počínaje, kombinací různých technik - např. do čerstvého tj. nezaschlého papíru vkládat obrázky, texty, písmena, listy či jiné přírodniny, barevné nitky, pajetky, flitry či co já vím, vtlačovat ornamenty či pečetě atd atp.

Zkusíte-li, ať se daří!

Dům u mastné kliky

by Alena 20. listopadu 2014 10:52

... a kdyby jenom kliky. Zabíjela se dvě velká prasata, dělala se klasická zabíjačka, nakládalo se maso na uzení. Vše včera završilo škvaření sádla. Pojídání tlačenky jsme museli prokládat buchtičkami se šodó, i nám všežravcům maso lezlo krkem. 

Teď ještě vyhnat z domácnosti odér řeznického krámu, umýt veškeré nádoby, nože, mlýnky, povrchy. A odmastit ty kliky. 

Aby té zábavy nebylo v posledních dnech málo, půjčili jsme si minibagr a upravovali terén kolem stodoly. Počasí nám přálo, ale bylo toho o špetku víc než šlo zvládnout bez bolení zad a kruhů pod očima, únava značná. 

A sotva jeden maraton skončil, začíná další. Dovykydat zimní ustájení pro krávu a kozy, nahodit vnitřek stodoly, postavit oddělení pro ty, kteří mají být v zimě pod střechou. Ochladilo se, na kopci se válí mlha (a nejde už o ten sádelný opar, který jsme tu včera vytvořili), je lezavo, nevlídno. Cítíme to ve vzduchu i v kostech, že se můžeme jednoho rána probudit a venku bude mrznout a poletovat první sníh. Pak přijde čas svolat a zavést všechny naše čtyřnožce do (snad již) připraveného útočiště, do sucha a závětří, blíž k naší péči.

Zpátky do chlívku

by Alena 16. listopadu 2014 00:27

Prasátka. Nakonec pobývala v naší kuchyni hned dvě. Ale začala, věrna svému rodu, dělat svinčík. A taky se jim začalo dařit. Takže hup zpátky k opravdivé mamince. Budem chodit přikrmovat.  

    

Přicházející přicházení aneb ten to den to je

by Alena 16. listopadu 2014 00:05

Za patnáct dní začíná advent. Aneb jak má Ema ve svém trochu narychlo sepsaném škrtacím kalendáři zaznamenáno "ten to den to je" ... když ještě chvíli vydržíte. 

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů