Javorový sirup - článek pro časopis Horsemann

by Hynek 15. prosince 2017 18:57

Hospodaření na prudce se zvedajících svazích Jizerských hor přináší mnohé výzvy - náročný terén, nízkou kvalitu půdy a krátkou pěstební sezónu. Naše lokalita ale samozřejmě nabízí i mnohé přínosy, které zmiňované nevýhody vyvažují. Vedle nesporného genia loci a krásy zdejší krajiny je to především činorodá sousedská pospolitost, která zaceluje rány způsobené přerušenou kontinuitou společenského i hospodářského života, a také blízkost „divoké“ jizerskohorské přírody.


Zima je u nás toužebně vyhlížena, těšíme se na ni jako na období relativního odpočinku a času stráveného s rodinou. Dlouho nám ale vnitřní klid a chuť odpočívat nevydrží, konec zimy je tak poznamenán plánováním, listováním semenářskými katalogy, prvními výsevy do sadbovačů za okny či do skleníku temperovaného vysokou vrstvou koňského hnoje. Venku leží sníh a práce s půdou je zatím pomálu, s výjimkou růžičkové kapusty a kadeřávků ukrytých pod sněhem se na sklizeň vlastních výpěstků bude čekat ještě poměrně dlouho. Je tu ale ještě další venkovní aktivita, na kterou se koncem zimy celá rodina těší – sběr javorové mízy a vaření javorového sirupu.


Právě s pomalu končící zimou nastává období bedlivého sledování počasí a do středu naší pozornosti se dostávají majestátní javory rostoucí na zarostlých bývalých pastvinách hraničících s lesem. Chystáme se na naši již desátou sezónu výroby javorového sirupu. Javorový sirup totiž není výsadou Severní Ameriky, lze ho získat i z mízy evropských druhů javorů, i když je podíl sacharózy v jejich míze nižší než u nejběžněji využívaného severoamerického javoru cukrového (Acer saccharum). Stačí trocha základních vědomostí, o kus větší dávka trpělivosti a chuť k činu. Zkušenosti lze sbírat za pochodu.
Zkušební navrtávání je u nás událostí pro celou rodinu. Děti nadšeně upíjejí mízu přímo z právě usazených kohoutů. Zato následné pravidelné obcházení navrtaných stromů a snášení zachycené mízy do skladovacích nádob už takové bezprostřední nadšení nevyvolává. Tak jako s každou jinou aktivitou, i výroba javorového sirupu stojí určité úsilí. Navrch to s dvacetilitrovou bandaskou po mokrém sněhu často nepěkně klouže. I samotné vaření sirupu je pro silnější povahy. Celodenní „postávání“ u varné soupravy, zdánlivě nekonečné přikládání a pomalé připouštění další mízy do varných nádob s neustálou hrozbou připálení celé várky, je vykoupeno jen několika litry zlatavého moku. Nakonec však převáží vděk za to, co okolní příroda poskytuje, radost z výborného, chutného sirupu, superlokální potraviny, sladkého rozloučení s pomalu končící zimou.


Pokud vás domácí výroba javorového sirupu zaujala, má smysl zkusit navrtat i jeden nebo dva stromy, sebrat a vypít několik litrů čerstvé mízy a uvařit si na sporáku pár deci vlastního javorového sirupu.
Javorový sirup je koncentrovaná míza javoru, sbíraná v poměrně krátkém období na přelomu zimy a jara, tedy v době největšího toku mízy. O sirupu mluvíme v případě, že tekutina obsahuje méně než 18 % vody, což je také podmínkou pro to, aby se sirup nekazil - je přirozeně konzervován vysokým obsahem cukru, obdobně jako med. Javorový sirup obsahuje sacharózu i další cukry, vodu a minerální látky, které strom mízou dopravuje z kořenů do větví a listů. Je to opravdová esence stromu, voda filtrovaná kořeny a tělem stromu, obsahující to nejlepší co strom z půdy bere pro svoji jarní výživu. Samozřejmě i zde platí, co je v okolním prostředí, je i v půdě, ve stromě a tedy i v javorovém sirupu, záleží proto na tom, kde javor roste.
Koncem zimy, když ve stromech začíná proudit míza pro budoucí jarní rozvoj listů, se do velkých javorových stromů navrtají mělké díry, do kterých se vloží kohouty a vytékající míza se zachytává do nádob. Sebranou mízu potom vaříme tak dlouho, až se odpaří přes 96% tekutiny – výsledkem je javorový sirup.
Základem je strom. Pro čepování mízy je potřeba najít javor o průměru kmene alespoň 30 cm, to znamená s obvodem větším než jeden metr. Nelze navrtávat příliš mladé a nedorostlé stromy, je potřeba najít velký strom, který zvládne odběr části jarní mízy, aniž by ho to omezilo v dalším rozvoji a růstu. Jednat se může o běžný javor mléč (Acer platanoides) či klen (Acer pseudoplatanus). Zkušenost máme se sběrem mízy z obou druhů a nevypozorovali jsme žádný podstatný rozdíl. Strom by měl růst na Vašem pozemku, případně je nutné se dohodnout s majitelem pozemku, na kterém strom roste. Kanadské příručky mluví o tom, že stromy o průměru nad 50 centimetrů (obvod nad 160 cm) je možno navrtat více otvory, ale my vrtáme každý rok do jednoho stromu pouze jeden otvor.
Důležité je vhodné načasování. Pro výrobu javorového sirupu je nejvhodnější první jarní míza. Na konci zimy, kdy se strom probouzí ze zimního odpočinku, začíná čerpat velké množství mízy od kořenů vzhůru do větví. Právě tuto dobu nechceme promeškat. Odpočinek stromu trvá ve střední Evropě od poloviny října do konce ledna, v podhorských a horských oblastech i o něco déle. Dny, kdy často ještě leží sníh, ale denní teplota vystoupá přibližně na 7-10 stupňů Celsia, jsou právě takové, na které čekáme. Konkrétně v našich podmínkách spadá období hlavního mízotoku do druhé poloviny února.
Jak strom navrtat? Nejvhodnější je jižní strana stromu, na které hledáme přístupné místo pod velkou větví nebo nad velkým kořenem. Strom navrtáváme vrtákem odpovídajícím velikosti používaného kohoutu (cca o průměru 8 mm) do hloubky 25 – 35 mm čistého dřeva, ke které je potřeba připočíst tloušťku kůry. Vrt vedeme mírně šikmo vzhůru, ve sklonu asi 10 stupňů. Z navrtaného otvoru by měla ihned začít vytékat míza. Otvor se osadí speciálně uzpůsobenou trubičkou – kohoutem, ze kterého míza po kapkách teče do záchytné nádoby. V Kanadě se tradičně používají dva rozměry kohoutů, dříve byl běžný kohout o průměru přibližně 11mm (7/16“), dnes se běžněji používá kohout o průměru 8mm (5/16“), který je ke stromu šetrnější a nevede ke snížení toku mízy.  


Jak mízu z navrtaného otvoru čepovat? Jako primitivní kohout může posloužit jakákoli trubička z materiálu vhodného k potravinářským účelům, nejlépe z nerezu či alespoň takového materiálu, který neovlivňuje chuť mízy a neškodí člověku ani stromu. Nezbytné je, aby kohout ve vyvrtané díře dobře těsnil, míza by neměla téct kolem kohoutu po kůře stromu. Dále se hodí, aby na kohout bylo možné zavěsit či jinak upevnit i nádobu na sběr mízy (tj. aby měl kohout například háček či zarážku na kyblík nebo závěs na jiné druhy nádob). Originální kohouty z Kanady jsou samozřejmě nejlepší volbou, nejsou dokonce ani příliš drahé – jejich cena se pohybuje kolem 3 kanadských dolarů za kus, komplikací může být vyřizování objednávky přes internet a výše poštovného. Podle našich zkušeností se však objednání z Kanady vyplatí. Experimentovali jsme s nejrůznějšími druhy doma zhotovených kohoutů, s nerezem, mědí, vodovodními trubkami. Výsledky nebyly nijak přesvědčivé, vyskytly se nejrůznější problémy - s těsněním kohoutů, „kovovou“ pachutí mízy, předčasným zatahováním navrtaného otvoru. Poté jsme vyzkoušeli i několik typů profesionálních kanadských kohoutů, od kohoutů se širokým ústím a háčkem na kbelík, po kdysi užívané kohouty s větším průměrem. Nakonec jsme zvolili dnes stále běžnější, ke stromům šetrnější, hliníkové kohouty s průměrem cca 8mm (5/16“), které jsou vyrobeny tak, že se do rány nedostává vzduch, nedochází předčasně k oxidaci a zacelování rány, míza teče déle a tolik se nekazí.
Kohout se do otvoru vkládá pomocí mírného zaklepnutí, tak aby těsnil a nevypadával, v žádném případě ale nejde o jeho násilné zatloukání. Otvor ve stromě je tedy osazen kohoutem a nyní je potřeba po kapkách vytékající mízu do něčeho zachytávat. Tradiční jsou speciální kyblíky s vyklenutým víkem, které se nasazují přímo za zarážku na kohoutu, ale nám se stejně dobře osvědčily PET nádoby, do kterých jsme vyřízli jen tak malou díru, aby šly nasadit na kohout. Výhodou malého otvoru je, že do nádoby (tolik) nelezou různé již aktivní můry a broučci, kteří jsou vůní mízy přitahováni z celého okolí.  Doporučujeme použití co největších nádob, třeba pětilitrových, během hezkých, slunečních dní můžete z jednoho kohoutu nasbírat až kolem 4 litrů mízy. Při použití běžné 1,5 litrové PETky se nevyhnete častému obcházení kohoutů a sbírání mízy, případně se musíte smířit s tím, že míza bude z nádoby přetékat. V současné době sbíráme mízu do plastových pytlů na speciálním závěsu, jejich výhodou je větší objem a snadná omyvatelnost. Sběrné nádoby po sezóně pořádně vymyjte nebo zrecyklujte.
Tok mízy významně ovlivňuje počasí, při slunečných dnech je mízotok velmi silný, při studených, zamračených dnech pak tok téměř ustává. Dojde-li během sběru k nečekanému výkyvu počasí, může míza v kohoutu zamrznout. Pokud se po návratu příznivého počasí mízotok z navrtaného kohoutu neobnoví, je potřeba vrt mírně prohloubit, či udělat na novém vhodném místě.


Nasbíranou mízu je nutné skladovat v chladu a temnu, vzhledem k venkovním teplotám při sběru mízy je klidně možné ji nechat v nějaké uzavíratelné nádobě venku. Nádobu můžete přihrnout sněhem, nevadí, ani když míza zmrzne. Míza by se neměla skladovat více než 5 dní, jinak se začíná kazit, chutná totiž nejrůznějším mikroorganismům, které se v ní začínají množit a spotřebovávají cukr v ní obsažený. Zakalenou, slizovitou či zkvašenou mízu nemá smysl dále zpracovávat. Stejně jako u navrtaného stromu je i v nádobě skladovaná míza lákadlem pro hmyz, nezapomeňte ji dobře uzavřít.
Po nasbírání dostatečného množství mízy nastává nejpracnější fáze výroby javorového sirupu. Zatímco u medu provádí zahuštění sladkého nektaru desetitisíce včel, u javorového sirupu zůstává tahle práce na nás. Pro výrobu sirupu je u evropských druhů javorů potřeba odpařit více než 96% mízy, tak aby vznikla hustá sladká tekutina. Mízu vaříme v otevřené nádobě s co největším povrchem a zároveň relativně malým objemem, aby plocha pro odpar byla co největší a spotřeba tepla co nejmenší. Míza by se měla vařit zprudka, tedy žádné pomalé líné bublání, ale pořádný divoký var. Vaření je dost zdlouhavý proces, tekutiny je potřeba vyvařit hodně. Při výběru místa, kde budete mízu vařit, berte v úvahu, že se do vybraného prostoru dostane skoro tolik litrů vody, kolik máte nasbíráno mízy. Při vaření deseti litrů mízy klidně použijte plynový sporák v kuchyni, při zpracovávání větších objemů je lepší vařit venku. Pro vaření javorového sirupu máme zhotovený velký nerezový pekáč o rozměrech 60x40x10 cm, ve kterém mízu vaříme na topeništi s otevřeným ohněm. Mízu předtím ještě předehříváme v brutaru, tak aby v hlavní varné nádobě stále vřela. Z brutaru je do pekáče míza přepouštěna malým proudem. Při vaření je potřeba dávat pozor na to, aby se vznikající javorový sirup nespálil. Po několika hodinách vaření je ve varné nádobě tekutiny pouze na dně, a to je přesně ten moment, kdy pozornost snadno poleví, javorový sirup vzkypí a následně se velmi snadno a rychle připálí. Právě takové prudké vzkypění sirupu je tradičně považováno za příznak toho, že sirup dosáhl své konečné hustoty. Máte-li přesný teploměr, můžete sledovat teplotu varu. S rostoucím podílem cukru stoupá bod varu, javorový sirup je hotový ve chvíli, kdy se tekutina vaří při teplotě 104,1°C. Pro kontrolu obsahu cukru je možné použít i refraktometr. Dalším vařením by tekutina dále houstla, tuhla a karamelizovala, čehož se využívá při výrobě javorového cukru či javorových bonbonů a lízátek.
Po uvaření je potřeba javorový sirup ještě přefiltrovat. Při odpařování vody v sirupu zůstávají usazeniny různých minerálů a látek, kterým se anglicky říká sugar sand či niter. Tyto zdraví neškodné, ale výslednou texturu sirupu ovlivňující částečky, se dají s větším či menším úspěchem filtrovat přes velmi jemná síta. Do jisté míry (a s jistou ztrátou sirupu) je můžete odstranit i pomocí sedimentace, pozor, při novém zahřátí sirupu se vytvářejí znovu.
Pro další skladování by javorový sirup neměl obsahovat více než 18% vody, pak je přirozeně konzervován obsahem cukru. Pokud ale máte sirup jen pro vlastní rychlou spotřebu a budete ho skladovat v lednici, klidně si ho uvařte jen tak hustý jak vám vyhovuje. My pro dlouhodobé skladování sirup stáčíme do malých lahviček, které ještě pro jistotu zavařujeme.                                                                  

                                                               

                                           

 

Po ukončení sběru mízy je nutné kohouty opatrně vyjmout, otvor po navrtání se během roku zajizví a časem zcela zatáhne. Další sezónu vrtejte na jiném místě, snažte se být ke stromům co nejohleduplnější.

Občas jsme se při rozhovorech o sběru javorové mízy setkali s dotazy na to, zda není navrtávání stromů pro sběr mízy nějak v rozporu s českými zákony na ochranu přírody. Zákon o ochraně přírody a krajiny v §7 mluví o ochraně dřevin, a říká, že dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením. Navrtání jednorázové díry do stromu za účelem sběru mízy strom ovlivňuje řádově méně, než uříznutí drobné větve a není nijak zákonem omezeno. Samozřejmostí je nenavrtávat stromy památné či stromy v chráněných lokalitách.


Na našem hospodářství stačíme během období největšího mízotoku vařit sirup přibližně třikrát, s celkovým ziskem do 10 litrů koncentrovaného sirupu. Poslední várku už ale provází naše celková roztěkanost. Vrcholí období bahnění ovcí, kromě jehňat si o stále větší pozornost a péči říkají i sazenice, kterými přetéká skleník i dům. Blíží se jaro a vaření sirupu se najednou zdá být nepodstatnou, byť sladce odměněnou, zimní kratochvílí.

Kanadský javorový sirup
V Severní Americe sbíraly javorovou mízu a vařily sirup už původní indiánské kmeny, které žily v místech s přirozeným výskytem rozsáhlých javorových lesů, v oblasti východní Kanady (především dnešní provincie Québec) a na severovýchodě USA (zejména dnešní stát Vermont). Původně se jednalo o zachytávání mízy do primitivních březových nádob a její následné odpařování v kotli nad otevřeným ohněm. V Severní Americe je ke sběru mízy využíván především javor cukrový (Acer saccharum), který má ze všech javorů nejvyšší obsah sacharózy v míze.
Dnes je největším producentem javorového sirupu na světě právě Kanada, ročně vyrobí 80% světové produkce sirupu, více než 25 miliónů litrů. Výroba javorového sirupu v Kanadě je samostatným, téměř průmyslovým odvětvím, zahrnujícím ve své nejmodernější podobě vakuový sběr mízy a kontinuální průtokové odpařovače.
V Kanadě a ve Spojených státech je dostupná literatura podrobně popisující domácí výrobu sirupu i velké množství různých vědeckých studií, které se týkají spíše výroby ve velkém. Mnohé informace naleznete samozřejmě i na internetu.


Historie javorového cukru v Evropě
Jakkoli se to zdá být z dnešního pohledu naprosto vyloučené, v době okolo roku 1800 nebylo v Rakousku-Uhersku zcela jasné, zda se bude cukr průmyslově vyrábět z řepy nebo z javorů. Nejprve to vypadalo, že bude mít javorový cukr navrch. V Českých zemích bylo dokonce postaveno několik cukrovarů pro výrobu cukru z javorové mízy, ale problémem se brzy stal malý počet vhodných stromů, navíc rozesetých po rozsáhlých územích lesů v těžko přístupných polohách. Cukrovary stály v městech na okraji velkých lesních porostů – například v Dobříši či v Chudenicích. Již mezi roky 1810 a 1820 získal převahu řepný cukr, plochu osetou řepou bylo možné navyšovat mnohem rychleji. Výroba javorového cukru v Čechách se tak už v polovině 19. století stala zapomenutou, slepou cestou.

PF 2017

by Hynek 1. ledna 2017 18:31

 

ZAMĚŘME SE NA PODSTATNÉ. H+A+E+I+A

Žijeme

by Hynek 27. listopadu 2016 21:43

Ano, je to tak, již to bude skoro rok od posledního příspěvku na tomto blogu.

Přestože nepíšeme, jsme stále tady, a děláme stále to, o čem jsme psali :-)

Těžko vymyslet, odkud nějak malinko shrnout to, co se dělo tento rok, takže jen to nejzajímavější.

Rozhodně největší letošní akce byla naše cesta do Kalifornie, kterou jsme absolvovali celá rodina na podzim. Zvířata jsme spravedlivě rozdělili po přátelích a co muselo zůstat doma krmila sousedka. Je super mít takové sousedy a přátele.

Projeli jsme národní parky v Kalifornii a byli jsme několika farmách jako wwoofeři.

Nyní už jsme skoro měsíc zase doma a kromě obligátních příprav na zimu (ano, ve dřevníku je zatím dřevo na polovinu zimy) se věnujeme hodně práci s koňmi, Ema se učí jezdit na Jarfě, což je náš letošní zvířecí přírůstek, pravý orknejský shetlandský pony, já pracuji s Odvahou na tahu v saních a na zapřahání do vozíku.

Rád bych slíbil větší aktivitu na blogu, ale předvánoční čas, zahrnující i zkoušení divadla a přípravu darů pro děti, psaní na blog moc nepřeje.

Hynek

 

PF 2016

by Alena 8. ledna 2016 14:15

 http://picasion.com/ http://picasion.com/ 

VŠE DOBRÉ DO NOVÉHO ROKU! A+H+E+I+A

Morčata

by Alena 6. listopadu 2015 07:56

Morčata už mají svůj nový domov, v případě zájmu se ozvěte opět na jaře 2016.

Nabízíme pěkná šestitýdenní morčátka, 2 samičky a 1 samce. Chovaná doma, zvyklá na děti.

Morčata jsou nenáročná na chov, nekoušou a nesmrdí. Takže máte-li doma někoho chovuchtivého, tak se ozvěte.  

Z fotoarchivu

by Alena 22. října 2015 09:41

Poslední týdny moc nefotím. Ne, že by nebylo co. Přede dveřmi se v noci scházejí tajemní mloci, krajina zahloubaně vykukuje z mlhy, stádo ovcí na podzimní pastvině konkuruje malebností těm z Highlands, listy září. 

Ale foťák je trochu nemocnej a zrovna nějak chybí zápal pro věc. A to byla doba, kdy jsem foťák téměř nepustila z ruky. Jenže těch rukou se nějak nedostává.

Představte si - s dětmi v sadu. A náhle, krásná ještěrka! Takže: pustit Alfreda, chytit ještěrku, vytáhnout foťák. Držet ještěrku, foťák, trochu i Alfreda. Fotit a poučovat (ehm) děti o ještěrce. Ale, ale, ještěrka se zlobí. Nelíbí se jí to držení. Nebo to poučování. Ale, ale, ještěrka se zakusuje Alfredovi do prstu! Matka přestává fotit i poučovat, odhazuje foťák, následně ještěrku, chytá Alfreda. Věci se dostávají do rovnováhy, vše je opět v pořádku. 

    

    

P.S. Ne, vyfotit ještěráka visícího Alfredovi z prstu jsem nestačila, mateřský pud zafungoval a sundat líté zvíře ze synkova prstu se v tu chvíli zdálo o něco přednější :-).

Brr

by Alena 13. října 2015 22:36

Babí léto v trapu. Zčernalé stvoly přemrzlých jiřin, ostálek a hortenzií dodávají zahradám hřbitovní atmosféru. Plíživou ponurost už nezahání ani odpolední slunce ani skvostné barvy v korunách javorů. Snad jsme se tou nádherou nasytili a nabažili do zásoby, i na ty dny studené, blátivé a šedé. 

Kopec je zanořen do nehybné mléčné mlhy, hustě mží a ven jde jen ten, kdo musí. A to pán domu musel, aby se popasoval s dvěma prasaty na prodej. Maso všude. V chodbě vyzývavě čekají bedýnky rajčat, koš lilků, dýně a poslední nepřemrzlé cukety. U stodoly jablka na další moštování, červené zelí, ořechy. Ale popořadě, na všechno dojde. 

Zvládejte. A zatopte si.

Jeden den deštivý

by Alena 8. října 2015 22:51

Já nevím, jak na vás leze podzim, ale u mě se nutnost častějšího pobývání v domě projevuje puzením třídit a organizovat, ukládat, vyhazovat a vše možné doma obmýšlet a vylepšovat. Dům je po letních měsících dosti opoužíván, lépe řečeno značně zaneřáděn. Počet třináctých komnat, do kterých byly nejrůznější věci zandávány, zasouvány či zahazovány (nikoli zaklízeny), přesáhl mez, kdy lze ještě s nadhledem žertovat o organizovaném chaosu, tak jako tak vzrůstající entropii či kreativním prostředí. Proč chodit kolem horké kaše, místy je tu zkrátka binec. Jenže zkuste si to! Život s rodinou na hospodářství, toť neustávající a jen z části kontrolovaný pohyb hmoty živé i neživé. Chjo.

A tak to zkouším znova a znova, tu a tam kousek ubojovat a uspořádat, najít věcem místo, na kterém by jim bylo dobře. A protože mi k tomu nejspíš chybí nějaký ten gen či buňky, tak to nejde snadno. Navíc, kde začít? Kam hned nepřijdou všechny ty malé i velké nenechavé ručičky (ťapky, pracky, kopýtka)?

A tak to tady veřejně píšu, mám uklizeno ve špajzu. Parádně. Teď doufám v rychlý návrat babího léta, aby se téma podzimního znovuosídlování domácnosti ještě o trochu odložilo. 

Ať je i u vás hezky.

Nabízíme med a maso

by Hynek 4. října 2015 12:00
MED

Letošní sezóna byla velmi dobrá pro naše včelstva a proto Vám můžeme nabídnout med.

Je to med z celého roku, tedy smíchaný jarní květový a letní lesní – medovicový. Podle našich předchozích zkušeností zůstává dlouho tekutý, málo krystalizuje do tuhé formy. Co se týče zastoupení toho z čeho je, tak je to asi hodně malina a ostružina, ze stromů lípa a javor.

Včely jsou pouze na našich pozemcích v horních Kateřinkách, rozhodně se tedy nedostanou k ničemu, co bylo nějak stříkáno nebo jinak ošetřeno.

Rádi bychom přebytky medu prodali v relativně krátkém čase, takže upozorňuji na to, že v zimě už budeme mít jen med pro nás - pokud máte zájem, objednávejte na celý rok, medu se nic nestane, pro skladování nemá žádné zvláštní podmínky.

Med prodáváme v velkých medových lahvích, je to cca 950 gramů, za 165 Kč.

 

MASO - je již vyprodáno, 3 čuníci určení na prodej jsou již zamluveni

Nabízíme na prodej maso z našich čuníků - kanadských pastevních prasat.

Preferujeme prodej vždy poloviny nebo celého prasete, samozřejmě rozbouraného na základní druhy masa.

Dostanete tedy popsané balíčky jednotlivých druhů masa (kýta, kotlety, apod.).

Jedná se menší plemeno prasat, váha jatečního kusu je cca 60-70 kg, tedy v případě poloviny máte k dispozici cca 20-25 kg masa a sádla.

Prodáváme prasata za cenu v živé váze, cena je 60 Kč za kg živé váhy.

Koncem října budeme dělat i domácí zabíjačku. Nabízet budeme jitrnice, jelita, tlačenku, vyškvařené sádlo a o něco později i klobásy. Kdo byste měl zájem o něco z toho, dejte nám předběžně vědět, ať zhruba víme kolik toho máme dělat.

Jako prase v ječmeni

by Alena 3. října 2015 23:15

Rotace prasátek na našem hospodářství je dobrým příkladem fungující praxe.

Na jaře odcházejí přežvýkavci z ustájení na pastviny a většina prasat je převedena z prasečího výběhu do stodol, aby tam zpracovala vysokou podestýlku. Pozdě v létě je v tu dobu již prázdný prasečí výběh zrekultivován, letos například oset ječmenem. Poté se do výběhu opět dostanou prasata, a prasečí ohrada se později rozšíří i na jednu z přilehlých zahrad, kde je tak postaráno o prokypření půdy a likvidaci plevele. Stodoly jsou vykydány (pasivum?, ehm) a čekají na milé přežvýkavce, kteří budou před zimou staženi z pastvin. 

Vysoká podestýlka zpracovaná prasaty se kydá výrazně snadněji, navrch má z velké části podobu kyprého kompostu. Rytí prasat v podestýlce lze údajně podněcovat i tím, že do podestýlky (v době, kdy jsou na ní přežvýkavci) občas rozhodíte pár hrstí kukuřice, kterou pak prasata v různých vrstvách podestýlky nalézají a jsou tak motivována k dalšímu rytí. U nás se ryje i bez motivace ;-). 

    

Pro úspěšnou rotaci je nutné zvážit i to, zda jste schopni zvířata bez obtíží mezi jednotlivými stanovišti přehánět, a jak se vám do plánů podaří zakomponovat nutnost oddělování samců a samic, termíny připouštění, porodů březích sviní, termíny odstavů a porážek. 

O nás

Alfred, Ida, Ema,
Alena, Hynek
Spolu, spokojeně, udržitelně

Rodinné hospodářství 
Jizerské hory

Napište nám email

Biobedýnky


Archív

Komentáře

RSS komentářů